V Praze vystoupí kapela z našich pokojíčků. Před 30 lety viseli na plakátech každému, kdo vyrůstal za Husáka

Také jste měli v mládí oblepené stěny plakáty z Bravíčka tak hustě, že nebyla vidět původní barva zdí? Kazety jsme přetáčeli tužkou, abychom ušetřili baterky ve walkmanovi, a nekonečně dlouho debatovali o tom, který z těch kluků je nejhezčí. Byla to éra šusťákovek, prvních lásek a hlavně čisté oddanosti hudebním idolům. A pokud máte v sobě tyhle vzpomínky hluboce zakořeněné, máme pro vás tip na koncert, který vás vrátí v čase o tři dekády zpět.

Hudba tenkrát znamenala životní styl. Fenomén boybandů k nám dorazil s plnou parádou a jedna konkrétní čtveřice absolutně pobláznila republiku. Nebyli to dokonalí zpěváci, což dnes s úsměvem sami přiznávají, ale měli charisma, které dokázalo vyvolat davové šílenství srovnatelné snad jen s beatlemánií. Holky je milovaly, kluci je nenáviděli a nebo tajně poslouchali.¨

Lunetic přidávají další koncert

Kapela, která definovala český pop devadesátých let, hlásí velký návrat. Lunetic slaví 30 let od svého založení a zájem fanoušků předčil veškerá očekávání. Původně plánovaný výroční koncert na říjen 2025 byl beznadějně vyprodán, což ty, na které se nedostalo, hodně zklamalo. Kapela ale vyslyšela prosby a rozhodla se, že přidá další, zcela samostatný koncert. Pokud u toho nechcete chybět, zapište si do diářů datum pátek 2. října 2026 v pražském O2 universu.

Od diskoték v Litvínově k národní hysterii

Příběh Luneticu začal psát rok 1995. Tehdy se v Litvínově potkali Martin Kocián a Aleš Lehký, které už nebavilo jen pouštět desky jako DJové. Chtěli být slavní, chtěli být jako Take That nebo East 17. Martin přišel s nápadem založit kapelu a Aleš, v té době snící o Wembley a MTV, okamžitě souhlasil. Chyběli jim ale tanečníci. V klubu narazili na Václava Jelínka a Davida Škacha, kteří tam tehdy váleli na parketu. Slovo dalo slovo a vznikla formace, která zpočátku fungovala jen jako taneční skupina s anglickými texty.

Zlom přišel, když je pod svá křídla vzal producent Stano Šimor. Ten správně vycítil, že je třeba angličtinu nahradit češtinou. První velký hit „Máma“ katapultoval čtveřici kluků ze severních Čech do stratosféry české popmusic. Písnička, kterou napsal David Škach na popud manažera Pavla Rameše, se stala hymnou mladé generace.

Drogy, miliony a pády na dno

Sláva Luneticu byla raketová, ale pád o to tvrdší. Kluci vydělávali miliony, odhadem si přišli na dvacet milionů korun, ale jak sami vzpomínají, v osmnácti letech se peníze rozkutálely neuvěřitelnou rychlostí za auta a zábavu. Zatímco Vašek, David a Aleš se snažili držet nohama na zemi, Martin Kocián neunesl tlak a svody showbyznysu.

Kociánova závislost na pervitinu se stala veřejným tajemstvím a později hlavním důvodem rozpadu kapely v roce 2003. Martin, který byl často motorem kapely a sršel nápady, se stal její Pandořinou skříňkou. Problémy se zákonem, napadení partnerky, dluhy a nespolehlivost nakonec vedly k tomu, že se cesty členů rozešli. Václav Jelínek zkoušel sólovou dráhu s deskou „Pod vodou“, ale úspěch Luneticu se neopakoval. Kapela se později několikrát pokusila o návrat, vydala desku „Na vlnách“, ale stín minulosti už tehdy nepřekočili.

Tátové od rodin, kteří si plní jiné sny

Dnes už je všechno jinak. Lunetic funguje jako trio – Aleš Lehký, Václav Jelínek a David Škach. Martin Kocián, ačkoliv je neodmyslitelnou součástí historie kapely, s nimi nevystupuje. Kluci přiznávají, že je to pro ně uzavřená kapitola, i když na něj vzpomínají jako na inteligentního kluka, který jen podlehl svým démonům.

Zatímco před třiceti lety řešili mejdany a holky, dnes mají jiné priority. Aleš Lehký s humorem říká, že jeho snem je klid doma, spokojená žena a nový bazén. Václav Jelínek si vždy přál fungující rodinu, což se mu splnilo. David Škach si splnil sen cestou do Indie. Muzika se pro ně stala únikem od běžných starostí, hypoték a sekání zahrady. Na koncerty už nejezdí z povinnosti, ale za odměnu.

Sami sebe s nadsázkou označují za „oldband“. Na pódiu už možná nerozepínají košile jako kdysi a choreografie neberou smrtelně vážně, ale energie jim nechybí. Dokonce vzali na milost i hit „Máma“, který léta nemohli ani slyšet. S živou kapelou za zády, kterou začali využívat kolem roku 2009, dostaly jejich písně nový, dospělejší rozměr. A fanoušci? Ti dospěli s nimi. Už po nich neházejí spodní prádlo ani nečíhají před domem s výhrůžkami sebevraždou, pokud nepřijdou na oběd, jak se to dělo v dobách největší mánie. Dnešní koncerty jsou setkáním starých známých, vzpomínkou na mládí a oslavou toho, že i přes všechny průšvihy a pády tahle parta z Litvínova pořád drží pohromadě.

Zdroje: idnes.cz, denik.cz, metro.cz