V českých kuchyních je samozřejmostí. Feng-šuej ale varuje, že tam nemá co dělat

Když přijdu na návštěvu za rodiči, stává se mi často jedna věc. Sedíme u hrnku s kávou a já bych se chtěl dozvědět, jak se mají a co je nového, místo toho ale táta kouká na televizi a máma do toho připravuje oběd. Tak či tak, většinou to není žádná hluboká konverzace, spíš je každý rozptýlený něčím jiným a do toho občas padne nějaká otázka. A to máte pocit, že dřív, než stihne někdo odpovědět, tak už to nikoho vlastně nezajímá.

Najednou mi došlo, jak si často lidé hází klacky pod nohy tím, jak si zařídí interiér svého domova. Tady to byl krásný ukazatel toho, že máme čas, který můžeme trávit společně, ale místo toho, abychom si povídali, jsme rozptýlení tím, co se děje kolem nás. A tak mi následně i došlo, že problém možná není v lidech. Ale v rušivých elementech, kterých přibývá. Tentokrát to byla televize v kuchyni.

Feng-šuej jako kouzlo

Vlastně je to úplně běžná věc. Je hodně lidí, kteří dnes mají televizi na dohled od stolu z kuchyně. Takže pak akorát všichni koukají na bednu místo toho, aby se povídalo. V takových domácnostech je to často podobné, televize běží skoro 24 hodin denně jako podkres. Pak se prostě nikdo nemůže pořádně soustředit na to být jen s lidmi v místnosti. Tohle podle feng-šuej narušuje jednu z nejdůležitějších věcí v domácnosti. Klid u jídla.

Možná to zní přehnaně, ale je dobré si v tuto chvíli připomenout, co to takové feng-šuej vlastně je. Je to tradiční forma čínské geomantie, která tvrdí, že využívá energetických sil k harmonizaci jednotlivce s jeho okolím. Zjednodušeně řečeno je to taková úklidová magie, která slouží k tomu, aby se energie v domě hýbala tím správným směrem a nestála na místě a aby proudila ideálně skrze nás.

Právě to hraje roli v samotném umístění televize, ať už chcete věřit ve feng-šuej, nebo ne.

Můžeme si to představit v tomto duchu tak, že energie se zastaví u televize a tam setrvává, anebo pro ty, kteří to chtějí více podložené vědecky, lze jednoduše odvodit z psychologie, že jde o rušivý prvek. A každý rušivý prvek zaměstnává náš mozek a tím energii ztrácíme.

Je to takový pasivní vysavač energie, máme pocit, že nic neděláme, ale mozek neustále zpracovává obraz a zvuk na pozadí, a tím se naše tělo unaví. Stačí, aby se na obrazovce něco pohnulo, změnila se scéna nebo zazněl hlas, a váš mozek okamžitě reaguje, a proto je i těžké televizi v pozadí zcela ignorovat. Dříve nebo později se přistihnete u toho, že se tu a tam kouknete, co se tam děje, i když to vůbec nesledujete. A to se děje pořád dokola.

Ani to nevnímáte a je po jídle

Najednou jíte rychleji, méně mluvíte a vlastně ani nevíte, kdy jste dojedli. Oběd proběhne, ale nezůstane po něm žádný pocit. Jako byste u toho vlastně ani nebyli. A to je daleko větší problém, než si možná uvědomujeme. V takovém případě totiž často necítíme pocit najezení.

Nebo toho celkově sníme daleko více, protože nevnímáme své tělo, a pak se zbytečně přejídáme a tím jdou i kila nahoru. Feng-šuej to vysvětluje tak, že energie u stolu se má soustředit mezi lidi. Jenže televize ji rozptyluje. Bere si ji pro sebe. A to není všechno.

Když váš protivník je na očích

Druhý problém v naší domácnosti je i lednice naproti stolu. Možná si říkáte, že to je úplná banalita. Kam jinam ji taky dát. Jenže když ji máte přímo v zorném poli, začne se dít něco, co bychom nečekali a co sami nevnímáme. Pořád nás rozptyluje, protože většina z nás má v podvědomí zakódováno už od dětství, že lednice je zdroj potravy, a to je silný podnět, který je daný evolucí.

Ne samotná lednice, ale schraňování jídla na horší časy a přirozená potřeba živočichů jíst, dokud můžou, protože co když zítra nebude? A tak se často stane, že po dojedeném obědu chvíli sedíme u stolu, naši pozornost si bere televize a my bezmyšlenkovitě vykročíme proti lednici pro něco dobrého po obědě. A najednou se u stolu pořád někdo zvedá, někam chodí, vrací se a klid je tatam.

U nás doma už je zábava

Nejvíc jsem si tohle uvědomil ve chvíli, kdy jsem navrhl rodičům, že vypneme televizi. Táta se nejdřív hádal, ale máma vzala ovladač a vypla ji. Bylo to najednou dost zvláštní, měli jsme pocit, že si nemáme co říct. Pak jsme si museli zakázat i telefony, protože okamžitě jsme po nich začali sahat.

Nakonec se ale po chvíli debata rozproudila a bylo vidět, že společný oběd, který by nám normálně bral energii, nás najednou začal stmelovat a bavit. Jakmile si začnete povídat, byť jen o maličkostech. Co bylo v práci, co se stalo během dne, co plánujete.

Najednou ten oběd není jen o jídle. Je o tom, že jste spolu. Společně se zasmějete a strávíte příjemnou chvíli s lidmi, kteří vás najednou nabijí energií. Ještě lépe uděláte, pokud televizi skryjete z dohledu. No a jak to máte doma vy s rušivými elementy u oběda?

Zdroje: wikipedia.cz, stobklub.cz, zena-in.cz