V Kladivu na čarodějnice okouzlil miliony žen. Pak se ukázalo, že byl celý život zamilovaný do muže

Je častým jevem, že se nějaký herec stane během své kariéry idolem žen. Když se takový muž objeví na obrazovce, nejedné se podlomí kolena. Některé ženy snad i sní o tom, že by se se svým idolem mohly setkat, ale jiné se smíří s tím, že to nejspíš nikdy nebude možné. Občas to ale není možné z důvodů, se kterými nikdo nedokáže nic udělat.

Snad každá žena měla někdy v životě oblíbeného herce, při pohledu na nějž se jí dělalo trochu horko. Pro dnešní generace do této kategorie spadá celá řada zahraničních herců. V našich končinách však také nalezneme hned celou řadu mužů, kteří skrze obrazovky dokázali hravě oslnit dívky a ženy všech věkových kategorií. K jejich smutku však někteří z nich nebyli k mání.

Charismatický idol z nelehkých poměrů

Eduard Cupák se narodil 10. března 1932 v Brně-Řečkovicích. Jeho otcem byl tiskárenský řidič Václav Cupák, jehož manželkou byla Antonie Cupáková. Společně měli ještě dceru, Eduardovu starší sestru Floriku, také známou jako Květu. Jeho dětství se zprvu zdálo bezstarostné a rodině se dařilo. Cupákova babička navíc nedaleko jejich domu ve svém předměstském koloniálu pestrou paletu zboží.

Vše se však změnilo s příchodem druhé světové války, když na První republiku padl těžký závoj nacismu. Cupákův otec coby tiskárenský šofér se zapojil do odboje a doma tajně tiskl potravinové lístky, které byly pro odboj životně důležité. Manželce to však zatajil a když za ně, nevědomá si rizika, pravidelně nakupovala v místním obchodě, přitáhlo to pozornost autorit.

Celá rodina byla pozatýkána, ale matka se sestrou byly propuštěny. Mladý Eduard však přišel o otce i babičku. Jeho sestra byla později provdána do říše a matka se zbývající babičkou se na osamělého mladého chlapce zcela upnuly.

Komunisté ho nenechali dýchat

Po skončení války se Eduard Cupák začal potýkat se svojí identitou, která mu byla překážkou v bigotním světě bolševismu. Měšťanskou školu téměř nedostudoval, jelikož se objevovaly první instance jeho „nedovolených styků“ se stejným pohlavím. Cupák později nastoupil ke studiu na brněnskou konzervatoř, ale následně přesedlal na pražskou JAMU.

I tam jeho sexualita byla nepříjemným tématem a Cupák tak pouhé dva týdny před závěrečnými zkouškami skončil na výslechu u policie. Udání pravděpodobně přišlo od některého z jeho spolužáků a následkem bylo, že Cupák byl ze studií vyloučen. S těžkým srdcem se smířil se skutečností, že bude režimem poslán do světa těžkého průmyslu a k herectví se nejspíš opět nedostane.

Již během studií se mu totiž podařilo herecky debutovat a to ve světě divadla i filmu. Mezi lety 1948 až 1951 ještě jako student hostoval na Státním divadle v Brně a v roce 1950 se objevil ve snímku Temno. Po výslechu a vyloučení ze studií však dostal zákaz hereckého působení a zdálo se, že se vším je konec.

Naštěstí si jej herectví opět našlo

Eduard Cupák následně pracoval v továrně, což bylo prostředí, které ho činilo zoufalým. Byl obklopen neznámými lidmi, kteří ho mohli udat úplně stejně, jako kdysi jeho vlastní spolužáci. Charismatický mladý muž tak stál před realitou, že jeho herecká kariéra skončila ještě dříve, než pořádně začala. Naštěstí se jednoho dne vše změnilo.

Shodou šťastných okolností se mu totiž podařilo seznámit se s režisérem Václavem Krškou, který si jej pozval na konkurz. Jednalo se o roli komparzisty v životopisném snímku o Aloisi Jiráskovi Mladá léta. Cupák byl však natolik výjimečný, že nakonec získal přímo hlavní roli. Krška si Cupáka natolik oblíbil, že ho protlačil do dalších svých snímků Měsíc nad řekou z roku 1953 či Stříbrný vítr z roku 1954.

Ukázalo se, že díky jeho mladistvému vzhledu jsou pro něj ideální role zasněných intelektuálů a bezstarostných mladých mužů. Podobné další role na sebe nenechaly dlouho čekat a Cupákovi se v polovině 60. let podařilo stát se populárním hercem. Diváci ho milovali zejména v Kladivu na čarodějnice. Vrátil se do divadla, začal působit i v televizi a o jeho hřejivý hlas byl zájem i ve světě dabingu a pro role vypravěčů.

Osudová láska vydržela do konce života

I přes svůj úspěch čelil Eduard Cupák stále potížím, které si pro něj režim nachystal. Kvůli podpisu dokumentu Dva tisíce slov mu byl stanoven limit na působení jen v jednom filmu ročně. Přesto Cupák odolával, odmítl působení v normalizačních rolích, odmítl podpis Anticharty a nevyužil ani možnosti emigrace. V Československu ho totiž něco drželo.

V roce 1959 se totiž seznámil se svým osudovým partnerem, technikem ČKD Václavem Květem. Ten si herce přivedl i domů a představil ho rodičům, kteří ho navzdory všem očekáváním přijali. Z obou mužů se stal nerozlučný pár a zůstali spolu i přese všechna úskalí, která si pro ně složitý svět minulého režimu nachystal.

Pár společně žil v bytě na Malé straně a léta trávili na chalupě, kterou si Cupák zamiloval. Do její rekonstrukce vrážel všechny naspořené peníze. Osudným se však hercovi stalo kouření, kterého se nikdy nedokázal zbavit. Lékaři mu diagnostikovali rozedmu plic, která se rozvinula natolik, že ho jeho partner na sklonku života musel vynášet do schodů.

O brilantního herce s nezlomným charakterem jsme tak přišli 23. června 1996, kdy své nemoci podlehl. Jednalo se o muže, který nikdy neupozadil svoji přirozenost a zůstal tak navždy věrný jak sám sobě, tak své osudové lásce.

zdroje: cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz, idnes.cz