Toto jsou nejkrásnější lázně v Čechách. Češi je neznají a raději jezdí za draho jinam

Češi každoročně utratí miliardy za zahraniční wellness pobyty, přitom je jejich domov lázeňskou velmocí s více než třiceti certifikovanými středisky. Západočeský lázeňský trojúhelník sice zná celý svět, ale existují místa, která jsou krásná právě proto, že je neobjevily davy turistů. 

V podhůří Jizerských hor se ukrývá lázeňský klenot, který by klidně mohl konkurovat nejdražším alpským resortům. Jenže o něm skoro nikdo neví.

Češi neznají vlastní lázně a platí dvojnásobek za zahraniční 

Dostanete od doktora doporučení na lázeňskou kúru a tím prvním, co napadne většinu lidí, je Balaton, Hévíz nebo nějaké rakouské termály. Češi, jako by zapomněli, že žijí v zemi, kde léčivé prameny vyvěrají na každém kroku. A nejen, že je vůbec nehledají, ale ještě za ně v cizině platí dvojnásobek.

Zatímco do českých lázní se jezdí léčit Němci, Rakušané nebo Rusové, domácí obyvatelstvo si balí kufry směr cizina. V Česku přitom najdete víc minerálních pramenů než v kterékoliv jiné zemi střední Evropy. 

Karlovy Vary plné turistů? Sláva má svou daň

O Karlových Varech, Mariánských Lázních a Františkových Lázních slyšel už každý. Je to trojice, která se dostala až na seznam UNESCO a kterou znají turisté od Tokia po New York. Jenže světová sláva má svou daň. Dnes lázně kolikrát vypadají spíše jako Disneyland pro dospělé než jako místo odpočinku.

Zkuste se projít karlovarskou kolonádou v červenci, tlačenice je tu jako na Václaváku. Čínští turisté si fotí každý pramen, němečtí penzisté blokují lavičky a ruské manželky předvádějí kabelky za půl milionu. Atmosféru autentických lázní tu tak musíte hledat lupou.

Ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu přijde klidně na pět tisíc za noc a nejlevnější nejsou ani procedury. Ne, že by kvalita nebyla dobrá, ale člověk z toho má pocit, že platí víc za značku než za službu. Františkovy Lázně si zachovaly trochu víc ze svého původního kouzla, ale i tam už narážíte na příliš moc návštěvníků, kteří hledají spíše zážitek hodící se na Instagram než skutečný odpočinek.

Lázně, o kterých téměř nikdo neslyšel, jsou často nejlepší

Takové lázně se kolikrát schovávají v údolích, na kopcích či v jinak zapomenutých koutech republiky. A právě tam najdete to, co velkým lázním už dávno chybí, tedy klid a pocit, že jste objevili něco skutečně výjimečného. Upozornit můžeme například na Jáchymov. Na městečko, kde se poprvé na světě začal používat radon k léčbě. Voda se tam čerpá z opuštěných uranových dolů pět set metrů pod zemí.

Další na seznamu méně známých lázní je Karlova Studánka. Okolí slibuje dvě stě padesát obyvatel, vzduch čistší než v alpské vesnici a termální bazény s výhledem na jesenické hřebeny. V Rakousku by za podobný zážitek člověk zaplatil desetitisíce, tady to stojí zlomek.

Ale pozornost turistů dnes míří ještě někam jinam. Na místo, odkud si nechával vozit léčivou vodu sám Albrecht z Valdštejna a kde dnes můžete zažít lázeňskou romantiku jako z 19. století.

Lázně se stovkami let historie

Už ve 14. století se roznesla pověst o zázračném prameni v podhůří Jizerských hor. Voda tu prý dokázala uzdravit každou nemoc. Zpráva o zázračném prameni se dostala až na drážďanský dvůr. Saský kurfiřt Augustus si roku 1583 nechal dovézt první soudky libverdské vody.

Pak se k zákazníkům přidal i Albrecht z Valdštejna. Ten si libverdskou vodu vozil dokonce i na vojenská tažení. Samotné lázně ale postavili až v 18. století Clam-Gallasové. Ti tu nechali vybudovat nejen léčebné pavilony, ale i nádherný empírový zámeček.

Lázně Libverda vypadají dodnes skoro stejně jako před dvěma sty lety. Obdivovat můžete klasicistní pavilony, starou kolonádu či lázeňské parky. Kolem dokola se navíc táhnou zelené kopce Jizerských hor.