V Česku bylo objeveno nepředstavitelné místo. Vymyká se všemu, co jsme doposud znali

Na kopci nad rakovnickou vesničkou se ukrývají stovky kamenů uspořádané do tajemných řad. Když tudy člověk projde, zachvátí ho neobvyklá vlna emocí. Někdo začne bez důvodu plakat, jiný se směje jako blázen. Vědci už desítky let zkoumají, co se na tomhle místě děje, ale odpověď pořád nenašli. Jediné, co vědí jistě, je to, že návštěvníci odcházejí jiní, než přišli.

Antonín Patejdl si v roce 1934 myslel, že si jen zajde na procházku lesem nad Kounovem. Místo klidného výletu ale narazil na něco, co mu vyrazilo dech. Mezi stromy se mu naskytl pohled na stovky balvanů poskládaných do rovnoběžných čar, které se táhly přibližně od severu k jihu.

Mladý pedagog okamžitě poznal, že stojí před něčím mimořádným. Když začal kameny systematicky počítat a zaměřovat, přeběhl mu mráz po zádech. Celkem objevil čtrnáct řad s více než dvěma tisíci balvany různých velikostí. Největšímu z nich se později začalo říkat Gibbon a vážil skoro šest tun.

Od té chvíle se kolem tohoto místa rozpoutala vědecká bitva, která neutichla dodnes. Odborníci se hádají o všem možném, kdy řady vznikly, kdo je postavil a hlavně proč. Jenže odpovědi pořád nemají.

Kameny, které by tu být neměly

Další záhada se ukrývá v tom, z čeho balvany jsou. Geologové zjistili, že jde o křemenec, tvrdou horninu, která se na kopci Rovina přirozeně nevyskytuje. Někdo tedy musel tyto obří kameny dovézt z jiného místa, a to v době, kdy lidé neměli ani kola, natož náklaďáky.

Křemenec má navíc pozoruhodné vlastnosti. Díky své struktuře křemencové kameny odpuzují mechy a rostliny, takže vypadají pořád jako nové. A co je ještě podivnější, podle některých svědectví kameny po celém dni na slunci slabě světélkovaly. Tato schopnost se ale údajně ztratila po požáru, který oblast zasáhl.

Neovladatelné emoce mezi balvany

Kounovské řady působí na návštěvníky velmi podivně. Někteří lidé tam zažívají nevysvětlitelné emocionální výkyvy. V jeden moment jsou v pohodě a za chvíli jim tečou slzy po tvářích. Jiní naopak dostávají záchvaty nekontrolovatelného smíchu. Podobné zážitky popisují stovky návštěvníků. 

Jedna žena například vyprávěla, že se u kamene Pegas cítila divně neklidně, zatímco na jiném místě řad ji zaplavil pocit naprostého štěstí. Jiný návštěvník zase popsal, jak se mu na řadách úplně změnilo vnímání času a prostoru.

Fantastické teorie i střízlivé hypotézy

Za devadesát let se kolem řad nahromadilo nepřeberné množství teorií. Podle některých badatelů kameny ukazují směrem k místům východu slunce při slunovratech, což by naznačovalo astronomický účel. Jiní to tipují na rituální místo nebo symbolický hřbitov.

Najdou se i tací, kteří tvrdí, že řady sloužily jako navigační systém pro mimozemské návštěvníky. Konzervativnější archeologové naopak sázejí na mnohem prozaičtější vysvětlení – podle nich jde prostě o středověké hranice mezi poli. Problém této teorie spočívá v tom, že by bylo mnohem jednodušší použít místní opukové kameny, než tahat křemencové balvany z daleka.

Výlet za českou záhadou

Kounovské řady najdete asi dvacet kilometrů od Rakovníka v přírodním parku Džbán. Nejjednodušší je dojet vlakem do stanice Mutějovice a pokračovat po značené turistické stezce. Cesta lesem trvá zhruba hodinu a půl a stojí za to, zvlášť když se stromy oblékají do podzimních barev.

Samotné řady se rozprostírají na ploše jedenácti fotbalových hřišť v hustém lese. Některé úseky zůstaly krásně zachované, jiné bohužel poničila těžba dřeva v osmdesátých letech. I tak ale pohled na tuhle prehistorickou záhadu dokáže vyrazit dech.

Když mezi kameny projdete a necháte na sebe působit jejich tajemnou atmosféru, možná i na vás dolehne ta podivná změna nálady. A kdo ví? Třeba právě vy přijdete na to, co se tady před tisíci lety skutečně odehrálo.