Vyrůstal jsem s tím u rodičů v obýváku. Netušil jsem, že mi jednou vydělá 50 000 Kč
V 70. a 80. letech se tato elektronika stala běžnou součástí obýváků. Luxusní západní značku měl ale doma málokdo. Za jedinečné kousky z Tuzexu dnes získáte i desítky tisíc korun.
Stejně jako nyní, i v 70. a 80. letech lidé milovali poslech hudby. V tehdejší době byly ikonami československé pop-music například Jitka Zelenková, Helena Vondráčková, Karel Gott či Marie Rottrová. V zahraničí se proslavily ABBA, Boney M., kapela Queen či Pink Floyd.

Tuzexové zboží pozvedlo poslech hudby na vyšší úroveň
Způsobů, jak si písně pustit, bylo hned několik. Kromě gramofonových desek se o slovo hlásily i kazetové magnetofony a oblíbený byl i poslech rádia. Kdo si chtěl hudbu přehrát stylově a za co nejvyšší kvality, musel si pořídit elektroniku zahraničních značek. To ale nebylo úplně jednoduché.
Kvalitní hi-fi věže byly na našem území v době socialismu symbolem luxusu. Neměl je doma každý. V domácnostech většinou převažovaly gramofony, rádia či magnetofony. Ty lze vidět například ve filmu Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. Ačkoliv se velká část příběhu o expedici Ydykseb odehrává na chalupě v Beskydech, když jsou hlavní aktéři doma, lze techniku na přehrávání hudby zahlédnout i v jejich domácnostech.
Luxusní verze se vyráběly na západě
To hi-fi věž jako symbol západního luxusu se objevuje v československém filmu z osmdesátek Bony a klid. Film Víta Olmera je výkladní skříní zboží, které u nás v době socialismu bylo špatně dostupné a luxusní. Kromě hi-fi věží těch nejlepších značek se ve filmu objevují i barevné televize, velké reprobedny a další elektronika. Své místo mají ve filmu i západní auta, veksláci jsou oblečeni ve značkových teniskách, kožených bundách či džínách a nejednou se ve filmu objevuje a mluví o Tuzexu.
Právě Tuzex byl v minulosti místem, kde se za bony dala koupit hi-fi věž značek, které se v klasických obchodech vůbec neobjevovaly. Kromě věže si lidé mohli koupit i další doplňky jako zesilovače, tunery či kazetové magnetofony. Kdo si chtěl koupit věž v Tuzexu, musel sáhnout hlouběji do kapsy. Cena obvykle začínala na tisíci bonech. V přepočtu šlo o částky odpovídající několikaměsíčnímu platu.
Rozdíl v kvalitě i ceně byl znatelný
Ten největší rozdíl mezi československými a zahraničními značkami hi-fi věží nebyl pouze v ceně. Jako by se člověk při výběru v Tuzexu díval na úplně jinou kategorii zboží. Rozdíl byl například v kvalitě zvuku. Západní značky nabízely kvalitní zesilovače a silnější i čistší přehrání zvuku. Stejně tak se kvalita promítla i u použitého materiálu. U československých věží obvykle převládal plast a jednoduchý design, západní věže většinou měly kovové panely, kvalitní ložiska a na první pohled působily luxusněji.

Zboží západních značek bylo na našem území hůř dostupné. Také jeho kvalita se s československou výrobou nedala srovnat. I proto bylo toto zboží extrémně žádané a prodávalo se za vyšší cenu. Ten, kdo měl doma kvalitní hi-fi věž, pyšně ji vystavoval v obývacím pokoji, aby si jí každá návštěva mohla na první pohled všimnout. V minulosti za hi-fi věže byli lidé schopni utratit i několik tisíc korun.
Sběratelé si hodnotu této elektroniky uvědomují i dnes. Pokud doma máte retro věž, prodat ji můžete i za několik desítek tisíc korun.
Zdroje: Csfd.cz, Rockovica.com, Ceskepodcasty.cz
