V TV programu se objevilo zvláštní okénko: Film, kvůli kterému jste museli platit Netflix, dnes poběží zdarma

Při zběžném projíždění televizního programu, abych se naladila na to, co mě čeká v průběhu týdne, mě zarazila dnešní večerní volba. Film, který byl zdánlivě ještě před chvílí v kinech a posléze na Netflixu, kam se na něj většina televizních diváků nedostala, je konečně i na našich domácích obrazovkách.

I proto bychom si ho dnes neměli nechat ujít. Navíc se jedná o dokumentární film, který umně nahlíží na spektrum české společnosti, a to je vždycky minimálně zajímavé. Tak se večer pojďme vydat na společný výlet.

Mluvilo se o něm celé léto

Režisér Robin Kvapil oslovil lidi, kteří dlouhodobě veřejně tvrdí, že válka na Ukrajině je vykreslována manipulativně, že média manipulují a že pravda je někde úplně jinde. Poskytl jim možnost, která se neodmítá, a to zjistit, jak se věc má a na vlastní oči se přesvědčit, kde je pravda.

Z několika desítek zájemců nakonec vybral tři: dva muže a jednu ženu, všechny ve středním věku. Každý z nich dostane vlastní kameru, kterou má natáčet, co se děje, a co každého z nich zaujme. Nikdo je nebude ovlivňovat, nic se nebude mazat. Prostě to, co budou chtít sdělit, tvůrci přijmou. Kamera jejich počínání sleduje od prvních kilometrů až po chvíle, kdy stojí před zničenými domy nebo mluví s místními obyvateli.

Našel si své fanoušky

Termín premiéry si tvůrci nevybrali náhodou. Výročí okupace z roku 1968 dodalo filmu další vrstvu významu ještě dřív, než ho diváci vůbec viděli. Po premiéře se už o snímku mluvilo intenzivně. V médiích se hlavně řešilo, jestli jde o odvážný sociální experiment, nebo naopak o příliš riskantní koncept. Diskuse se vedly i na sociálních sítích a projekce v kinech provázely debaty s tvůrci.

Z hlediska návštěvnosti kin to nebyl žádný extrémní úspěch, ale své fanoušky si to určitě našlo. Už během prvního měsíce promítání ho viděly desítky tisíc diváků, což ale na dokumentární žánr není vůbec špatný výsledek. Následně zamířil na placený Netflix, kde byl dostupný až dodnes, kdy ho můžeme konečně vidět i v rámci běžného vysílání.

Dokumentární styl, který táhne

Velký vlastenecký výlet není klasický válečný dokument, který by se snažil o nějaký jasný výsledek a závěr. Dokumentární styl připomíná Klusáka či Třeštíkovou, kdy tým sleduje konkrétní lidi bez toho, aby je ovlivňoval, směřoval nebo se snažil jejich postoj změnit. To, co vidíme ve finálním střihu, jsou pak pěkně ucelené reakce lidí na mnohdy vyhrocené situace a je to naprosto fascinující pohled.

Není to ovšem úplně jednoduché sledování. Jako divačka v kině jsem měla místy i chuť vstoupit do děje a reagovat za ně. Jindy jsem si říkala, jak je možné, že si za svým názorem účastníci stojí a kam až jsou schopni zajít pro vlastní pravdu. A to je možná nejsilnější moment filmu: nutí vás klást si otázky, aniž by vás moralizoval nebo poučoval.

Dnes zdarma na vašich obrazovkách

Tohle nejspíš nebude film, u kterého si odpočinete po náročném dni. A možná vás místy bude štvát víc než kolegové v práci a zácpa na dálnici, ale i to bylo cílem tvůrců. Tady totiž nikdo nepředstírá, že svět je jednoduchý, a nesnaží se vás vodit za ruku k předem připravenému závěru, ale nechá vás se tak trochu topit v momentech, které jsou pro vás mnohdy zcela nepochopitelné.

Dnes, 24. února, k tomu máte ideální příležitost, a to dokonce bez nutnosti platit Netflix. Stačí zapnout druhý kanál České televize a od 20:00 hodin čerpat dojmy ze skvělé dokumentární práce. Takže pokud vás zajímá, kam až může zajít konfrontace vlastního přesvědčení s fakty, tohle je večer, kdy byste u toho neměli chybět.

Zdroje: tvprogram.idnes.cz, csfd.cz, kinomaniak.cz, novinky.cz, totalfilm.cz