Sousedka prodávala vánoční cukroví za 1000 Kč/kg. To, co se zbytkem udělala po svátcích, zaskočilo celou ulici

Bez vánočního cukroví se v České republice málokdo obejde. Pečení této voňavé dobroty i její pojídání je v českých domácnostech takovým rodinným rituálem. Rok co rok se opakuje stejný scénář. Plánování a nákup surovin a pak samotné pečení. Někdo s ním začíná už v listopadu; pak je ovšem těžké cukroví uhlídat. I když je dobře schováte, najdou je rodinní příslušníci po čichu. Kdo cukroví sám doma nepeče, koupí je v obchodě nebo si je objedná u domácí cukrářky. Ovšem ceny za kilogram jsou horentní.

Každá z cest, jak se dostat k vánočnímu cukroví, má svá úskalí, ale i výhody. Kdo peče sám, ten ví, jaké použil ingredience. Ale stráví touto činností spoustu času – a ne pokaždé se všechno povede. Takže nezbytná je i trpělivost a pevné nervy.  Linecké se musí slepovat marmeládou nebo krémem, rohlíčky nesmíme zapomenout obalit ještě zatepla, perníčky zdobit dokonale.

A když něco nevyjde, tak se do toho pouští hospodyňky znovu. A se slovy „letos to bylo naposledy“ se jim trochu uleví. Ale příští listopad už zase shánějí čerstvé máslo, oříšky a nové recepty, aby ještě nějaký ten druh přidaly. Domácí pečení je krásné, voňavé a nostalgické, ale rozhodně není zadarmo; a to ani časově ani finančně.

Nákup vánočního cukroví je určité riziko

Druhou možností je nákup cukroví v obchodě. Je to rychlé, pohodlné a bez starostí. Jenže každý, kdo někdy ochutnal vánoční cukroví průmyslově vyráběné ví, že to není ono. Všechno chutná stejně, a vůně skoro žádná.  I když se možná jeho kvalita v posledních letech trochu zlepšila, vánoční cukroví jako od babičky to není. A ceny jsou vysoké. Tam zkrátka musíte zaplatit i tu práci. A nevíte, co jíte…

Cukroví může stát víc než víkend na horách

A pak je tu třetí cesta: domácí cukrářky nebo cukráři, neboť dnes pečou i muži, a to celkem dobře.  Jejich cukroví bývá voňavé, máslové, křehké a chuťově nesrovnatelné s tím z obchodu. Jenže ty ceny! Ono tedy není divu; máslo, ořechy, čokoláda, energie – všechny ceny šly letos šíleně nahoru. A tak kupovat jeden kilogram cukroví za tisícovku není nic neobvyklého.

Za cukroví od vyhlášených cukrářů zaplatíte až tři tisíce za kilogram; tam ale máte jistotu kvality. Známí kuchaři totiž nechtějí mít jen zisk, ale musí si udržet dobré jméno. Pro někoho to za ušetřený čas a práci mohou být ceny přijatelné, pro jiného nepochopitelný luxus.

Osud jednoho vánočního cukroví, spatřený na vlastní oči

A právě kolem jednoho takového domácího pečení se v naší ulici odehrál příběh, který zaskočil celé okolí. Sousedka od naproti vyvěsila ceník, v němž stálo, že kilo cukroví stojí rovných tisíc korun. A to se jednalo o rohlíčky, linecké a další druhy s marmeládou, ořechy s krémem a sněhové pusinky, které vyjdou na pár šupů. Ani tam nebyly žádné druhy s čokoládou. To byl pro nás sousedy první šok. Většina obyvatel naší ulice nad tím nevěřícně kroutila hlavou, jiní říkali: „Když to zájemci koupí, tak proč ne.“

Někdy se zásoba cukroví změní po Vánocích doslova v nechtěné dědictví

Kolik toho paní prodala za ty hříšné peníze, nevím. Často však mívají cukrářky zbytky. Ale co se s nimi stane po Vánocích, když už nikdo nechce vanilkový rohlíček ani vidět, natož ho jíst? Když se lidé zaklínají větou „já už sladké nechci do Velikonoc ani vidět…“ Dumala jsem nad tím, co se zbylými sladkostmi dělají ty ostatní cukrářky. Protože ta naše to rovnou z krabic sypala do popelnice.

A nebylo toho málo. Ukázala tím, jak se staví k práci, byť své vlastní, k hodnotám i k lidem kolem sebe. A my, kteří jsme toho byli svědky, jsme na ni poněkud změnili názor. A navíc tato paní ukázala ostatním, že cukroví rozhodně nemělo takovou cenu, jakou při prodeji požadovala. Jinak by se ho s tak lehkým srdcem nezbavovala. A svým chováním mě vlastně přiměla k napsání tohoto článku. Najednou jsem cítila potřebu se o tento zážitek podělit.

Je řada možností, jak se zbytky vánočního cukroví naložit

Lze je třeba rozprodat za poloviční cenu; tak cukrářka nepřijde o hodnotu surovin a mnoho lidí si cukroví za půlku koupí třeba na silvestrovské oslavy. Anebo je možné zbytky rozdat potřebným. Není to sice výdělečné, ale je to lidské. V domovech seniorů, v azylových domech i mnohde jinde by udělaly obrovskou radost. A vánoční cukroví by se nestalo jen chutnou sladkostí, ale i gestem solidarity.

Vyhodit nebo dát slepicím?

Já jsem se letos setkala s tou nejhorší variantou. Nikdy by mě nenapadlo, že se takhle dnes někdo chová k potravinám, i když jsou to jenom sladkosti. Ovšem těžko říkat lidem, co mají dělat s hodnotami, které pořídí vlastním úsilím a za vlastní peníze. Ale zdá se mi, že z některých z nás právě cosi lidského vymizelo. Anebo se pletu? Možná, že na to celé nahlížím špatně. Cukroví je jen cukroví; to nejdůležitější je, že Vánoce nejsou o ceně za kilo, ale o lidských srdcích, která k sobě v těchto dnech promlouvají.

Zdroje: ApetitOnline, ProŽeny, Publico