Toto byla největší megera českého filmu, když zaječela na place, zalezl pod židli i režisér. Přesto ji Češi zbožňují dodnes

České filmové a televizní komedie často čerpají svou sílu z milovaných knižních předloh. A přiznejme si, že často nic nefunguje lépe, než dobře známá postava přenesena na obrazovku. Sága zfilmovaná podle předlohy Zdeňka Jirotky je typickým příkladem.

Tento humoristický román s prvorepublikovým šarmem si získal čtenáře už od roku 1942. A když jej Česká televize v roce 1994 adaptovala do čtyřdílného seriálu, vzniklo dílo, které zasáhlo diváky všech generací.

Excelentní obsazení i humor

Příběh vypráví o nesmělém mladém muži Jiřím, jehož poklidný život se změní ve chvíli, kdy si najme podivínského sluhu jménem Saturnin. Ten brzy obrátí život svého pána vzhůru nohama, přestěhuje ho z bytu na hausbót, vypráví o něm dobrodružné historky a staví ho do naprosto absurdních situací.

Velká část děje se však odehrává ne na zmíněném vodním příbytku, ale na venkovském sídle jeho dědečka. Společně s rodinným přítelem, doktorem Vlachem, okouzlující slečnou Barborou a tetou Kateřinou se synem Miloušem načínají příběh plný suchého humoru a situačních gagů, podpořený atmosférou první republiky.

Nejvýraznější postava

Nejvýraznější postavou kupodivu není Saturnin, podle nějž je román pojmenovaný, a ani vypravěč Jiří, ale zmíněná teta Kateřina, která perfektně spojuje grotesku s noblesou. Její herecký výkon je tak přesvědčivý, že se mnozí diváci domnívali, že to snad ani nemůže hrát a taková je i ve skutečném životě. Její představitelka, Jana Synková, to však bere s humorem a v rozhovoru pro idnes.cz uvedla, že „Nejlépe se hraje to, čím herec sám není“.

Poznávacím znamením tety Kateřiny jsou přísloví, která hojně používá. Působí v situacích komicky a místy až absurdně. Za svůj naprosto excelentní výkon byla ve filmovém zpracování nominovaná na Českého Lva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.

Nezapomenutelné hlášky

Snad každý fanoušek kvalitního humoru viděl tenhle snímek víckrát než jednou a co víc, pamatuje si ty nejzásadnější gagy. Není skoro možné vybrat ty nejlepší, ale některé je potřeba vypíchnout. Tak schválně, jestli se u jejich přečtení hned pousmějete: „Saturnine, Marcus Aurelius je lvice.“ – „Nikdo není dokonalý, pane.“

Nebo: „Tvoje loď nemá plachtu, synovče?! Hned zítra je třeba spravit stožárovou plachtu!” – „Stožár se nazývá předmět, na který při slavnostních příležitostech stoupá vlajka. To, na co stoupá plachta, se jmenuje stěžeň. Na této lodi nemá plachta na co stoupat. Tato loď nemá stěžeň…“

Zajímavosti a vynikající obsazení

Adaptace z roku 1994 vznikla jako standardní film, který byl posléze rozšířen na čtyřdílný televizní seriál s epizodami o délce cca 37–40 minut. Obsazení bylo, jak by se dalo čekat, hvězdné. Hlavních rolí se chopili Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Milan Lasica a Lubomír Lipský a všichni zmínění naprosto excelovali.

Divácký ohlas trhal rekordy a seriál si dodnes drží na československé filmové databázi 85 %, což ho řadí mezi nejoblíbenější české komedie. Při tvorbě se autorům podařilo doslova přenést literární předlohu na obrazovky, s minimem odchylek, což se odráží i v samotném hodnocení diváků, kteří nešetří chválou: „Zbožňuju knižní předlohu a tohle se jí rovná po bok.“

Nebo: „Tady nejde jinak než dát maximum hvězdiček. Trochu jsem se zfilmování bála, ale musím říct, že zbytečně – perfektně napsaný scénář držící se předlohy a perfektní výběr herců. Jenom málo knižních předloh je takhle skvěle převedených na plátno nebo obrazovky.“

Teta Kateřina ze Saturnina je jednou z těch postav, které v nás zůstanou do konce života. Známe je, citujeme jejich hlášky si předáváme dalším generacím. Teta Kateřina je největší megera, která svými příslovími dokázala ovládnout každou scénu. A přesto ji Češi zbožňují. A to možná i proto, že každý z nás takovou Kateřinu ve svém životě má.