Tohle byly dárky, které jsme si před 30 lety rozbalovali pod stromečkem. Dnešní děti by volaly sociálku

Vánoční přání dětí se mění rychlostí blesku. Dnešní školáci touží po konzolích a chytrých hodinkách, zatímco my jsme za socialismu a v devadesátkách skákali radostí z úplně jiných věcí. Mnoho tehdejších hitů by současní rodiče svým dětem pod stromeček ani nedali. Přitom to byly krásné časy plné dobrodružství, ze kterých jsme (skoro) všichni vyšli bez úhony.

Moderní tatínek rozbalí krabici s dárkem a v ruce mu zůstane stavebnice plná kovových dílků s ostřejšími hranami než břitva. Šroubky jsou tak maličké, že mladší sourozenec by je spolkl dřív, než by se maminka vůbec stihla otočit. Návod navíc varuje před nutností opatrnosti při manipulaci. Pravděpodobně by rovnou volal zákaznickou linku a žádal vrácení peněz.

My ale v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí tyto dárky dostávali běžně. A byli jsme šťastní, protože stavebnice Merkur patřila mezi ty nejvyhledávanější kousky pod stromečkem. Tento český fenomén letos oslavil sto let od zavedení systému šroubků a matiček, který v roce 1925 nahradil původní háčkový mechanismus stavebnice Inventor.

Továrna v Polici nad Metují dodnes vyrábí tyto dílky na starých strojích, kde při lakování vzniká na každém kousku takzvané „prasátko“, tedy drobná vada od ručního zavěšení. Nás to ale nezajímalo. Šroubovali jsme jeřáby, mosty, letadla a samozřejmě nemysleli na rizika. Občas jsme si píchli do prstu, matička navěky zmizela pod nábytkem, ale my ve stavění pokračovali vesele dál.

Současní rodiče pečlivě kontrolují bezpečnostní certifikáty EU a pátrají po případných varováních. 

Malí chemici bez dozoru

Myslíte si, že kovové hrany byly tím nejhorším? Omyl, pod stromečkem se pravidelně objevovaly i chemické sady a téměř žádný rodič z toho nešel do mdlob. V padesátých letech minulého století si americké děti hrály dokonce s uranem. „Gilbert U-238 Atomic Energy Lab“ obsahovala skutečné radioaktivní vzorky. To je samozřejmě extrém, ale i naše chemické kufříky uměly být dost nebezpečné.

Míchat barevné roztoky podle návodu ve vlastním pokoji, sledovat, jak se tekutina mění z fialové na žlutou a občas něco zapáchá nebo syčí, to bylo napětí! Rodiče seděli v obýváku a nevěnovali tomu velkou pozornost. Dnes by podobný experiment v dětském pokoji na 99 procent vyvolal poplach a rodinnou krizi.

Pravda, ty sady nebyly nijak závratně nebezpečné, ale pořád, míchat různé látky podle návodu úplně sám znamenalo zodpovědnost. Párkrát jsem si opařili prsty a na koberci zůstaly skvrny, které vydržely léta. Ale zároveň jsme si odnesli spoustu cenných lekcí do dospělosti.

Dřevěné hrady s třískou jako bonusem

Merkur nebyl jedinou hračkou s ostrými hranami. Pamatujete na dřevěné stavebnice hradů? Jak měly nádherně nalakované věže, brány a hradby, ze kterých vznikaly impozantní pevnosti. Dnešní verze jsou z oblého plastu, který vypadá, jako by ho navrhoval paranoidní bezpečnostní expert. My jsme dostávali skutečné dřevo, které občas prasklo a do prstů vám vjela tříska. 

Každá odřenina byla součástí rytířského příběhu. Postavili jste hradby, rozestavěli plastové vojáčky a začala bitva. Pokud se část konstrukce zřítila a trefila vás do hlavy, brali jste to sportovně. Válka si přeci vybírá svou daň.

Hračky, které nevydržely jen jedny Vánoce

Ne všechno bylo samozřejmě život ohrožující. Některé dárky byly zkrátka jen jiné než dnes. Jmenovat můžeme například magnetické kreslicí tabulky, na které jste čmárali pomocí magnetického pera a jedním švihem páčky vše zmizelo. Spousta z nás pod stromkem také chtěla najít nějakého igráčka nebo mončičáka, které zejména dívky milovaly.

S autodráhami to byla vždycky divočina. Postavili jste trať přes půl pokoje, zapojili do zásuvky a jelo se. Čas od času vás škublo od kabelu, ale nad tím jsme jen mávli rukou. 

Zdroje: e15.cz, medium.seznam.cz, supermamy.maminka.cz