V Česku vybuchla sopka: Zalila vše okolo lávou a krajina se změnila k nepoznání

Česko není země vulkánů, tedy alespoň ne na první pohled. Jenže kdybyste žili před několika stovkami tisíc let, možná byste stáli tváří v tvář žhavé lávě, mrakům popela a hřmotu erupce. Jedna sopka na našem území vybuchla naposledy tak nedávno, že geologicky je to vlastně chvilka. A její pozůstatky můžete vidět dodnes.

Jakmile se řekne sopka, většina lidí si vybaví Vesuv, Island nebo Havaj. Nikdo nepomyslí na Chebsko, Krušné hory nebo Bruntálsko. A přitom právě tady to také kdysi pořádně kouřilo. Dnešní česká krajina působí klidně, civilizovaně, bez výrazných přírodních extrémů. Obvykle tu nemá žádné výrazné přírodní katastrofy.

Ale nebylo tomu tak vždycky. Před miliony let se z české země sypal popel, chrlila se láva a krajina se neustále měnila. Několik desítek sopek utvářelo reliéf a jejich zbytky tvoří kopce, které třeba denně míjíte.

Období, kdy se země otevřela

Vulkanická aktivita na našem území má dlouhé dějiny. Ty nejstarší stopy jsou tak prastaré, že je tektonické pohyby dávno posunuly nebo kompletně proměnily. Lepší je podívat se na ty mladší, ze třetihor a čtvrtohor. U těch ještě poznáte, že to byly sopky.

Nejvíc jich stojí v Doupovských horách a v Českém středohoří. Další vznikaly v Krušných horách, Lužických horách, Českém ráji nebo na severu Moravy v Nízkém Jeseníku. Na území dnešního Česka máme dokonce desítky sopek. Řada z nich dnes ale připomíná jen nevýrazné pahorky.

Vítr, voda a čas je postupně obrušovaly, měnily jejich tvar, zkrátka zahlazovaly původní rysy. Bez geologického vzdělání v nich těžko poznáte ohnivé hory, které před dávnými věky plály a sypal se z nich popel.

Hlavní vulkanická tepna

Sopky potřebují k životu praskliny v zemské kůře, jimiž se dostane nahoru horké magma. Česko takové zlomy má. Nejvýznamnější vede od Chebu přes lázeňské město Karlovy Vary až k Ústí nad Labem a geologové mu říkají oherský rift. Podél této linie se odehrávala hlavní sopečná aktivita.

Stopy této dávné energie můžeme vnímat i dnes. Vzpomeňme například na termální prameny v Karlových Varech, léčivé vody ve Františkových Lázních nebo bublinky CO2 v chráněné oblasti Soos. Je patrné, že země pod námi ještě úplně nevychladla.

Slavné vrchy, které byly sopkami

Říp je místo, které každý zná ze školních lavic. Místo, kde praotec Čech ukázal svému lidu novou zemi. Skoro nikdo už ale neví, že tahle výrazná hora je pozůstatkem vulkanické činnosti. Nejde o klasickou sopku s kráterem, ale o útvar, kdy horké magma pronikla do starších hornin a ztuhla pod povrchem. Postupná eroze ji pak obnažila.

Podobně jsou na tom Bezděz, Milešovka, Lovoš či Kunětická hora, všechny mají souvislost s dávnou sopečnou aktivitou. Středověcí stavitelé hradů oceňovali právě tyto strmé vrchy. Prudké svahy jim totiž poskytovaly přirozenou obranu. Z toho důvodu je využívali jako základy pro své pevnosti.

Bruntálsko skrývá nejzachovalejší sopky

Chcete vidět sopku, která opravdu stále vypadá jako sopka? Pak vyražte na Bruntálsko. Tam se tyčí Velký Roudný, nejzachovalejší moravský stratovulkán. Čeká vás charakteristický kuželovitý tvar, prudké svahy a z vrcholu nádherný rozhled na Slezskou Hartu. Velký Roudný soptil před jedním až třemi miliony let, což je geologicky vzato nedávná minulost. 

Poblíž stojí Malý Roudný a Venušina sopka, přezdívaná „bruntálská Etna“. Etna z toho důvodu, že ta sicilská leží poblíž města Messina a tahle paradoxně u vesnice Mezina. 

Čedičové varhany u Meziny

Lávový proud u Meziny vypadá, jako by ho někdo stavěl podle plánu. Má dokonalé šestihrany a sloupec vedle sloupce. Jenže o vzhled se postarala láva při chladnutí. Stejnou podívanou máme na Panské skále nebo v Rotavě. Spousta lidí tomu říká čedičové varhany, protože to trochu připomíná hudební nástroj.

Nejmladší sopka v Česku, tedy ta, která naposledy chrlila lávu a popel, nese jméno Železná hůrka. Najdete ji u německé hranice nedaleko obce Mýtina na Chebsku. Naposledy byla aktivní před 170 až 400 tisíci lety. Objevil ji Johann Wolfgang Goethe, slavný německý básník a vědec, který sem zavítal v srpnu 1823. 

Zdroje: kudyznudy.cz, nationalgeographic.cz, treking.cz