Nemáte v lednici tuhle dobrotu? Chutná skvěle, ale je jedovatější než kyanid a už zabila stovky lidí

Každý podzim vyrazí do českých lesů statisíce houbařů a většina z nich se vrací spokojená s úlovkem. Jenže mezi tunami hub, které si ročně odneseme domů, se občas skrývá i něco smrtelně nebezpečného. A na druhé straně světa si lidé v drahých restauracích paradoxně záměrně objednávají jídla s toxinem několikanásobně silnějším než kyanid.

V přepočtu na počet obyvatel patří Česko k zemím s nejvyšším výskytem otrav houbami v Evropě. Za dvacet tisíc tun hub, které si ročně odneseme z lesů, platíme i krutou daň. Nejčastější chybou je záměna jedlé holubinky za smrtelně nebezpečnou muchomůrku zelenou nebo pokus rozpoznat jedovaté druhy podle vzhledu či zápachu.

Toxikologové upozorňují, že nejnebezpečnější houby často příjemně voní. Muchomůrka zelená například připomíná běžnou jedlou houbu a nepoznáte ji ani podle chuti, má být dokonce příjemná. Pavučinec plyšový, který patří k nejjedovatějším druhům vůbec, mate hnědou barvou. Ročně se houbami přiotráví asi tři sta lidí, z nichž jeden až tři zemřou. 

Luxusní večeře představující smrtelné riziko

Někteří Japonci mají k jedovatým surovinám opačný přístup než my. Místo vyhýbání se jim je aktivně vyhledávají. Specializované restaurace každý rok obslouží stovky zákazníků, kteří si za tučné částky objednají rybu fugu, a to s plným vědomím, že riskují život.

Nešťastný osud potkal v roce 1975 herce jménem Bandō Mitsugorō VIII. Tento muž patřil k absolutní špičce japonského divadelního umění. Celý život budoval kariéru v kabuki, přičemž začínal jako sedmileté dítě a postupně se dostal na samotný vrchol. Dva roky před smrtí dokonce získal titul, který se dává jen nejlepším: „Žijící národní poklad“.

V lednu 1975 vyrazil Mitsugorō s přáteli na večeři do místní restaurace. Objednal si něco, u čeho měl podle některých zpráv kuchař s přípravou váhat, ale nakonec hostovi vyhověl. Byly to čtyři porce fugu kimo – jater z ryby fugu. Už tehdy se dobře vědělo, že jde o nejjedovatější část této ryby.

Večeře probíhala v pohodě, přátelé se bavili, jedli, pili. A pravděpodobně nikdo netušil, že to je Mitsugorōův poslední večer. Jakmile se vrátili do hotelu, ulehli spokojeně do postele. Kolem půlnoci však začal herec pociťovat lehké mravenčení a pak přišly vážnější problémy. Osm hodin po večeři byl Bandō Mitsugorō VIII mrtvý. Zemřel v hotelovém pokoji za přítomnosti lékařů, kteří mu už nemohli pomoci. 

Smrt při plném vědomí

Tetrodotoxin, látka obsažená v rybě fugu, patří mezi nejzákeřnější toxiny na světě. Dokáže paralyzovat celé tělo, ale mysl ponechává zcela jasnou. Oběť tak prožívá celý proces umírání při plném vědomí. Proti tomuto jedu neexistuje žádný lék. Lékaři mohou pouze udržovat základní životní funkce a doufat, že organismus toxin sám vyloučí. Pokud se to stihne, pacient se může úplně uzdravit. Pokud ne, čeká ho smrt zadušením.

Množství jedu se v jednotlivých rybách značně liší. Závisí na tom, co ryba jedla, kde žila nebo jak stará byla. Proto někdo může fugu jíst celý život bez problémů, zatímco jiný zemře už po první porci.

Luxusní hazard na talíři

Z původně japonské speciality se stala celosvětová záležitost pro bohaté. Fugu dnes servírují luxusní podniky po celé planetě, ale kuchaři za to platí vysokou cenu. Musí absolvovat několikaleté studium zakončené přísnou zkouškou, kterou zvládne jen zlomek uchazečů. Musí dokonale znát anatomii ryby a vědět, které části obsahují smrtelný jed. Jediná chyba totiž může stát zákazníka život.

Od roku 2000 zemřelo v Japonsku na fugu třiadvacet lidí. Většinou šlo o rybáře, kteří si rybu připravovali sami doma. Profesionálně připravené fugu je relativně bezpečné, domácí pokusy bývají smrtelné.

Kdo čeká od fugu nějaký úžasný gastronomický zážitek, bude zklamaný. Chuť připomíná obyčejné kuře a bez sojové omáčky by to byla docela nuda. Jenže o chuť tu tak úplně nejde. Lidé za tuto delikatesu platí tisíce proto, že je každé sousto vlastně malá hra se smrtí. Někteří jedlíci dokonce tvrdí, že malé dávky jedu způsobují příjemné mravenčení v ústech.

Zdroje: denik.cz, en.wikipedia.org, idnes.cz