V mládí se mi všichni smáli, že to nepotřebuju. Dnes díky tomu posílám celý důchod na charitu
V každé třídě se najde někdo, kdo kreslí do sešitů místo zapisování rovnic. Kdo raději tvoří, než počítá. Kdo si vymýšlí příběhy, zatímco ostatní řeší logaritmy. Tihle lidé to v mládí často nemají snadné. „To tě neuživí,“ slyší. „Budeš rád, když z toho bude koníček.“ A přesto dnes právě tito „nepraktici“ sklízí úspěch – a často i finanční svobodu.
Jak říká Tereza, která se dnes živí jako ilustrátorka a návrhářka: „V osmé třídě mi učitel řekl, že s kreslením medvídků budu maximálně rozdávat letáky. Spolužáci se mi smáli, že z toho nic nebude, a že kdybych se raději naučila pořádně matiku, mohla bych mít normální práci. Ale já si kreslila dál. Dlouho jen do šuplíku, potají. Pak jsem jednou sdílela jeden obrázek na sociální síť a za týden mi napsala první maminka, že by chtěla takového medvídka na pyžámko pro svého syna. Dnes mám vlastní e-shop, moje návrhy jsou na dětském oblečení a knížkách po celé republice a více než složenky řeším, kdy si dám nějakou delší pracovní pauzu, abych načerpala inspiraci na další tvoření.“
Co mají společného? Zvláštní dovednost, která tehdy nebyla v módě
Už to není jen příběh jednoho člověka. Je to mozaika stovek lidí, kteří kdysi milovali činnosti, jež se zdály zbytečné – a dnes na nich staví svůj úspěch, značku i každodenní spokojenost. Vezměme si třeba: Lucii, která jako dítě milovala kreslení zvířat a dnes ilustruje dětské knihy pro velké nakladatelství. Dřív ji učitelka na základce napomínala, že „čmárá do okrajů“. Dnes má ilustrace i v zahraničí a její Instagram sledují desítky tisíc lidí. Petra, kterého fascinovalo šití podle starých střihů. Založil si značku udržitelné pánské módy, kterou nosí i známé osobnosti. Jeho babička mu kdysi říkala, že „muž k šicímu stroji nepatří“.
Mariku, která od dětství sbírala staré věci a opravovala je. Dnes dává druhý život starému nábytku – restauruje, prodává a učí ostatní, jak to dělat stylově a ekologicky. Dřív o ní říkali, že je „holka, co má ráda smetí“. Adama, co uměl nádherně psát krasopisem. V době, kdy ostatní přecházeli na počítače, si koupil první sadu kaligrafických per. Dnes má vlastní online kurzy, dělá zakázky pro svatební agentury a jeho rukopis se objevil i na titulní straně lifestylového časopisu. A příkladů je mnohem víc – malí keramici, výrobci deníků, lidé, kteří malují na textil, vyšívají, pracují se dřevem, foukají sklo nebo třeba jen umí vytvořit krásné video z obyčejného dne.
Dovednosti, které se kdysi nehodnotily, dnes nacházejí svou hodnotu ve světě, který znovu touží po autentičnosti, po lidské stopě a po ruční práci, která má příběh. Stejně jako se objevilo v nedávné diskuzi na Redditu – dnešní senior zmínil, že díky dovednosti z mládí dnes může posílat celý důchod na charitu, protože má měsíčně takový výdělek, že ho nepotřebuje. Jednalo se o truhlařinu.
Jak z nepraktického koníčku udělat silnou stránku?
Nepotřebujete začínat s podnikáním hned zítra. Stačí si svou vášeň znovu dovolit a přestat se za ni stydět. Udělejte první krok: založte si profil na sociálních sítích, vytvořte alespoň jednu věc, přihlaste se do kurzu, nabídněte své služby přátelům. Internet dnes umožňuje prodávat, sdílet i učit se doslova z obýváku. Prostě začněte s tím, co máte. Obyčejná hlína, bavlna, staré dřevo, vlastní hlas nebo styl kreslení mohou být právě tím, co chybí někomu jinému. Nejde o to mít vše dokonalé, jde o to být autentický.
A proč tohle všechno říkáme právě teď?
Protože čím dál více lidí zjišťuje, že jim chybí něco základního – schopnost vytvořit, opravit, dotknout se světa rukama. Generace vyrůstající s dotykovými obrazovkami ztrácí kontakt s tím, co je hmatatelné, trpělivé a opravdové. Lidé neumějí zašít knoflík, opravit věšák, upéct chléb nebo pověsit poličku, opravit kohoutek nebo složit jednoduchý výrobek vlastníma rukama. A právě proto dnes ruční dovednosti zažívají comeback. V době digitálních modelů a umělé inteligence se čím dál víc ukazuje, že to, co zůstane, je lidskost. A tu nejlépe ztělesňuje práce rukama – pomalá, tvořivá, upřímná. Práce, kterou nikdo jiný za vás neudělá, a jejíž výsledek má duši. Tenhle článek vznikl jako připomínka, že z nepraktického se může stát klíčové. A že to, co děláte rádi, má smysl – i když vám to ještě nikdo nepotvrdil.
Zdroje: flowee.cz, quora.com, reddit.com
