Vysílání pohádky staré 39 let dnes zvedne diváky ze židle. Bude ji chtít vidět každý

Jde o pohádku plnou dobrodružství, lásky a kouzel, při jejímž natáčení se ale odehrávaly scény, které by klidně obstály v akčním filmu. Herci riskovali zdraví, štáb zažíval šoky a pár momentů z natáčení dodnes budí úsměv i mrazení zároveň. 

Zkuste si doma udělat anketu, které české filmy dokážou usadit ke společnému sledování tři generace najednou. Tipuji, že výsledný seznam bude překvapivě krátký a z velké části ho budou tvořit pohádky natočené ještě za starého režimu.

Osobně mám takový nepsaný zvyk, že jakmile se na obrazovce objeví repríza určitých pohádek, všechno ostatní jde stranou. Známe ten příběh nazpaměť, víme, jak skončí, a přesto dokáže upoutat naši pozornost. Je to jako vracet se do dětského pokoje, kde se najednou rozplynou všechny dospělácké starosti.

Když Troška ještě netočil Kameňáky

Jedni Trošku zbožňují, druzí nad jeho pozdější tvorbou kroutí hlavou. Málokdo ale zpochybní, že jeho první režisérské kroky patřily k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie v osmdesátých letech nabídla. Před čtyřmi dekádami byl Troška mladý, plný energie a toužil ukázat, že mu jde o víc než jen o vesnické komedie ze série Slunce, seno.

Když se v polovině osmdesátých let chopil pohádkové látky podle knižní předlohy Jana Drdy, výsledkem všechny mile překvapil. Scénář dostal na starost Karel Steigerwald, což byla sázka na zkušeného autora. Celý projekt ostatně mohl dopadnout úplně jinak, protože režisérské křeslo měl původně obsadit Hynek Bočan. Ten ale nabídku odmítl, a tak se do toho pustil Troška.

Švec s křídly a princezna v zajetí kletby

Pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci měla premiéru 1. prosince 1987 a letos tak oslaví rovných 39 let. Ten film zná v Česku snad každý, a pokud ne, tak by to měl rozhodně napravit. Základem je Drdova literární předloha, která se původně jmenovala trochu odlišně, konkrétně O princezně Jasněnce a ševci, který létal. 

Tvůrci si název malinko poupravili a vznikl z toho zvučnější titul. Děj sleduje mladého tovaryše Jíru, řemeslníka se zlatýma rukama, který z kůže ušije funkční křídla a skutečně se s nimi vznese do oblak. Na královském hradě zatím čeká princezna Jasněnka, kterou vlastní otec zamkl do věže. 

Proč to udělal? Zlá čarodějnice z Černých lesů ji proklela kletbou, že si vezme právě obyčejného ševce, a to královská rodina nemohla dopustit. Jenže Jíra není typ, co by se nechal odradit věží, kletbou ani královským vojskem, a pustí se do záchranné akce.

Nebezpečné natáčení plné adrenalinu

Jasněnka na vás z televize dýchne pohodu a romantiku. Realita na place ale vypadala úplně jinak. Představme si třeba moment, který měl ztvárnit útěk hlavních hrdinů z čarodějnického doupěte. V jeskyni čekala připravená nálož, herci měli vyběhnout ven a vzápětí měl následovat výbuch. Jenže při natáčení udělali pyrotechnici chybu a nálož byla podstatně silnější, než měla být. 

Rána, která následovala, odhodila oba hlavní představitele od vchodu jeskyně jako hadrové panenky a málem srazila kameramana z kamenného výstupku, kde stál. Všichni naštěstí vyvázli bez vážnějšího zranění, ale do opakovaného záběru se nikomu z pochopitelných důvodů moc nechtělo. A tentýž kameraman Jaroslav Brabec se proslavil ještě jedním kouskem. 

Režisér potřeboval záběr zlých čarodějnic ve vysoké věži hradu Frýdštejn. Helena Růžičková, představitelka hlavní čarodějnice, ale odmítla šplhat do patnáctimetrové výšky. Brabec se tedy navlékl do jejího kostýmu a odehrál tu scénu sám. V jednom záběru tak místo Růžičkové sledujete převlečeného kameramana.

Máte Jasněnku spojenou s Vánoci, nebo ji sledujete kdykoliv během roku? 

Zdroje: tvprogram.idnes.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz