Kam se hrabe Kameňák. Toto je nejblbější komedie všech dob. Je tak pitomá, že nevíte, jestli se u ní smát, a nebo brečet

Existují filmy, u kterých si nejste jistí, jestli se smát, nebo brečet. Humor je tak hloupý, že je nakonec nakažlivý. Postavy jsou dobrosrdečné, ale zoufale natvrdlé, situace přepálené a vtípky tak přímočaré, že prorazí i tu největší skepsi. A přesto z toho vznikl fenomén, který se stal kultem pro jednu část diváků a noční můrou pro tu druhou.

První minuty stačí na jasný obrázek. Dva kamarádi, každý po svém nešikovný, se vydají na cestu napříč Amerikou. Místo mozku používají srdce, místo logiky nadšení. Jedna záměna kufříku a už se jede. V dodávce převlečené za obřího psa, v nemožných barevných smokinzích, s výrazem dětí, které právě objevily svět. Řeč je o komedii Blbý a blbější.

Když jednoduchost vítězí

Komediální chemie hlavní dvojice je jednoduchá. Jeden je fantóm mimiky a těla, druhý mistr reakce a „nevinného“ pohledu. Situace jsou lehce přehnané, ale zároveň zůstávají lidské. Přátelství hrdinů je opravdové a v té vřelosti se rozpouští i největší trapnost. Kdo čeká inteligentní satiru, ten strádá. Kdo se jen sveze na vlně blbosti, ten se směje.

Film sází na jednoduché situace, které pokaždé přerostou své meze. Z malého omylu je panika, z drobné lži lavina. Vtipy přicházejí rychle a nečekají na rozbor. Stačí drobné gesto, špatná volba nebo vážná tvář v nejhorší chvíli a scéna spadne do komiky. Trapnost tu slouží jako palivo.

Proč jedni tleskají a druzí kroutí hlavou

Humor stojí na jednoduchých nápadech a neústupném tempu. Kdo přijme pravidla hry, baví se. Každých pár sekund přijde další nápad nebo grimasa, která shodí vážnou situaci na zem.

Jiní chtějí chytrou pointu a satiru. Tady ji nenajdou. Film sází na první dojem. Vtip přichází dřív, než stihnete přemýšlet, a často je tak přímočarý, že působí dětinsky.

Hodně záleží na náladě a prostředí při sledování. Ve společnosti a s chutí vypnout funguje lépe než o samotě. Komu vadí trapno a prvoplánový humor, odpadne po pár minutách.

Hlášky a scény, které zůstaly

Někdo si vybaví barevné smokingy, jiný psí dodávku. Další cestu do hor a kufřík, který všechno převrátí. Vzpomínky se vracejí i díky gestům a zvukům, které nejde dostat z hlavy. Tajemství není v originálním příběhu, ale v momentech, které se vryjí do paměti. Na sítích kolují sestřihy nejšílenějších scén a hlášek a memy filmu dávají druhý život. Trapnost se časem změní v pobavení a i ti největší odpůrci se nakonec přistihnou, jak se smějí.

Kde se bere pověst „nejblbější komedie“

Dětinskost je záměr. Postavy přehlédnou i očividné pasti a často na to samy doplatí. Humor je prvoplánový a valí se v rychlém sledu. Místo složitých point přicházejí jednoduché, úderné vtipy, které nenechají vydechnout. Buď se necháte strhnout, nebo vás to vyčerpá. Pro střední cestu tu moc prostoru není.

Jednoduchost funguje překvapivě dlouho. Dvě sehrané postavy vyrazí do světa a cestou všechno pokazí – a právě to je archetyp, který se neomrzí. Smějeme se cizím průšvihům, protože v nich vidíme kousek sebe. A i když si říkáme, že je to už přes čáru, stejně čekáme na další malér.

Úspěch vyvolal další pokusy navázat na slávu. Vznikl prequel s mladší verzí hrdinů a po letech i návrat původní dvojice. Kritiky se přely, diváci se dělili na tábory, ale pověst byla na světě. Nálepka „nejblbější“ se svezla s filmem až k dnešku a nic nenaznačuje, že by vyšuměla. Spíš se občas vrací, když potřebujeme čistou, upřímnou a trochu dětinskou úlevu.

Blbost, která vyhrála

Kam se hrabe Kameňák. Tady je všechno dovedené do absurdna a přitom srozumitelné. Kdo má rád frašku a nebojí se trapna, bude se smát. Kdo hledá satiru a ironii, bude trpět. A možná právě proto tenhle titul přežil. Je tak pitomý, až je nezapomenutelný.