Tuhle výjimečnou funkci má každá televize už 30 let. Funguje i bez internetu a většina lidí o ní neví

Tak schválně: kolik z vás si ještě pamatuje, že když jste chtěli zjistit, co dávají večer v televizi, museli jste zmáčknout tlačítko na ovladači, chvíli počkat a pak se snažit zorientovat ve skoro nečitelném bílém videotex písmu na černém pozadí? Žádná aplikace na mobilu, žádná rychlá volba na televizi, kde vidíte přehledně celý den.

Dnes už si na to nejspíš ani nevzpomenete a dnešní děti a mladí ani netuší, co to vlastně je, nebo jak to vypadá. A těžko si představit, že to, co od osmdesátých let až do milénia bylo naprosto běžnou součástí našeho života, je dnes spíš jen přežitek.

Zdroj informací v jediném tlačítku 

Tahle vychytávka byla vlastně jednoduchý, ale mazaný nápad. Do televizního signálu se přibalila textová data, která si divák mohl otevřít přímo na obrazovce, a dozvěděl se základní informace, které mohl běžně k životu potřebovat. A to všechno zcela bez internetu. Byly to stránky očíslované od 100 výš. Každá měla své vlastní téma. Zprávy, sport, počasí, program, někde i inzerce, výsledky loterií nebo aktuální dolarový kurz. Grafické zpracování sice nebylo nijak oslnivé, ale bylo to funkční, a to se počítalo.

Dnešní mládež netuší, o co jde

Teletext se objevil už v 70. letech minulého století, ale u nás se poprvé zavedl až o 18 let později.  Televize byla v té době hlavním zdrojem informací a teletext ji doplnil o něco, co dnes bereme jako samozřejmost: aktualizované zprávy. Obraz tvořilo 25 řádků, z nichž každý obsahoval maximálně 40 znaků. Těžko si to představit dnes, kdy žádná omezení téměř nemáme, ale v té době bylo potřeba komunikovat stručně a úderně. Každý řádek měl přiřazené číslo, které když jsme zadali, požadovaná informace nebo třeba sportovní výsledky se otevřely. Někteří z nás si po čase už pamatovali, na které stránce, co najdeme, takže nebylo nutné hledat to správné číslo.

Dnes to musí znít jako naprosté sci-fi. Popisovat někomu mladému, že jsme museli hledat čísla ke stránkám, kde jsme se dozvěděli informace, je stejně šílená představa, jako když nám rodiče říkali, že televize nebyly a informace měli jen z rozhlasu a novin.

Na Slovensku hlásí konec 

Jenže pak přišel internet, webové zpravodajství, online programy, mobilní aplikace, chytré televize… Všechno to, co teletext uměl, začalo fungovat rychleji a informace se aktualizovaly v reálném čase. Teletext se najednou ocitl v roli technologie, která je zastaralá a nestíhá dobu.

Některé stanice ho proto začaly postupně omezovat nebo úplně vypínat, a to i z těch, které vydržely až do dnešní doby. Aktuálně to například oznámila slovenská veřejnoprávní televize STVR. Důvod je prostý – využívá ho minimum lidí a jeho provoz už nedává smysl. Zajímavé je, že Česká televize teletext zatím drží, mimo jiné i proto, že jeho provoz má stále oporu v zákoně a část diváků ho pořád používá, přestože jejich počet stále klesá. V roce 2016 ho ještě používalo kolem milionu diváků. O čtyři roky později už pouhých několik desítek tisíc.

Nostalgie, která nám zůstala

Myslet si, že by se snad teletext mohl vrátit v plné síle, je spíš science fiction než realita. Ačkoli se v současné době mnoho lidí vrací k analogu, obávám se, že teletext už nejspíš nic nespasí. Ne v době chytrých telefonů, internetu a streamovacích služeb.

A tak dnes zůstává spíš jako přežitek a připomínka jednodušších časů, kdy jsme sice neměli všechno hned, ale zase jsme nikam nespěchali. Doby, kdy jsme sice nevěděli úplně všechno, ale těch pár stránek zpráv nám vlastně bohatě stačilo. A že měla kouzlo, které dnes už jen těžko někomu vysvětlíte.

Zdroje: mediaguru.cz, teletext.ceskatelevize.cz, ceskatelevize.cz, cs.wikipedia.org