Ani prezident, ani šéf fabriky. Tahle práce byla za socialismu vstupenkou do vyšší ligy

V socialismu si člověk nemohl vybírat čím bude s takovou volností, která je mu dostupná dnes. Jednoduše jste dostali umístěnku a hurá do práce. Byly však dostupné určité pracovní pozice, které vás dokázaly dostat mezi smetánku a vyšší třídu. Nejednalo se přitom o post prezidenta podniku nebo nějakého šéfa fabriky. Tahle pozice byla docela obyčejnější.

Nemáme na mysli nějaké velkoobchodníky nebo podnikatele. Dokonce ani pověstných veksláků se to přímo netýká. Pozice, která vás dokázala dostat do výšin, byla značně více každodenní. Pokud jste totiž měli to štěstí a stali jste se prodavačem v Tuzexu, měli jste v podstatě neomezené možnosti, pokud jste teda byli šikovní. Jen si to představte. Všude se stojí v šedých ulicích fronty na banány a za roh se skrývá váš Tuzex plný čokolád Milka, Coca-Coly, zahraniční hudby a elektroniky nebo dokonce stylového západního oblečení. A vy, jakožto prodavač, králem toho všeho. Jednosměrná jízdenka mezi elitu.

Proč byl tak cool?

V dobovém socialistickém Československu byl Tuzex takovou malou a vysněnou bránou na západ. V běžných obchodech jste měli co dělat, abyste vůbec získali nějakou poslední konzervu nějakého jídla nebo jste museli stát dlouhé fronty na ovoce, kávu či jiné pochutiny. Zato v Tuzexu jste si mohli pořídit Coca-Colu, kvalitní sladkosti nebo třeba ikonické džíny Levi’s. Dostupná zde byla i vyspělejší elektronika – jako třeba walkmany a lepší rádia.

Samozřejmě exkluzivita něco stála, a pokud jste chtěli tyhle věci mít, museli jste vysypat speciální valuty, takzvané „bony“. Když si vezmete, jaký sortiment v Tuzexech byl a jakou touhu po takových věcech lidé měli, není se pak čemu divit, že prodavač v takovémto obchodě měl výsostné postavení. Přeci jenom s ním chtěl být každý za dobře, vytvořit si s ním přátelský vztah, aby mohl dostat tu a tam něco zdarma, támhle nějakou slevu nebo přednostní právo ke koupi. Jednalo se prostě o trochu jiný svět, než který známe dnes.

Proč byla tahle práce vstupenkou?

Práce v Tuzexu byla zkrátka lukrativní. Nejenže odkázal vynést nějaké ty peníze sama o sobě, ale přinášely především benefity, které uměl každý šikovný člověk dobře využít. I proto byla o tyto pracovní pozice taková tlačenice. Přeci jenom, jako prodavač v  Tuzexu jste měli každý den v rukou zlato. Kromě toho, že Tuzexové prodavače měl každý docela v oblibě, mohli si i oni sami trochu dopomoci k bohatství nebo minimálně finančnímu přilepšení.

Poměrně běžné byl takzvaný „podpultový“ prodej. Zboží, které bylo opravdu těžce dostupné si nechávali prodavači v Tuzexu pro sebe a poté ho prodávali za vyšší cenu. Výhodou toho bylo samozřejmě i to, že své zákazníky jste si jako prodavači mohli vybírat, zájem měl totiž každý. Nebylo tak těžké si najít někoho movitého nebo si zařídit potřebnou protislužbu. Navíc do Tuzexů chodili často nakupovat i zástupci vyšších tříd. A jako prodavač jste si s nimi mohl pomalu začít vytvářet vztah.

Vysněná práce za komančů se objevila i v českém filmu

Pokud si chcete trochu více přiblížit, jak to asi v dobovém Tuzexu vypadalo, můžete se podívat například na nějaký český film, který tyto západní svatostánky často zobrazuje. Kupříkladu takový snímek Pupendo jej zobrazuje hned několikrát. Jedná se sice o komedii z období 80. let v socialistickém Československu, ale i tak se na pozadí humorného příběhu vykreslují kontury tehdejšího každodenního života v komunismu. A jednou z takových věcí jsou právě ony probírané Tuzexy, které zde působí jako posvátná místa pro dobovou elitu. I když se nejedná o film, který by pojednával přímo o prodavačích v Tuzexech, jako například Bony a klid, je zde krásně vidět, jak je tato profese vážená, a jak běžní lidé takového prodavače vnímají.

Zdroje: stoplusjednicka.cz, csfd.cz, denik.cz