Vesmír skrývá monstrum: Na obloze se teď děje něco, co lidstvo nevidělo 180 let

Astronomie patří k nejstarším vědním oborům; provází lidstvo prakticky od počátků civilizace. I když z našeho pohledu to bylo jen velice jednoduché pozorování, přece lidem tenkrát důležitá poznání přinášelo. Už kdysi dávno pozorovali pohyb hvězd, planet, komet. Důvodem bylo pochopení řádu vesmíru. Dnes je astronomie moderní věda, která funguje na základě špičkových technologií a matematických výpočtů.

Ve vesmíru se toho odehrává hodně a neustále: od výbuchů supernov, až po vznik nových galaxií. Ovšem naše schopnost všechno detekovat je přes veškerý pokrok ještě stále dost omezená. A tak vědci neustále hledají nové a nové způsoby, jak přijít vesmíru na kloub.

Prvotní zkoumání vesmíru

Domorodé kultury jako Aztékové, Mayové a Inkové ve Střední Americe byly předkolumbovské civilizace. A už oni se astronomií zabývali velmi intenzivně. Dokázali přesně sledovat pohyb Slunce, Měsíce i planet, a dokonce o nich pořizovali první záznamy. Vytvářeli kalendáře a předpovídali zatmění. Podobné to bylo i na jiných místech planety. A každá civilizace učinila svá poznání samostatně, nezávisle na ostatních. Tyto dávné civilizace už tehdy zjistily, že nebeské jevy mají pravidelný řád a lze je využít k měření času, k zemědělství i náboženským obřadům.

Starodávné poznatky učenců

• Mayové a Aztékové: Měli hluboké znalosti o cyklech Slunce a planet a vytvořili mimořádně přesné kalendáře. Dokázali předpovídat zatmění Slunce a Měsíce.
• Peru: Inkové stavěli observatoře a svatyně, orientované podle slunečních cyklů. Využívali astronomii k určování období zemědělských prací. V Cuscu a dalších městech se nacházely kamenné sloupy a stavby, které sloužily k určování slunovratů a rovnodenností.

• Egypt: Už ve 3. tisíciletí př. n. l. zaznamenávali pohyb hvězd a využívali je k tvorbě kalendáře. Pyramidy a chrámy byly často orientovány podle hvězd.
• Mezopotámie: Babylónští astronomové dokázali předvídat zatmění díky znalosti cyklů. Vytvořili první systematické záznamy o pohybu planet a Měsíce.
• Indie: Védská astronomie se zabývala pohybem nebeských těles a vznikly první matematické modely pro výpočet zatmění. Indičtí učenci přispěli k rozvoji trigonometrie, která byla nezbytná pro astronomické výpočty.
• Čína: Nejstarší záznamy o zatmění Slunce pocházejí z 2. tisíciletí př. n. l. Číňané zaznamenali komety, supernovy i polohy hvězd. Už kolem roku 1100 př. n. l. určili sklon ekliptiky vůči rovníku.

Současná astronomie

Dnešní astronomové využívají při studování vesmíru optické dalekohledy, radioteleskopy, rentgenové a infračervené observatoře, které jsou umístěné na oběžné dráze, protože atmosféra jejich vlnové délky blokuje; spektroskopy a superpočítače. A k tomu kvanta výpočtů. Přitom se neustále vyvíjejí nové technologie, které zvyšují citlivost přístrojů a rozšiřují lidské možnosti při výzkumu kosmu. Po celém světě jsou nejmodernější observatoře, a to nejen v Americe, ale i v Chile, Japonsku, Číně i na Havaji.

Co se stalo na obloze před 180 lety

Nahlédněme do poloviny 19. století. V roce 1835 se vrátila Halleyova kometa. Ta prochází v blízkosti Země každých 76 let a je viditelná jako jasné světlo. Naposledy jsme měli možnost ji zahlédnout v roce 1986, příště se objeví v roce 2061 nebo 2062.

Ale zpět do 19. století. Za devět let po návratu Halleyovy komety se na obloze objevil další mimořádný úkaz. Roku 1843 nebe rozzářila velmi jasná hvězda. Nějaký čas to trvalo, ale pak najednou její zář pohasla. Astronomové tuto záhadu dokázali vysvětlit teprve před dvěma lety. V polovině devatenáctého století byla nejjasnější hvězdou na obloze Eta Carinae.

Tehdy zjasněla natolik, že zářila víc než supernova. Dokonce se podle ní orientovali námořníci na svých plavbách. Pak ale její záře náhle zeslábla. A teprve v 21. století se dovídáme, co se to vlastně tenkrát stalo. Přispěl k tomu dvacetiletý vědecký výzkum NASA Chandra.

Souhvězdí dvou a možná i tří hvězd

Eta Carinae je souhvězdí dvou masivních hvězd: první má hmotnost asi 90krát větší než Slunce a druhá asi 30krát. V polovině 19. století došlo u Eta Carinae k obrovské explozi, která dostala přezdívku „Velká erupce“. A tenkrát neměli vědci k dispozici takové přístroje a možnosti, které by pomohly pochopit, co se to na nebi odehrálo.

Nyní už se ví, že během jmenované události vyvrhla ze svých útrob hmotu, která měla hmotnost až 45 Sluncí. „Z tohoto materiálu se pak na opačných stranách obou hvězd vytvořila hustá dvojice kulovitých oblaků plynu, které se nyní nazývají mlhovina Homunkulus.“

Před padesáti lety byl však kolem mlhoviny Homunculus objeven prstenec rentgenového záření. A protože tato rentgenová slupka má podobné vlastnosti jako mlhovina Homunculus, vědci se domnívají, že tento materiál byl vyvržen ještě mnohem dříve, a to pravděpodobně někdy mezi lety 1200 až 1800.

Eta Carinae možná ještě překvapí

Vědecký tým, vedený Nathanem Smithem z Arizonské univerzity, předpokládá, že Velká erupce byla způsobena splynutím dvou hvězd v původně trojité soustavě. To by také vysvětlovalo prstencovou strukturu pozorovanou v rentgenovém záření. „Příběh Eta Carinae je stále zajímavější,“ říká Smith. „Všechno nasvědčuje tomu, že přežila velmi silnou explozi, která by za normálních okolností hvězdu zničila. Nemohu se dočkat další dávky dat, abychom zjistili, jaká překvapení pro nás ještě chystá.“ Je tedy docela možné, že ještě neřekla poslední slovo. V budoucnu se očekává, že exploduje jako supernova a bude ještě jasnější než kdysi. Mohla by dokonce zářit jako náš Měsíc.

Zdroje: IDnes, CSMeteorologiaEnRed, Č24ČeskáTelevize