V mládí vypadala jako neviňátko. Vyrostla z ní ale nejstrašnější bestie českého filmu. Hrůzou se na place třásl i režisér

Casting na kontroverzní český film byl náročný. Režiséři hledali herečku, která dokáže ztvárnit jednu z nejsložitějších postav domácí kinematografie. Když našli mladou Polku, tušili, že mají štěstí. Netušili ale, jak autentický bude její výkon. Atmosféra na place byla místy tak napjatá, že někteří členové štábu dostávali husí kůži jen při pohledu na ni.

Původně se uvažovalo o jiné polské herečce, pak o Marice Šoposké. Nakonec nejlépe zapůsobila studentka varšavské divadelní školy. Tomáš Weinreb s Petrem Kazdou na projektu pracovali skoro pět let. Černobílý snímek o vražedkyni, která v sedmdesátých letech přejela osm lidí na zastávce, si zkrátka žádal více času než humorné snímky.

Polka, která neuměla česky

Hlavní herečka Michalina dostala speciálního trenéra. Ten jí říkal, jak má vyslovovat česká slova, ale co znamenají, to se neučila. Mechanicky opakovala věty, kterým nerozuměla. Byla tak přesně jako Hepnarová, která nechápala svět kolem sebe. Výsledek byl děsivý. Když mluvila, znělo to strojeně, jako kdyby to odříkával robot.

Ještě horší bylo učit se řídit náklaďák. V některých scénách ji nemohl nahradit kaskadér, takže se musela naučit ovládat těžký stroj sama.

Prokletý projekt plný podivných náhod

Už během příprav se kolem filmu děly podivnosti. Snad každému z týmu se něco stalo. Například Marika Šoposká vyprávěla o děsivém snu, kde se jí zjevila skutečná Hepnarová. 

Film stál 37 milionů a vznikly tři verze. První měla dvě a půl hodiny a byla tak příliš dlouhá. Druhá měla devadesát pět minut, ale byla pro změnu moc rychlá. Finální verze má přesně sto pět minut. 

Nejhorší bylo natáčení ve Vratislavi. Původní místo činu v Praze vypadalo moc moderně, tak filmaři zamířili do Polska. Celý den točili scénu, která ve skutečnosti trvala pár vteřin. Museli s sebou navíc dovézt nejen stejné auto, ale i dobové značky a zastávku. 

Problém s dobovými podprsenkami

Podle ČSFD během příprav filmaři shromažďovali autentické oblečení ze sedmdesátých let. Asi padesát lidí přineslo kabelky, klobouky a další dobové kousky. Nedostatkovým zbožím se ukázaly být podprsenky, které měly tvořit specifický tvar postavy a které bylo obtížné sehnat. 

Zkrátka každý detail musel sedět a odpovídat dochovaným informacím. Snad jedinou chybou se ukázal být Trabant, který na sobě měl detaily z osmdesátých let, přitom se film odehrává v roce 1973.

Úspěch na prestižním festivalu

Film měl premiéru na Berlinale v sekci Panorama. Pro český snímek to představovalo obrovský úspěch, dostal se totiž i mezi padesátku filmů bojujících o Evropskou filmovou cenu. Doma si film vysloužil tři České lvy. Michalina za hlavní roli, Klára Melíšková za vedlejší a třetího dostal plakát. Ceny filmové kritiky ocenily režii, objev roku, ženský výkon a audiovizuální počin.

Houslistka, která ztvárnila vražedkyni

Skutečná Michalina Olszańska je úplně jiná než její nejslavnější role. Od sedmi let hraje na housle, vystupovala s orchestry v Polsku i Berlíně. Zároveň píše romány a už před Hepnarovou byla úspěšnou herečkou. Pochází z umělecké rodiny, máma Agnieszka Fatyga je známá polská herečka.

Já, Olga Hepnarová není film pro každého. Někdo podle recenzí oceňuje umělecké kvality, jiný si stěžuje na nudnost. Tvůrci záměrně nevysvětlují, proč Hepnarová zabíjela, nechávají to na divákovi. Dnes pokračuje Michalina v mezinárodní kariéře. Hrála například v Zaklínači nebo ve filmu Lapač duší.

Film připomíná, že za každým zločinem stojí člověk. Michalinin výkon tak neukazuje Hepnarovou jako hrdinku ani jako jednoznačnou záporačku, ale jako člověka s vážnými psychickými problémy.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz