Takové filmy jsme sledovali před 40 lety o Vánocích. Dnešní děti by je vyply po 30 vteřinách

Před čtyřiceti lety nebyl Netflix, YouTube ani mobil plný aplikací. Byla televize s omezeným programem a vánoční reprízy, které se opakovaly každý rok. Diváci seděli u obrazovky a sledovali, co zrovna běželo, protože jiná možnost zkrátka neexistovala. 

Dnes by ty stejné filmy u mladé generace pravděpodobně neměly šanci. Vraťme se společně ke třem titulům, které se vysílaly snad každé Vánoce. A u kterých by dnešní děti nejspíš zívly nudou a sáhly po telefonu.

Sledovali jsme všechno, protože nic jiného nebylo

V osmdesátých letech minulého století neexistovala streamovací služba, mobilní telefon ani počítačové hry. Vánoční program v televizi proto tvořil základ rodinné zábavy, ať se vám dané snímky líbily, nebo ne. Vysílaly se filmy, které nemusely mít se svátky vůbec nic společného. Důležité bylo, že vyplnily čas a celá rodina u nich mohla sedět pohromadě.

Některé z těchto titulů vyvolají milou vzpomínku na dětství. Jiné vás přimějí přemýšlet, jestli jsme tehdy měli nižší nároky, nebo jestli jsme jen neznali nic lepšího.

Vánoční besídka, která nikoho nenadchla

Rok 1970 přinesl nápad na vánoční setkání slavných herců, které se natáčelo na Kavčích horách. Sešli se tam Werich, Menšík, Kopecký, Kohout a spousta dalších legend, aby si vyprávěli vzpomínky na svátky. Bohdalová mezi nimi pobíhala jako moderátorka a snažila se z nich dostat zajímavé příběhy.

Werich však prý rovnou řekl, že nepřišel vyprávět, ale poslouchat. No a tím to bylo v podstatě vyřízené. Většina herců seděla, usmívala se a moc toho neřekla. Vladimír Menšík jako jediný zachraňoval Herecké Vánoce svými historkami a vtipkováním. Zbytek osazenstva ale působil, jako by čekal, kdy už to skončí. 

„Zoufalá besídka,“ napsal pak jeden divák. Jiný přiznal, že u toho „klimbá a málem usíná“, což o něčem vypovídá. Pro dnešní mladé lidi by podobný formát byl asi jako sledovat dvouhodinový podcast bez střihu, kde hosté moc nemají co říct.

Lyže, sníh a úmrtí na horách

O deset let později se do vánočního programu dostal snímek zasazený do zasněžených Krkonoš. Hlavní děj se točil kolem příchodu lyží do českých zemí a pašeráka, který na nich dokázal unikat četníkům.

Natáčení Krakonoše a lyžníků trvalo tři zimní měsíce a probíhalo za opravdu drsných podmínek. Herci ráno oblékali mokré kostýmy, protože přes noc na radiátorech nestihly uschnout. Karel Heřmánek si před natáčením platil lyžařské lekce, ale stejně ho na svahu nahradil kaskadér.

Natáčení rovněž provázela tragédie. Herec Václav Lohniský zemřel přímo na place. Štáb se rozhádal, jestli pokračovat, nebo natáčení z úcty k mrtvému ukončit. Nakonec zvítězil argument, že už bylo hodně natočeno a utraceno příliš peněz.

Natáčení na lyžích bylo větší výzva, než se zdálo

Původní plán zněl tak, že herci budou jezdit na historických dřevěných lyžích, jak se to dělalo na přelomu století. Jenže dřevěné lyže jsou úplně jiné než moderní verze. Těžké, neohebné a pro herce, kteří nebyli profíci, prakticky neovladatelné. Řešení bylo překvapivě jednoduché. Vzali normální lyže a nalepili na ně dřevěnou tapetu. 

Vypadalo to dobově, ale jízda na nich byla bezpečná. A tam, kde bylo třeba sjíždět opravdu prudké svahy, tam už stejně museli nastoupit členové horské služby místo herců. Děti v osmdesátých letech byly nadšené. Pašerák jako tajemný Krakonoš, lyže jako kouzelný vynález a zimní dobrodružství plné sněhu, to byla podívaná. 

Jenže dnešní teenageři jsou zvyklí na úplně něco jiného, Krakonoš a lyžníci by se jim asi zdál příliš infantilní. 

Nevěstinec zařazený ve vánočním programu

Anděl s ďáblem v těle se odehrával v prvorepublikovém salonu pro vyšší vrstvy. Hotel Riviéra nabízel diskrétní služby pro ministry, bankéře a další gentlemany z vysoké společnosti. Provozovatelka vedla podnik s grácií, jako by šlo o běžný hotelový provoz.

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, csfd.cz