Tyhle kalhoty nosili za komančů jen vyvrhelové, dnes jsou malý poklad. Máte je ještě ve skříni?

Poklady můžete najít nejen ve sklepě, ale také ve své skříni. Jeden typ kalhot byl za socialismu zpočátku považován za symbol revolty proti systému. Sběratelé mají o tento symbol velký zájem. Pokud vám takové staré kalhoty leží doma ve skříni nebo v krabici ve sklepě, můžete je vydražit i za několik tisíc korun.

Za socialismu byl výběr oblečení velmi omezený. Jeho výroba byla řízena i plánovaná centrálně. Důraz se kladl na funkčnost, osobitost nebyla vítaná. Kdo chtěl nosit jiné oblečení než každý druhý v jeho okolí, nezbylo mu než sednout k šicímu stroji nebo jít na nákup do Tuzexu.

Těžko dostupné elegantní oblečení

Kdo chtěl chodit v elegantním oblečení, musel být velice kreativní a zručný. Další možností byl nákup v Tuzexu. Nejprve však bylo nutné sehnat tuzexové poukázky, lidově nazývané bony. Legálně se získávaly pouze v bance výměnou za valuty. Devizové příjmy měla jen hrstka lidí. Ostatní se museli spoléhat na veksláky, kteří šmelili s bony i s valutami.

Mimořádné kalhoty

V době socialismu byla bavlna drahá a těžko dostupná, stejně jako všechno, co se k nám dováželo ze Západu. Řešením byl umělý materiál tesil, ze kterého se šily kalhoty nevýrazné barvy i střihu, lidově nazývané „tesilky“. Ke slovu přišla všudypřítomná propaganda, která se snažila přesvědčit tehdejší obyvatele o mimořádnosti a dokonalosti těchto kalhot.

Prý je nosili jen vyvrhelové

Propaganda nedokázala v lidech udusit jejich touhu po módě ze Západu. Velmi žádané byly západní módní časopisy, z nichž nejoblíbenější byla Burda. Obsahovala totiž střihy, podle nichž šikovné a kreativní socialistické hospodyňky šily oblečení pro sebe i svoji rodinu. Z látek dostupných na trhu si nemohly ušít každé oblečení, například džíny. 

Džíny byly považovány za symbol Západu. Tehdejší propaganda hlásala, že tyto kalhoty nosí pouze vyvrhelové, slušní a spolehliví občané nosí tesilové kalhoty. Historik Martin Franc k tomu dodává: „Ještě v polovině šedesátých let bylo možné dočíst se v příručce o společenském chování, že se džíny do slušné společnosti nehodí.“

Kdo je měl, byl in

Džíny si našly cestu k tehdejší mládeži. Zásluhu na tom může mít také kultovní film Starci na chmelu z roku 1964. Sehnat je bylo nesmírně obtížné. Existovaly totiž pouze dvě možnosti, jak se k nim dostat. Koupit si je v Tuzexu nebo si je nechat od někoho přivést ze Západu.

Pro nákup v Tuzexu nestačilo pouze sehnat bony. Bylo nutné mít také známosti na těch správných místech. Džíny byly totiž podpultové zboží. Situace se zlepšila až v roce 1978, kdy bylo možné si přivést pravé „západní“ džíny z Maďarska.

Neoblíbená napodobenina

Soudruzi se nakonec rozhodli udělat kompromis. Začali vyrábět nevkusnou napodobeninu zvanou texasky. V roce 1967 se na trhu objevily první kalhoty značky Vinettou, vyrobené oděvním podnikem Prostějov. O napodobeninu nebyl mezi mládeží zájem. Nepomohly ani názvy západních značek ani propaganda. Mládež se na tuto napodobeninu, která nebyla nic moc, dívala velmi přezíravě.

Nejen plísňáky a mrkváče

Nejprve byly v módě džíny s nohavicemi co nejvíce do zvonu. V osmdesátých letech přišly do módy kalhoty, jejichž střih připomínal tvarem mrkev. Mrkváče byly velice pohodlné, avšak i štíhlý jedinec v nich měl boky široké jako skříň. Elegantní nebyly ani plísňáky. Jednalo se o džíny, jejichž fleky připomínaly plíseň. Mladí lidé si je často vyráběli doma. Stačilo jen postříkat běžné džíny nějakou žíravinou, kterou byl jeden tehdy běžný čisticí přípravek.

Největší zájem byl o džíny ze Západu značek Lewis, Rifle, Wrangle. Voněly totiž po zakázaném ovoci.

Mezi sběrateli je o ně zájem

V současné době jsou v obchodech plné regály džínů, přesto mají sběratelé o tyto kalhoty zájem. Ne o ty nově ušité, ale o ty z doby socialismu, o džíny s vůní nostalgie. Ta se stala velkým hitem. Sběratelé mají největší zájem o džíny značky Levis, zejména o kalhoty, pocházející z 60. a 70. let. Máte-li doma takové kalhoty, máte poklad.

Zdroj:  prozeny.cz, tn.nova.cz, idnes.cz