Touto slavnou pohádkou nám celé dětství krutě vymývali soudruzi mozky. Někteří Češi to nepochopili a nadšeně u ní tleskají dodnes

Je to pohádka, která se stala symbolem československé kinematografie 50. let. Barevné kulisy, Werichův excelentní výkon, humor, písničky a další. To vše vytvořilo film, který se stal kultovním pro celé generace. Vedle skvělých hereckých výkonů a výpravy v sobě ale nese i odkaz doby svého vzniku. 

Natáčení probíhalo v barevném provedení (Eastmancolor, Agfacolor), což bylo v tehdejším Československu, kde se běžně produkovali černobílé filmy, raritou. Důvod? Film se měl původně prodávat do zahraničí. Existuje dokonce zkrácená exportní verze, ze které byly vynechány nejvýraznější ideologické pasáže, včetně některých písní.

Přesto si ale film zachoval mimořádně působivou scénografii, například kostýmy připravil talentovaný Jiří Trnka a hudbu složil nezapomenutelný talent Julius Kalaš. Celek dodnes působí jako velkolepá podívaná, kterou si zamiloval celý národ. 

Werich, který zastínil všechny 

Jan Werich v tomto filmu exceloval v unikátní dvojroli, která mu umožnila předvést celou škálu hereckých poloh, a to od okázalé a rozmařilé postavy krále Rudolfa až po skromného a dobrosrdečného hrdinu z lidu, konkrétně kuchaře Matěje. Jeho projev spojoval šarm, inteligentní humor i jemnou satiru.

Právě díky této kombinaci mají obě postavy lidskou tvář a možná právě proto se diváci k filmu stále vracejí. Humor ovšem zůstává laskavý a dialogy jsou chytře vystavěné. Nechybí ani poetické momenty, které přesahují dobu vzniku a ikonické scény, které se zapsaly do paměti několika generací. 

Nadčasový film  

Film má na ČSFD hodnocení dokonce kolem 85 %, kdy v komentářích diváci oceňují hlavně inteligentní humor, nápadité zpracování a herecké výkony, jak již bylo zmíněno, zejména Wericha, o kterém jeden z recenzentů píše, že „přinesl parádní zážitky a dojmy z filmu až do jejich obýváku“. Jiný divák poznamenává, že jde o „film pěkný, úsměvný, ale občas i zamrazí“. Přestože vznikl v totalitním režimu, podařilo se tvůrcům vytvořit dílo, které stojí především na lidskosti, zábavě a pečlivém řemesle.

„Achjo, tak pěknej film a tolik propagandy… Přesto skvělý Werich i další…“ – uživatelský komentář, ČSFD

Ideologický kontext  

Ačkoliv film milují celé generace, pozorný divák může postřehnout i symboliku a skryté významy. První díl ukazuje „starý svět“, dvůr Rudolfa II., jako symbol naduté a odtržené moci, kde císař myslí hlavně na své záliby, zatímco lid hladoví. Druhý díl přináší převrat, kdy pekař Matěj, představitel obyčejných lidí, usedá na trůn a nastoluje spravedlivější řád.

Odtud je známá slavná píseň „Ten umí to a ten zas tohle“ kde konkrétně zní: „Když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady.“ To například odkazuje na kolektivní vlastnictví a ideál rovnosti, typický pro dobovou éru vzniku filmu. Podle některých interpretací film působí jako alegorie nástupu nového řádu, kdy prostý lid nahrazuje neschopnou šlechtu.

Satira míří na mocenské elity, přičemž nový vládce z lidu symbolizuje kolektivní spravedlnost a družnost. Takový obraz zapadal do dobového kontextu, ale současně si zachoval zmíněný humor a celkově nadčasové momenty, díky nimž film baví tisíce lidí i dnes. 

„Komunistickému výkladu dějin odpovídá především vytrvalé zesměšňování šlechty… Závěr je pak vysloveně socialistický…“ – uživatelský komentář, ČSFD 

„Císařův pekař – Pekařův císař“ zůstává jedním z nejvýraznějších filmů své doby. Vedle pohádkového příběhu a hereckého mistrovství v sobě nese i odraz období, kdy pro herce a umělce nebylo jednoduché tvořit svobodně. Tvůrci museli bohužel balancovat mezi oficiálními požadavky a svou vlastní kreativitou. Právě díky této schopnosti film dodnes působí jako více vrstevnaté dílo, které si našlo cestu k srdcím diváků a stále patří k pokladům české kinematografie.