Bacha, dle psychologů spouští tato slova v mozku poplach. Češi je rvou do každé 2. věty jak paštiku do rohlíku

Váš každodenní slovník může být dokonce toxičtější než váš ex. Vědci zjistili, že některá slova dokážou spustit v těle stresovou reakci, která trvá hodiny. Není přitom jedno, jestli je říkáte kvůli zpoždění autobusu nebo kvůli opravdové krizi. Váš mozek reaguje v obou případech stejně.

Když vyslovíte větu: „Tohle je katastrofa“, váš mozek si myslí, že se opravdu děje něco hrozného. Spustí se stresová reakce, začne vyrábět kortizol a adrenalin, jako byste utíkali před medvědem. Jenže vy nejste v lese, ale třeba jen u snídaně, kdy se vám vylila káva. A přesto vaše tělo reaguje, jako by šlo o život. 

Problém je v tom, že máme v hlavě část mozku, která se jmenuje amygdala. Její prací je chránit nás před smrtí. Jenže se plně vyvinula v době, kdy naši předci skutečně bojovali o přežití. Dnes ji rozčílí stejně dobře špatný Wi-Fi signál jako útok medvěda.

Slova, kterých se váš mozek bojí

Které výrazy jsou podle vědců nejhorší? Na prvním místě jsou slova, která vyjadřují trvalost: „nikdy“, „vždycky“, „navždy“, „nemožné“, „konec“. Když řeknete „Nikdy se to nenaučím“ nebo „Vždycky se mi to pokazí“, váš mozek to vezme doslova. Představí si, že tohle bude navěky. A začne panikařit. Bojí se totiž situací, které nemůže ovlivnit, a právě výše zmíněná slova mu tento pocit bezmoci dodávají.

Další nebezpečnou kategorií jsou slova symbolizující katastrofy, tedy: „hrůza“, „děsivé“, „strašné“, „konec světa“. I když mluvíte jen o tom, že vám spadl telefon, následuje stres, který vám pokazí klidně celý den. Zajímavé je, že podobný efekt mají i zdánlivě nevinná slova jako „musím“, „potřebuji“ nebo „mám povinnost“. Tato slova totiž naznačují, že nemáme na výběr. A co dělá mozek, když nemá kontrolu? Panikaří.

Proč jsou slova občas silnější než činy?

Možná si říkáte, že jsou to jen slova. Jenže to je přesně ten problém, mozek má totiž mezi slovy a emocemi silné propojení. Co říkáte, to současně i cítíte. Proto lidé, kteří pořád nadávají na život, častěji končí s depresí. Každý den řešíme tisíce věcí a při každém rozhodování jsme ovlivnění tím, co si k tomu říkáme. Slova zkrátka a jednoduše mění, jak vnímáme svět kolem sebe.

Jakmile mozek zaslechne nebezpečné slovo, začne vyrábět stresové hormony, zvýší se vám tep, napnou se svaly, zrychlí se dech. Horší je, že tento stav může trvat hodiny. Zatímco skutečné nebezpečí obvykle pomine za několik minut, slova v nás dokážou udržet stresovou reakci celý den. Výsledkem je vyčerpání, podrážděnost a pocit, že se nám všechno hroutí, i když se vlastně nic vážného neděje.

Klasickým příkladem je, že dostanete zprávu od šéfa „Zajdi za mnou“ a vy si automaticky představíte výpověď na stole. Následuje den plný úzkostí, přitom vám možná jen chce říct, že dostáváte přidáno.

Nejjednodušší způsob, jak se uklidnit

Dobrou zprávou je, že existují slova, která fungují jako protijed. Nejúčinnější z nich je nenápadné slovíčko „možná“. Místo „Nikdy se to nenaučím“ zkuste prohodit „Možná se to naučím později.“ Místo „Vždycky se mi to pokazí“ si řekněte „Možná se mi to tentokrát podaří.“ Slovo „možná“ totiž otevírá dveře k možnostem, zatímco absolutní výrazy je zavírají.

Kromě „možná“ existují i další výrazy, které dokážou náš mozek zklidnit. Jsou to slova, která zdůrazňují dočasnost: „zatím“, „prozatím“, „v poslední době“, „momentálně“. Místo „Je to hrozné“ zkuste „V poslední době je to náročné.“ Rozdíl pocítíte okamžitě. Další skupinou jsou fráze, která nám vracejí pocit kontroly, třeba: „můžu to zvládnout“, „najdu řešení“, „mám možnosti“. Ta mozku ukazují, že situace není beznadějná.

Zdroje: worktolive.info, snov.io, psychcentral.com