Větší comeback než návrat Luneticu: Češi šílí po seriálu Magnum z roku 1980, po 40 letech láme rekordy sledovanosti

Existuje mnoho věcí a jevů, které se vymykají běžnému chápání. Mezi ně patří i popularita některých filmů a seriálů z dob dávno minulých. Zájem o některé retro filmy a seriály přežívá dodnes, a to navzdory módním vlnám, generačním rozdílům i odborné kritice. Je jasné, že jejich oblíbenost nemůže být jenom otázkou kvality, originality nebo doby vzniku. Spousta diváků je zná nazpaměť, ale stejně je nikdo nepřepne. Jak je to možné?

Co diváky k retro pořadům, které současná generace považuje za kýč, neustále přitahuje? Jsou totiž jako staré svetry, které už vyšly z módy. Stále hřejivé. Připomínají nám dětství a mládí; dobu, kdy jsme prakticky ještě neměli žádné starosti. A dnes máme možnost vidět opět herce, které jsme tehdy milovali či hudbu těch časů. Retro filmy nám vlastně přinášejí specifickou náladu té doby.

Retro filmy jako generační most: od otců až k vnoučatům

Na spoustu takových pořadů jsme se dívali s rodiči a pak jsme k nim přivedli i svoje děti. A ony je chtějí ukázat zase těm svým. Staré filmy a písničky jsou našimi vzpomínkami. A novým obzorem pro následující generace. Na americké akční filmy se Sylvestrem Stallone, se Schwarzeneggerem, Chuckem Norrisem, Donem Johnsonem, Brucem Willisem aj. se díváme dodnes s dětmi i vnoučaty.

Pro nás to v osmdesátkách byla naprostá novinka, něco, co bylo možné v Československu vidět poprvé. A oceňují je i současní mladí lidé. Pro generaci Z a mladší mileniály představují styl, který je jiný než to, co znají z dnešních streamovacích platforem.

Protože však tyto filmy už známe téměř zpaměti, pouštíme si je často jen jako kulisu; třeba při žehlení nebo úklidu. Už není zapotřebí vidět každou jednotlivou scénu a každý okamžik děje. Slyšíme filmovou hudbu, hlasy známých herců nebo dabérů. A mozek si to už sám propojí. Víme už velmi dobře, jak celý příběh dopadne, ale stejně nám to nedá a film si pustíme. Částečně ho posloucháme, při nějaké zvlášť zajímavé scéně si před obrazovku na chvíli i sedneme. Ale není to kvůli ději či kvalitě snímku. Je to kvůli pocitu.

Osmdesátkové filmy a seriály

Z naší paměti se nevytrácejí ani některé retro seriály. Ne proto, že byly nějak zvlášť dokonalé, ale protože se v podstatě staly součástí našeho kulturního podvědomí. Vybavuji si třeba Miami Vice, Knight Rider, Magnum, MacGyver, Remington Steele, To je vražda, napsala. A jeden z nich běží už nějakou dobu na České televizi.

Americký seriál z 80. let Magnum P.I. patří k těm, které se objevují stále dokola, že už ani nevíme, kde mají začátek a kde konec. Navíc je to seriál, který může člověk začít sledovat kdykoliv. Jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují, tak se můžeme podívat na jeden či dva díly a podívat se až za týden. Někdy z nostalgie, jindy si seriál pustíme jako kulisu.

Havaj je sice ráj na zemi, ale zločin je tam stejný jako všude jinde

Herec Tom Selleck v roli Thomase Magnuma, což je bývalý mariňák a veterán z války ve Vietnamu, je přímo ztělesněním televizního archetypu. Urostlý, charismatický, lehce ironický detektiv, na kterého stojí za to občas pohledět. Své případy řeší s takovou lehkostí, že by mu to mohli závidět všichni kolegové z kriminálky. A svým neměnným vzhledem na nás působí jako starý známý. I když je dnes možná stejný dědek jako ten náš doma. V tom je právě to jedinečné kouzlo filmu: postavy nestárnou.

Jako protipól Magnuma je v seriálu další postava, majordomus Higgins. Díky tomu dochází v příbězích k řadě humorných situací, a ještě to dodává seriálu jakousi rovnováhu. A tak nám seriál Magnum může občas dělat příjemného společníka. Nevyžaduje soustředěnou pozornost, neboť se v něm neodehrávají žádné složité dějové linie a připomíná nám dobu, kdy televize byla jediným zdrojem zábavy.

Síla dabingu

Jedním z důvodů, proč byl Magnum u nás vždycky oblíbený, je bezpochyby dabing Pavla Soukupa. Ten patří mezi nejvýraznější české dabéry. Jeho hlasový projev má totiž několik charakteristických rysů, které ho odlišují od ostatních: znělý, sametový baryton; dokáže skvěle vyjádřit hněv, rezignaci, naléhavost, něhu i humor.

Navíc se vyznačuje precizní artikulací, která umožňuje jasné porozumění i při rychlém tempu řeči. Soukupův hlas je velmi dobře zapamatovatelný, ale přitom není vtíravý. Herec dokáže zprostředkovat charakter osobnosti i náladu příběhu. Ať jde o detektiva Magnuma nebo mývala z animovaného filmu.

Muž, který nikdy nezmizel z obrazovky

Seriál Magnum dnes můžeme brát jako zvukovou kulisu či jako televizní relikvii, která přežívá digitální revoluci, streamovací platformy i generační proměny vkusu. A možná právě proto ho stále sledujeme. Ne kvůli příběhu. Kvůli atmosféře. Kvůli tomu, že i když se svět mění, Magnum zůstává stejný: s knírem, hlasem Pavla Soukupa a nádherným prostředím Havaje.

Zdroje:  ČSFD, MůjRozhlas, SerialZone