Tohle jsem si vzala do kina a všichni na mě zírali. Uvaděč se raději otočil zády a já po 5 minutách utekla domů

Šla jsem na halloweenské promítání přesvědčená o tom, že vypadám skvěle. Všechno šlo podle plánu, dokud jsem neuslyšela smích všude kolem. Najednou jsem cítila pohledy v zádech a věděla jsem, že je něco špatně. Byl to horor ještě dřív, než se začal promítat. Pět minut stačilo a odešla jsem.

Byl to jeden z těch podzimních večerů, kdy se začíná brzy stmívat, lidé se připravují na dušičky a na každém kroku vidíte vydlabané dýně. Nechtěla jsem jen sedět doma, tak jsem si koupila lístky na speciální halloweenské promítání v kině. Plakát říkal „Kostýmy vítány, čím děsivější, tím lepší“, sliboval temnou atmosféru a děsivou výzdobu kina. Můj plán byl jasný: udělám si hezký večer, vezmu si na sebe super outfit a užiju si film.

Přišel čas se připravit. Zkoušela jsem si různé varianty před zrcadlem a posílala fotky kamarádkám. Chtěla jsem zapadnout do strašidelné atmosféry halloweenského promítání. Čím více se to blížilo, tím více jsem byla natěšená. Když jsem kupovala lístek, kino bylo téměř vyprodané a jakmile jsem dorazila do města, kino bylo už u vchodu vyzdobené dýněmi a strašidelnými dekoracemi. Až ven se linula ta známá vůně popcornu a já se nemohla dočkat.

Usadila jsem se na své oblíbené místo, hned v uličce, odkud můžu po skončení rychle zmizet, než se ke vchodu nahrnou davy. Kolem mě se začali usazovat zkrvavené čarodějnice a pár děsivě maskovaných klaunů. Všechno vypadalo skvěle, lidé si vychutnávali popcorn a bavili se s kamarády. Těšila jsem se, jak si užiju celou tu atmosféru i film.

Nejdříve přišel jeden pohled

Světla se zmírnila, uvaděč zapnul mikrofon a začala předehra před samotným filmem. Řekla jsem si, že svůj outfit zkompletuji a dodám mu tu poslední pomyslnou třešničku na dortu. Nandala jsem si pokrývku hlavy a v tu chvíli jsem se cítila skvěle a myslela si, jak to mám vymyšlené. Znáte ten pocit, kdy cítíte, že se na vás někdo dívá? Tak přesně ten pocit jsem během pár okamžiků měla taky. Nenápadně jsem se rozhlédla a vidím, jak se na mě postupně otáčí všichni kolem. Nejdřív jsem si říkala, že si prostě jen chtějí prohlédnout co má kdo na sobě. Ale ty pohledy přibývaly a rozhodně se nehodlaly vrátit na plátno. Sem tam si někdo něco pošeptal a najednou jsem se cítila zvláštně.

Měla jsem pocit, že jsem pod mikroskopem. V tu chvíli jsem si poprvé uvědomila, že jde možná opravdu o mě, a že něco není v pořádku. Nejprve jsem se sama prohlédla, jestli nejsem například někde špinavá. Ale pak mi došlo, že to asi bude tím, co jsem si vzala na sebe. Když jsem se rozhlédla, v sále bylo hrobové ticho a všichni zírali na mě. Zírali ale s pohledem plným opovržení a trapnosti.

Pak se přidal i uvaděč, který byl v rozpacích

Pak se ale stalo něco, co mě zaskočilo ještě víc. Uvaděč, který stál na podiu a měl udržovat příjemnou atmosféru, se na mě podíval a nechápavě se podrbal na hlavě, jako by přemýšlel, jestli mě má ignorovat nebo ne. Potom se pomalu otočil zády k místu, kde jsem seděla a mluvil směrem k plátnu. V jeho hlase byla cítit malá nervozita z celé situace, ale rozhodl se dělat, že se nic neděje.

Viděla jsem, jak se pár lidí okolo mě tváří, jako by mě soudili a hodnotili můj vzhled. „Vždyť je to jen kostým,“ říkala jsem si v hlavě. Přesto jsem cítila, že ten pohled není jen ze zvědavosti. Vypadalo to, jako kdyby mě všichni odsoudili a za outfit mi chtěli dát za pět.

Srdce buší, něco se děje

Jelikož všechno a všechny ráda analyzuji, začala jsem si v hlavě promítat možné scénáře toho, co se právě děje. Třeba jsem někomu jen někoho připomněla, možná jsem jen nebyla úplně dokonale upravená, možná je to jen nějaký hloupý žert, na který jsem ale neměla vůbec v té chvíli náladu. Všechno bylo možné, ale zároveň směšné.

Nejprve jsem se cítila trapně, pak se to ale přehouplo v mírnou paniku. Pokusila jsem se rychle upravit, co upravit šlo, poposedla jsem si v sedadle, ale pohledy neustávaly. Pořád jsem si v hlavě opakovala, že uvaděč je tu od toho, aby bavil diváky a nesoustředil se jednotlivce, tudíž to bude v pořádku. Napadlo mě také, že možná někdo prohodí nějaký vtípek, všichni se zasmějí a film začne. Ale nic nepřicházelo, jen se zvětšovalo to hrobové ticho v celém sále. Když jsem vyrazila na film, chtěla jsem zapadnout v davu, nijak nevyčnívat a užít si promítání. To se očividně úplně nepovedlo.

Pět minut stačilo, jdu pryč

V realitě uplynulo asi pět minut, ale mě to připadalo jako hodina. Věděla jsem, že buď zůstanu a budu dělat, že se nic nestalo, nebo zmizím jako pára nad hrncem dříve, než mě ty přibývající pohledy zničí. Všechno jako by najednou ztěžklo, vzduch byl nedýchatelný, v sále byste slyšeli i špendlík spadnout, jaké tam bylo ticho a v hlavě mi běželo jen „jdi domů“.

Nejdřív jsem se před odchodem chtěla nějak omluvit, ale nic ze mě nevypadlo. Jen jsem se bála zůstat, protože jsem nevěděla, co se vlastně děje a zeptat se na to jsem nedokázala. Z ničeho nic jsem se zvedla, s nikým jsem nenavazovala oční kontakt a rozeběhla jsem se k východu ze sálu. Když jsem se naposledy ohlédla, visely na mě pohledy kompletně celého sálu, dokonce i uvaděč se otočil zpět.

Nejhorší den v mém životě

Možná si říkáte, co tak příšerného jsem měla na sobě, že mě všichni odsoudili. Je potřeba nejprve zmínit, že jak film, tak tématika celého promítání byla opravdu hororová a krvavá, nebyl to klasický Halloween, kde je v pořádku jít v kostýmu víly. Když jsem ale přemýšlela, co na sebe, nějak jsem tuto informaci vypustila z hlavy a chtěla jsem být spíše vtipná.

Tak jsem si vymyslela kostým kyblíku s popcornem. Ano, takový ten pruhovaný kyblíček s velkou popcornovou čepicí. V mojí hlavě to znělo jako vtipný nápad, a i by vtipný byl, kdybych to nevymýšlela na poslední chvíli. Při tvorbě kostýmu jsem improvizovala z toho, co jsem doma našla. Vzala jsem šaty se svislými pruhy, které jsem měla naposledy na střední, a vršek popcornu jsem vyrobila z punčochy vycpané vatou. Řekla jsem si, že to není žádná oficiální akce, a že se všichni chtějí hlavně podívat na film.

Jenže můj kostým měl několik chyb. Šaty, které jsem si vzala, měly opravdu své nejlepší roky za sebou, a navíc byly průhledné, čehož jsem si doma na světle nevšimla. Popcornová čepice z vaty bohužel nějakým způsobem slehla a dohromady jsem vypadala spíše jako nepovedená brokolice v pruhovaném pyžamu, které je vidět úplně všechno. Nebylo to ani děsivé, ani vtipné, ale velmi trapné. Jelikož jsem se nemohla v kině vidět, nedocházelo mi, proč na mě všichni zírají. Doma mi to došlo, jakmile jsem se viděla v zrcadle. Pro někoho maličkost, pro mě nejhorší zážitek za dlouhou dobu.

Tipy, kde se o Halloweenu neztrapníte

Pokud se chystáte oslavit Halloween někde venku, můžu vám dát pár tipů, kde se vám takový trapný zážitek nestane. Po celé České republice se koná spoustu halloweenských akcí, které kombinují skvělou zábavu a různorodé kostýmy.

V Praze se od 25. října do 2. listopadu 2025 koná „Halloween ve Film Legends Muzeu“, který promění expozici filmových postav ve strašidelný prostor plný světelných efektů a projekcí kultovních hororů. Kromě hlavního muzea v Praze se akce odehrává také v Poděbradech, Kutné Hoře, Kroměříži a Českém Krumlově. Návštěvníci se mohou těšit na promítání hororů, živé masky i halloweenskou výzdobu, díky které bude prohlídka zážitek.

Na severu Čech se zajděte podívat do Centra Babylon v Liberci, které od 23. října do 9. listopadu 2025 pořádá akci „Halloween v Babylonu“. Kromě halloweenské výzdoby a večerních programů se dočkáte i promítání v 4D kině a zrcadlového labyrintu.

Poslední tip je pro milovníky hororových filmů. V kině Aero v Praze, které tradičně připravuje „Horrory v Aeru“, se můžete těšit na kultovní i nové filmy s doprovodným programem. V minulých letech jste mohli zhlédnout například filmy Psycho nebo Spalovač mrtvol.

Ať už se rozhodnete pro cokoli, užijte si děsivé svátky a oslavte i naše české dušičky, při kterých si vzpomeňte na všechny, kteří už tu nejsou. A malá připomínka, pokud budete vymýšlet kostým, zkontrolujte si ho ještě před odchodem z domu.

Zdroj: autorský text, kudyznudy.cz, prozeny.cz, refresher.cz