Podle psychologů si jeden typ seriálů vybírají jen lidé s neobvyklou povahou. Přemýšlejí jinak než většina

Možná si říkáte, že večerní zírání na televizi je jen druh odpočinku, u kterého mozek vypne a jede na neutrál. Že je vlastně úplně jedno, jestli si pustíte dánské kriminální drama, reality show z tropického ostrova nebo reprízovaný sitcom. Jenže psychologové na to mají jiný názor. To, na co koukáme nejraději, ve skutečnosti poměrně přesně vypovídá o naší psychice.

Když se po náročném dni svalíte na gauč a sáhnete po ovladači, nevědomky si vaše podvědomí diktuje, co v tu chvíli vyžaduje. Psychologové si v poslední době všímají zajímavého vzorce: určité typy seriálů fungují jako magnet na lidi, kterým to v hlavě zkrátka ‚šrotuje‘ trochu jinak než většině. Jde o diváky, kteří se nespokojí s povrchním dějem a svět vnímají v širších souvislostech.

Než se ale podíváme na zoubek těmto analytickým duším, je třeba si přiznat jednu věc. Vztah, který máte se svou obrazovkou, je mnohem důvěrnější a intimnější, než byste si troufli odhadnout. Však kolikrát se vám stalo, že po dokoukání milovaného seriálu jste upadli do podivné letargie, skoro jako byste prožili rozchod?

Má to svůj důvod, vaše emoce jste po několik večerů vkládali do fiktivních postav a váš mozek teď musí zpracovat ztrátu. A právě to, do jakých postav a příběhů jste ochotni tyto emoce vkládat, definuje, kým ve skutečnosti jste.

Analytici lidských duší a šedých zón

Pokud patříte mezi ty, kteří vyhledávají politická dramata, psychologicky náročné seriály jako Dům z karet, Koruna nebo morálně nejednoznačné příběhy typu Perníkový táta, pravděpodobně patříte do skupiny lidí, kteří přemýšlejí jinak než většina z nás. Vy nebýváte u obrazovky jen proto, aby jste se odprostili od běžných starostí, ale abyste stimulovali svou přirozenou potřebu analyzovat.

Neuspokojí vás povrchní děj, potřebujete vidět nuance, chápete, že lidé nejsou jen dobří nebo zlí, a fascinuje vás všechno, co je mezi tím. V reálném životě pak dokážete „číst“ ostatní, všímáte si detailů, které jiným unikají, a máte vysokou míru empatie. Dokážete pochopit, proč někdo dělá hrozné věci, aniž byste je nutně schvalovali.

Vražda jako terapeutický nástroj pro úzkostlivé

Možná vás překvapí, že jedním z největších konzumentů drsných kriminálek a žánru true crime, tedy skutečné zločiny, jsou ženy. Na první pohled to nedává smysl, proč by se něžnější pohlaví chtělo dívat na brutální rekonstrukce vražd? Psychologové vysvětlují, že ženy tento obsah sledují jako formu podvědomé přípravy. Sledují, jak se oběť do situace dostala, jak reagovala a jaké varovné signály přehlédla.

Je to v podstatě takový tréninkový simulátor přežití. Ženy, které tyto pořady sledují, vykazují vysokou míru empatie k obětem, ale zároveň v sobě touto cestou zpracovávají vlastní strach. Tím, že prožijí stres v kontrolovaném prostředí seriálu, kde je zločin (většinou) vyřešen a pachatel dopaden, uleví svému vnitřnímu napětí. Pokud tedy usínáte u podcastů o sériových vrazích, nejste divní, jen se vaše mysl snaží vytvořit scénář, ve kterém se dokážete ochránit před světem, který vnímáte jako nebezpečný.

Bezpečný přístav starých známých přátel

Máte k dispozici tisíce nových titulů, ale vy si znovu, už po dvacáté, pustíte Přátele, Gilmorova děvčata nebo Jak jsem poznal vaši matku? I když si možná někdo myslí, že je to ztráta času nebo nejste schopni přijmout něco nového, z psychologického hlediska jde o nesmírně efektivní mechanismus regulace úzkosti. Vracíte-li se totiž ke starým seriálům, často vyhledáváte bezpečí a předvídatelnost.

Váš mozek přesně ví, kdy přijde vtip, kdy se postavy pohádají a že se nakonec usmíří. Tato absence nejistoty je balzámem pro přetíženou nervovou soustavu. Pokud se vracíte k těmto seriálům, pravděpodobně máte silnou potřebu emočního bezpečí a možná se cítíte v reálném životě trochu osamělí nebo přetížení. Opakované sledování starých pořadů může dokonce podle psychologů chránit před pocity osamělosti, protože postavy vnímáme jako své skutečné přátele.

Láska na obrazovce zrcadlí tu skutečnou

Romantické seriály typu Jeden den nebo Normální lidi mají často nálepku „červené knihovny“ pro zoufalce, ale data ukazují něco jiného. Pokud vás tyto příběhy přitahují, vypovídá to o tom, že vztahy jsou centrálním bodem vaší existence a přikládáte jim obrovskou váhu. Nemusíte hned snít o princi na bílém koni, ale rádi prožíváte pocity druhých.

Zajímavé je, že sledování romantiky nemusí znamenat, že vám láska chybí. Lidé ve spokojených vztazích často vyhledávají romantické filmy, aby si potvrdili hodnotu toho, co mají, nebo aby prožili emoce, které z dlouhodobého vztahu přirozeně vyprchaly. Na druhou stranu, pro nezadané je to způsob, jak si ujasnit, co vlastně chtějí. Je to trenažér emocí. Pokud u těchto seriálů pláčete, není to slabost, ale důkaz vaší schopnosti hlubokého prožitku a touhy po autentickém spojení s druhým člověkem.

Sociální status a drama reality show

A nakonec kategorie, kterou se málokdo chlubí na prvním rande, reality show typu Survivor nebo Láska je slepá. Diváci těchto pořadů bývají často neprávem označováni za povrchní, někdy dokonce i za jednoduché, ale psychologie za tímto výběrem je složitější. Pokud milujete reality show, jste pravděpodobně velmi sociální člověk, kterého fascinují lidské interakce, pospolitost a život ve skupině. Pravděpodobně kladete důraz na společenský status a baví vás sledovat, jak se lidé chovají pod tlakem.

Za zájmem může být částečně i touha po dramatu, které možná ve svém vlastním spořádaném životě postrádáte. Sledování intrik, hádek a vytváření aliancí uspokojuje základní lidské instinkty týkající se kmenového chování, pomsty a boje o moc, a to vše z bezpečné vzdálenosti. Přemýšlíte prostě úplně jinak než ostatní.

Zdroje: Marianne.cz, dailymail.co.uk, msn.com