Francouzi nechápou, jak jsme to mohli natočit. Náš film je pro ně o 100 % lepší než Četník ze Saint Tropez

Na Redditu občas narazíte na vlákna, kdy se nestačíte sami divit. Někdo napíše názor na nejlepší film své země a za chvíli se to zvrhne v mezinárodní souboj názorů. Francouzi mají svého četníka a svého Louise de Funèse, my ale podle nich máme krále komiků a mnozí z nich nám závidí.

V souboji starých filmů máme tak očividně navrch. Já se vlastně nedivím, i když neznám francouzskou verzi tohoto našeho pokladu, celkem to chápu. Dokážu si totiž představit, že pro některé cizince tenhle muž může působit jako takový český Charlie Chaplin, který se ale umí i šikovně vyjadřovat. Oproti četníkovi má výhodu v tom, že je spíš roztomile vtipný než notorický cholerik.

To, co je prý naším pokladem, je černobílá komedie z roku 1941. A když si ho pustíte dnes, překvapí vás, jak je ta kombinace trapasu a autority vlastně nadčasová. Tahle komedie staví na velmi lidském humoru, který je blízký snad každému z nás. Jde o hlavně o situace, kdy se najednou ocitnete v roli, na kterou nemáte, ale musíte předstírat, že jste v tom jako ryba ve vodě.

Všechno začíná na nádraží

V hlavní roli je notorický černý pasažér, chlap bez domova, který se jmenuje Ťopka. Je to typ člověka, který proplouvá životem díky drzosti, vynalézavosti a tomu, že umí zahrát roli, která je mimo jeho schopnosti. Jednou je chudák, podruhé dělá frajera a potřetí se tváří, jako by se tady narodil.

Vše to začíná v jeden den, kdy se všechno pořádně zamotá. Ťopka totiž přespává v odstaveném vagonu, který je omylem připojen k vlaku. V tom vlaku sedí generální inspektor drah Kokrhel. Úředník, který si potrpí na pořádek. Když zjistí, že je ve vlaku černý pasažér, trvá na tom, že bude nalezen a potrestán. Ťopkovi se ale podaří vyklouznout a uteče na nádraží do Mokrého nad Soupravou. Tam zjistí, že přednosta stanice tam zrovna není. No a toho se náš černý pasažér pokusí využít.

Ťopka se převlékne do uniformy a začne hrát přednostu stanice. Ne proto, že by chtěl kariéru na dráze, ale protože potřebuje zapadnout. No a ono mu to překvapivě jde jako po másle. Před inspektorem najednou stojí „přednosta“, který má všechno pod kontrolou. Teda skoro všechno. Protože jediná věc, kterou pod kontrolou nemá, je vlastní neschopnost.

Úředníkovi změkne mozek

Kokrhel je puntičkář a přehnaně orientovaný na pořádek, proto Ťopkovi začne zatápět, ale nakonec jeho pozornost rozptýlí půvabná paní Jelenová, manželka skutečného přednosty. A tak začne přehlížet věci, které by jinak trestal. Najednou mu nevadí, že falešný přednosta je totálně mimo. Takže najednou ani nepozná, že ten člověk v uniformě působí jako někdo, kdo jí někde ukradl.

No, a to je přesně to, kdy to začne připomínat četníka. Je to humor postavený na tom, jak autorita ztrácí důstojnost. U de Funèse je to často přepálené a hysterické. Tady je to jinak. Méně řevu a víc chytrých promyšlených scén. A přec je to svým způsobem dost podobné. Ťopka tak svým způsobem připomíná legendárního četníka a Burian, který ho ztvárnil je prostě herec k pohledání. Vlastně nevím, co by se mu dalo vytknout.

Scéna, kterou Francouzi zbožňují

Pokud jste Přednostu stanice s Vlastou Burianem viděli, určitě si pamatujete scénu s telegrafem. Burian coby falešný přednosta přijímá telegram a inspektor mu poručí, aby na něj odpověděl. Jenže Ťopka netuší, jak se to dělá. A tak začne do telegrafu mluvit jako do telefonu.

Nejvtipnější na tom je, že scéna nevznikla u stolu scenáristy. Jaroslav Marvan ji zažil na vlastní kůži, protože ve dvacátých letech působil jako poštmistr na Podkarpatské Rusi a podobnou situaci prý viděl u kolegy. Burianovi se ta historka tak zalíbila, že ji protlačil do filmu. A právě takové drobnosti dělají z komedie něco, co přežije desetiletí. A když si k tomu přidáte titulní písničku, kterou si Burian ve filmu zazpíval, máte z toho hned lepší film, než je Četník ze Saint Tropez.

Zdroje: medium.seznam.cz, kinobox.cz, filmovyprehled.cz