Pro naše babičky to byla třešnička na dortu celého večera. Kdyby to hrálo dnes, vyhodili bychom televizi z okna

Byla to doba, kdy se rodiny scházely v obýváku, seděly společně v polstrovaných hnědých křeslech, možná se otevřela lahev vína nebo si pánové dali pivo do sklenice. A netrpělivě vyčkávali, až začne jejich oblíbený pořad. Televize tehdy nebyla samozřejmostí, byla spíš výjimečnou možností s nabídkou jen pár programů. A navíc ve striktně daném čase. 

Žádný internet, žádné streamovací služby, žádná možnost zpětného přehrávání. Kdo zmeškal začátek, měl smůlu. O to víc byla televize svátkem a událostí.

Fenomén normalizační zábavy

Mezi takovými pořady se zrodila estrádní show, která se stala symbolem domácích večerů: Televarieté. První díl se vysílal už na počátku sedmdesátých let a rychle si získal obrovskou popularitu. Šlo o zábavní program, který kombinoval skeče, scénky, hudební čísla, kouzelnická vystoupení i tanec. Diváci měli pocit, že sledují jakési československé Las Vegas, jen ve výrazně skromnějších kulisách a s východním cenzurovaným humorem. Každý díl byl velkolepě propagován a stal se součástí televizního programu, na který se prostě nesmělo zapomenout.

Hvězdná dvojice

Hlavními tvářemi pořadu byli Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová. On coby scénárista, konferenciér a pohotový moderátor, ona jako pomyslná královna televizní zábavy s nezaměnitelným humorem, energií a schopností převlékat se do nejrůznějších rolí. Jejich spolupráce vytvořila dynamiku, která diváky bavila. Dvořák vynikal suchým humorem a nadhledem, Bohdalová zase přehrávala, gestikulovala a hrála s autentickou vervou. Jejich popularita byla obrovská, pro mnohé představovali zosobnění domácí pohody a společenských jistot.

O čem to vlastně bylo

Tenhle pořad nebyl jen o moderátorech. Chodili tam zpěváci, herci, kouzelníci i taneční soubory. Zazpívala tu Helena Vondráčková, Karel Gott, Jiří Korn, Marta Kubišová, ale i tehdy začínající tváře, které si teprve razily cestu. Scénky často parodovaly každodenní život, trable s úřady, manželské neshody nebo tehdejší společenské stereotypy. Humor byl srozumitelný, někdy až prostoduchý, ale právě proto fungoval na široké publikum. Diváci se často cítili vtaženi do pořadu a často si z estrád odnášeli hlášky do běžného hovoru.

Zajímavosti z natáčení

Za úspěchem stál mimo jiné i fakt, že šlo o pořad vyráběný s velkým důrazem na vizuální efekty a kostýmy. Bohdalová během let vystřídala desítky extravagantních rób, z nichž mnohé navrhovali přední českoslovenští návrháři. Režiséři se snažili působit světově, přidávali kouřové efekty, taneční čísla s pečlivě nacvičenou choreografií i barevné světelné hry, které tehdy působily skutečně oslnivě. Co je opravdu zajímavé, je to, že všechny vtipné rozhovory a přestřelky mezi moderátorskou dvojicí byly dopředu nacvičené. Ačkoli působili jako improvizace, podle dostupných zdrojů byly pečlivě připravené a několikrát zkoušené tak, aby působily jako improvizační konverzace.

Estrádní éra

Televarieté nebylo jediným pořadem tohoto typu. Československá televize vysílala i Abecedu s Jiřinou Bohdalovou a Jiřím Kornem, pořad Diskotéka pro starší a pokročilé nebo různé Silvestrovské estrády, které neodmyslitelně patří k socialistické době. Všechny měly jedno společné: snahu nabídnout lidem iluzorní svět plný smíchu a zpěvu, který kontrastoval s šedivou realitou. Jenže co tehdy působilo jako světová úroveň a v prostředí svázaném komunistickým režimem jako báječná zábava působí dnes spíš rozpačitě až lacině.

Nostalgie místo kritiky

I když se dnes při pohledu na staré záznamy leckdo pousměje nebo zvedne obočí, Televarieté má své místo v kulturní paměti. Bylo to pomyslné okno, kterým generace našich rodičů a prarodičů měla alespoň nějaký přístup k hudbě, zábavě a oddychu v době, kdy možností nebylo mnoho. A možná právě proto stojí za to mít k těmto pořadům trochu úctu, ne proto, že by byly nadčasové, ale proto, že kdysi uměly spojit celou zemi před jednou obrazovkou a nabídnout alespoň nepatrnou možnost úniku.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org