Vypadají jako estetický zločin, ale mají hodnotu téměř 200 tisíc korun. Nemáte tenhle kýč doma?

Vypadají spíše jako něco z blešáku než jako sběratelský skvost. Každý normální člověk by se jich při stěhování zbavil, anebo je uklidil někam na půdu. Přitom se právě teď draží na Aukru za 195 tisíc korun.

Na prodejním portálu visí fotka hodin, kterým dominuje vysoká postava tmavého muže, který se opírá o nějaký balík a kouří u toho z dýmky. Kolem dokola jsou rozsypané kotvy, sudy, provazy, až to trochu připomíná námořnický bazar. Oficiální název hodin je „Le Matelot“ a patří do prestižní série empírových hodin ze začátku 19. století.

Prodejce na Aukru popisuje kousek docela vznešeně: rtuťově zlacený bronzový korpus, kvalitně řemeslně provedená soška námořníka a reliéf s motivem amoretů. Celá základna spočívá na čtyřech nohách ve tvaru soudků s rumem. Zní to možná komicky, ale v roce 1805 něco takového vlastnit znamenalo ukázat světu, že máte mnohem více peněz než soused.

Mechanismus funguje dodnes, nechybí osmidenní strojek první periody po kompletní revizi ani natahovací klíček. Výška hodin je 36 centimetrů.

Napoleonovo divadlo v bronzu a mramoru

Tenhle bizarní styl má svoje opodstatnění. Po roce 1804, kdy se Napoleon nechal korunovat na císaře, začala ve Francii éra uměleckého předvádění, které nemělo v Evropě obdoby. Každý předmět v císařských palácích musel doslova křičet, že tady vládne někdo mocný.

Hodiny se staly něčím jako dnešní zlaté řetězy rapperů, tedy čím větší byly, tím lepší. Bronzové korpusy zdobené mytologickými postavami, antickými hrdiny nebo exotickými motivy měly hostům jasně sdělit společenské postavení majitele. Náměty se braly nejčastěji z antického Říma, starého Egypta či řeckých bájí. 

Řemeslníci, kteří žili z císařských zakázek

Nejlepší kusy vznikaly v dílnách, jako je Antoine-André Ravrio, Pierre-Philippe Thomire nebo Claude Galle. Tahle jména na empírových hodinách fungovala podobně jako dnes logo Ferrari na autě. Thomire dokonce vytvořil legendární hodiny s Apollonovým vozem, které byly tak vyhlášené, že si je nechali udělat králové z půlky Evropy. Dodnes je můžete vidět například v Buckinghamském paláci.

Hodinářské mechanismy dodávali stejně proslulí mistři. Podpisy jako Lépine nebo Mesnil na ciferníku zaručovaly, že majitel vlastní to nejlepší, co doba nabízela. 

Hodinky za stovky milionů korun

Empírové hodiny jsou ovšem pořád ještě celkem rozumná investice. Henry Graves si v roce 1925 objednal u Patek Philippe ty nejsložitější kapesní hodinky na světě a v roce 2014 se vydražily za 24 milionů dolarů. Graves byl americký bankéř a měl spor s automobilovým magnátem Packard o to, kdo bude vlastnit komplikovanější hodinky. Vyhrál, ale výsledku se nedožil.

O něco levněji, konkrétně za 17,8 milionu dolarů, se prodaly hodinky Rolex Paul Newman Daytona. Jejich cenu vyhnala do nebes hlavně skutečnost, že je skutečně nosil slavný herec a na zadní straně měl vyrytý vzkaz od ženy „Drive Carefully Me“.

Ani moderní sběratelské kousky nezůstávají pozadu. Richard Mille RM 056 s pouzdrem vyrobeným z jednoho kusu safíru stojí 1,5 milionu dolarů. Výroba takového pouzdra je tak technicky náročná, že zabere stovky hodin práce a většina pokusů skončí v koši.

Jak neprohloupit při nákupu

Ne každé bronzové hodiny z 19. století vám nutně musí vynést tisíce. Důležité je, v jakém jsou stavu, z jaké dílny pochází a jestli stále fungují. Ale pozor na padělky, empírové hodiny se kopírují už stovky let, takže bez expertízy se do toho nepouštějte. Za posledních dvacet let ceny kvalitních empírových hodin vystřelily k nebi. Dobrý kus od známého výrobce dnes stojí třikrát až čtyřikrát víc než v roce 2000. 

Zdroje: gq-magazine.co.uk, theluxuryplaybook.com, lapendulerie.com