Vánoční pohádka z Ukrajiny pobláznila celé Česko. Diváci ji vychvalují tak, že na Popelku se skoro zapomnělo

Kdo by čekal, že Vánoce 2025 převálcuje sovětský film z osmdesátek? Všichni čekali tradiční Popelku, ale diváci našli temnou slovanskou pohádku, která je úplně jiná a tím je baví. Není tu nouze o lesní víly, vodníky ani tragickou lásku. 

Každoročně víte, co vás čeká. Tři oříšky, Pyšná princezna, klasika opakovaná do nekonečna. Letos ale přišlo něco nečekaného a diváci to žerou. Je to film z osmdesátých let, který většina lidí do této chvíle nikdy neviděla. Kdo si jej už pustil, mluví o zážitku, který ostatním vánočním titulům chybí.

Lesní píseň. Mavka z roku 1981 překvapila diváky natolik, že se stal jedním z nejdiskutovanějších titulů letošních svátků.

Zapomeňte na skotačící trpaslíky a happy endy

Tohle je temná poezie ze slovanských bájí. Lesní víla Mavka se zamiluje do mladíka Lukáše, jenže jejich láska narazí na hranici mezi přírodou a civilizací. V příběhu uvidíte bytosti z našich legend, jako jsou vodníci, rusalky, bludičky nebo lesní duchové. Všechno známé z českých pohádek, ale úplně jinak pojaté, je to takové temnější a syrovější.

Režisér Jurij Iljenko z toho udělal vizuální poezii. Každý záběr vypadá jako malba, která se pohnula a začala žít.

Autorka psala v bolestech

Základem byla divadelní hra ukrajinské autorky Lesji Ukrajinky napsaná roku 1911. Psala ji v těžké době, když bojovala s tuberkulózou. Sama v dopise uvedla: „Vír obrazů mi nedá po nocích spát, trýzní mne jako nová nemoc.“

Prvního uvedení se hra dočkala až po smrti autorky, roku 1918 v kyjevském divadle. Od té chvíle patří mezi vyhledávanou klasiku a dočkala se mnoha zpracování. Divákům se představily opery, filmy i moderní animák. Lesní píseň je považována za vrchol ukrajinské dramatické tvorby.

Krása diváky ohromila

Když všechny pohádky vypadají stejně, přijde tohle. Žádné pestré kostýmy, žádné veselé písničky, žádný happy end. Iljenko to točil sám, věnoval se režii i kameře a výsledek je úžasný. Sledujete pohyblivé obrazy, kde kostýmy splývají s přírodou a postavy vypadají jako součást lesa. 

Není to ruský film, jak by si někdo mohl myslet. Je to ukrajinský snímek vycházející z našeho společného slovanského dědictví. Mavka, hlavní hrdinka, je bytost vyskytující se ve slovanských legendách. Nejčastěji ji bereme jako vílu nebo lesního ducha.

Vodník má dceru Rusalku, která láká lidi k utopení. Bludičky svádějí z cesty, lesní mužík hlídá strom a Ohnivec se uchází o Mavčinu přízeň. 

Tragický příběh Mavky

Mavka žije ve vrbě uprostřed lesa a jednoho dne uslyší Lukáše hrát na flétnu. Zamiluje se tak moc, že opustí svůj svět, oblékne lidské šaty a zkusí žít mezi smrtelníky, protože touží po lásce, která trvá navěky. Lukáš ji miluje stejně silně, ale jeho matka má jiné plány. Chce praktickou snachu, která umí hospodařit, ne lesní vílu. 

Tlačí proto syna do sňatku s vdovou Kylinou a Mavka najednou stojí před volbou: vrátit se do lesa a přežít, nebo zůstat s Lukášem a zaplatit za to životem? Konec vás rozbrečí, není to žádný happy end, ale zároveň je to silné a krásné.

Animovaná verze pro mladší

Roku 2023 vznikla animovaná adaptace Mavka: Strážkyně lesa. Ukrajinští tvůrci vytvořili současné zpracování stejného příběhu, ale s důrazem na ekologii. Animace je přístupnější dětem a má světlejší tón. Přesto uchovává základní myšlenky, tedy lásku víly a člověka, konflikt přírody s chamtivostí a potřebu rovnováhy.

Při sledování si jistě vzpomenete na Rusalku od Dvořáka. Příběh je téměř totožný, vodní panna se zamiluje do prince, opustí svůj svět a špatně to skončí. Nebo si možná vybavíte lidové příběhy o vílách a vodních pannách z dětství. 

Hra Lesní píseň vyšla česky už roku 1919 a pak znovu v padesátých letech, takže příběh není zcela neznámý. Jen film sem dorazil o něco později.

Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, cs.wikipedia.org