Velký retro kvíz: Jak dobře znáte socialistické reklamy a produkty, které jsme milovali?

Medvěd jdoucí pro med do Jednoty, pan Vajíčko snášející se z nebe na balóncích a slogany, které se zahryzly do paměti tak hluboko, že si je lidé vybaví dodnes. Socialistická reklama byla kapitolou sama o sobě. Jak moc vám ta éra uvízla v hlavě? 

Jak může existovat reklama na zboží, které není k dostání? Inu, centrálně řízená ekonomika nedokázala pružně reagovat na přebytky ani nedostatky. Ceny byly pevně nastavené a jejich změna byla politicky citlivá, zvlášť u věcí, které lidé kupovali každý den. Když se tedy stalo, že nějakého zboží vzniklo víc, než předpokládal plán, podniky neměly moc možností. 

Zdražit bylo politicky nebezpečné, zlevnit ekonomicky nesmyslné. Jediné, co podnikům zbývalo, bylo začít danou věc propagovat. Výsledkem byla každodenní produkce dvou až tří spotů, která byla rychlá, levná a překvapivě efektivní. Jeden spot tehdy stál přibližně 32 tisíc korun, což je i po přepočtu na dnešní hodnoty zhruba desetina toho, co reklama stojí dnes.

Pan Vajíčko byl jen začátek

Animovaná postavička snášející se z nebe na sedmi balóncích s nápisem Reklama by se dala považovat za symbol celé této televizní éry. Pan Vajíčko uváděl reklamní bloky a stal se jednou z nejznámějších postaviček celé televizní éry.

Herci se v tehdejších spotech příliš často neobjevovali, a to záměrně. Konkrétní tváře mohly evokovat třídní rozdíly a vyvolat u diváků pocit, že na to, co reklama nabízí, oni sami nemají. Reklama měla zůstat neutrální, zaměřená na produkt, nikoliv na člověka. 

Výjimky existovaly, ale byly vzácné. Jednou z nich byl Jan Werich, který natáčel spoty pro Tukový průmysl.

Nepij, neutrácej, uklízej 

Socialistická reklama nebyla jen o přebytcích ze skladů. Část spotů měla otevřeně výchovný charakter a sloužila k tomu, aby televizní obrazovka formovala chování diváků. Vysílaly se tedy i reklamy nabádající k nepití alkoholu, k úklidu veřejného prostoru či k ekologickému chování. 

Tohle byl zásadní rozdíl oproti tomu, co reklama dělala na Západě. Tam šlo o budování značek a podněcování spotřeby. U nás šlo o zlepšení chování a odbyt toho, čeho byl přebytek. Každý scénář přitom procházel kontrolou komise v Československé televizi. Ta mohla zasáhnout kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu. 

Kdo tu dobu pamatuje, má teď šanci ukázat, že to nebylo jen bezmyšlenkovité civění do obrazovky. A kdo ji nepamatuje, zjistí, jak moc se toho dá vstřebat z vyprávění rodičů a prarodičů u nedělního oběda.

Zdroje: artalk.info, idnes.cz, magazin.aktualne.cz