Vypadá to, že jsme se zbláznili: V Československu byl tenhle herec jen kašpar, v Americe nám ho záviděli

Ostře řezané rysy, podmračená tvář. Provokatér nejen svým zjevem, ale i svým postojem. To se v době socialismu neodpouštělo. Odmítnutí spolupráce s tehdejším komunistickým režimem byla ostuda. Nechtělo se mu ani vstoupit do komunistické strany. Neustále kličkoval, dokud nepřišel 17. listopad roku 1989.

Hrát roli příkladného nebo významného soudruha byla v době socialismu pro mnohé herce čest. Herec s image drsňáka, kterého proslavila role boxera Vildy ve filmu Pěsti ve tmě, naopak o tyto role nestál. Pečlivě si proto budoval image drsňáka. „Tak se snižovalo nebezpečí, že budu hrát nějakého přiblblého svazáka, esenbáka či komunistu,“ vysvětlil. Dostával proto role jejich podlých protivníků.

Američané to nedokážou pochopit

Život za socialismu byl zvláštní, kdo v něm nežil, těžko ho chápe. Američané proto nedokážou pochopit, že mít před rokem 1989 vizitku herce, který odmítá spolupracovat s vládnoucím komunistickým režimem, byla ta největší ostuda.

Nevěděli, jaké to je, když na člověka ze všech stran útočí propaganda. Každý den. Neustále. Bez přestávky. Někdy byla protivná, vtíravá, jindy jsme si ji ani nevšimli. Nelze se divit, že se nám zčásti dostala pod kůži.

Miláček Američanů

Herec s image drsného chlápka komunisty nesnášel. Když se mu v roce 1990 naskytla příležitost odjet do Lee Strasberg Theatre Institute v USA jako stipendista, neváhal ani okamžik. Díky svému vzhledu i vynikajícímu všestrannému hereckému talentu, zazářil nejen před kamerou, ale i na jevišti. Stal se tak jedním z mála českých herců, kterým se podařilo prosadit se v Hollywoodu.

Hrál v trhácích jako je Mission: Impossible, Blade 2 a dalších. Jeho role často nemají jméno, pouze označení, jako je například „Voják“ nebo „Tetovaný“.

Jako z jiné planety

Významný herec s image drsňáka přiznal, že po příletu do USA zažil civilizační šok. Připadal si prý jako z jiné planety. To, co dříve viděl pouze v „západních“ časopisech, měl možnost zažít. „V prodejně potravin nemáte jeden dva sýry, ale padesát! Když jsem viděl první mobil velikosti cihly, říkal jsem si, že za 30 let to přijde i k nám,“ vzpomíná na své první dojmy z USA.

Přiznal se, že považoval Američany za zhýčkané. Na rozdíl od nás, kteří jsme museli mnohé věci shánět nebo si je vyrobit doma, Američané dostávali vše až pod nos. Stačilo si jen objednat. Brzy si však známý herec začal uvědomovat, jak velice se mýlí. „Tvrdý kapitalismus se tam s nikým nemazlí,“ shrnul své poznatky.

Herectví považuje za řemeslo

Marek Vašut provokoval a dodnes některé lidi provokuje svým přístupem k herectví. Zatímco někteří úspěšní herci se do svých rolí vžívají, od herce s image drsného chlápka nic takového nečekejte. Herectví považuje za řemeslo i za zdroj obživy. I jeho rozhodnutí stát se hercem bylo rozhodnutí jeho hlavy, nikoli jeho srdce. „Šel jsem studovat herectví kvůli svobodě šaška, kontaktu s literaturou a vstávání v deset hodin,“ vzpomínal.

Rád si zahrál drsňáky i po návratu z USA

Marek Vašut je drsňákem jen před kamerou, ve skutečnosti se jedná o charismatického, milého, inteligentního a velice sympatického muže. V současnosti je hercem na volné noze. Na nedostatek nabídek si nemůže stěžovat, jeho diář je neustále plný. Kromě filmů, divadla se věnuje moderování a dabingu. Rovněž neodmítá účinkovat v reklamách.

Diváci ho znají zejména jako málomluvného saniťáka Nelibu v pokračování seriálu Sanitka 2 i arogantního hulvátského majitele hospody Rudu Řezáče v seriálu Doktoři z Počátků. Přestože už nemá zapotřebí budovat si image drsňáka, nebrání se přezdívce český Bruce Willis.

Propadl počítačové malbě

Marek Vašut si své soukromí pečlivě střeží. V poslední době nejraději hovoří o svém koníčku, kterému zcela propadl. Jedná se o výtvarné práce, kombinující fotografické a počítačové techniky. Má za sebou mnoho výstav. Zákazníci se k němu hrnou. Jeho „fotoobrazy“ jsou součástí mnohých soukromých i firemních sbírek.

Zdroj: lidovky.cz, novinky.cz, idnes.cz