Tuhle „kousavou“ deku z ČSSR jsme dřív považovali za ostudu. Dnes je retro ikonou a na aukcích se po ní jen zapráší

Staré deky po babičce dříve kolikrát letěly rovnou do kontejneru, anebo na půdu, přitom dnes se za ně platí tisíce. Zejména ty ručně vyšívané mizí z aukcí rychleji než stačíte mrknout. Překvapivě nejde jen o exotické kousky z Asie, sběratele totiž začínají lákat i československé výšivky.

Ty hrubé, pichlavé deky u babiček, které jsme jako děti tak nesnášeli, se dnes prodávají za nečekané sumy. Výšivky a ručně tkané přehozy nyní zažívají zlaté časy. Třeba taková bengálská vyšívaná deka ze 17. nebo 18. století se v květnu 2025 na londýnské aukci vydražila za 20 tisíc liber, což je něco kolem necelých 600 tisíc českých korun za kus látky.

Textilní horečka započala

Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň. V době, kdy koupíte polštář za dvě stovky a deku za pětikilo, je ruční práce našich předků o to cennější. Je to stejné jako s vinylovými deskami, v éře Spotify najednou všichni chtějí raději ty staré desky, na které si mohou sáhnout a možná s nimi i zamachrovat před návštěvou.

Vyšívaná deka nemá vysokou cenu jenom kvůli použitému materiálu. Samozřejmě hodnota stoupá zejména díky příběhu její výroby. Kolikrát u její výroby lidé strávili stovky hodin, než se mohli podívat na finální dílo. 

Co rozhoduje o konečné ceně?

Třeba u tradičních amerických přehozů zvaných „coverlets“ se hledají známky ruční výroby. Drobné odchylky ve vzoru, mírně nepravidelné stehy nebo místa, kde si tkalkyně spletla řadu. U vyšívaných kusů rovněž záleží na složitosti motivu. Bengálské textilie, které se dnes draží za statisíce, často znázorňují motivy dvouhlavých orlů, exotických zvířat a květinové ornamenty vyšité hedvábnými nitěmi. Práce na jednom takovém kusu mohla trvat i několik let.

A co naše domácí produkce? Překvapivě i textilie z období první republiky nebo dokonce socialismu začínají mít zajímavou cenovku. U zahraničních sběratelů jsou v kurzu především lidové výšivky z Moravy a Slovenska. Dokonce i relativně moderní kusy mohou mít zajímavou hodnotu. 

Například Slovák Peter Volna se proslavil vyšíváním monumentálních obrazů, jeho verze Poslední večeře měří skoro dva metry na délku a obsahuje statisíce křížkových stehů. Na tomto jediném díle pracoval přes deset tisíc hodin. Je tedy patrné, že ačkoliv se nejedná o deku, i tento vyšívaný poklad láká desítky sběratelů.

Příběhy schované v nitkách

Každý vyšívaný kus nese příběh, který mu dodává na hodnotě. Mohla to být výbava nevěsty, dar k narození dítěte nebo památka na významnou událost. Čím zajímavější příběh je, tím cena obvykle narůstá. V Bengálsku 17. století vyráběli vyšívané textilie speciálně pro evropský trh. 

Portugalští obchodníci si je nechávali zdobit křesťanskými motivy, ale místní řemeslníci do nich propašovávali i své tradiční symboly. Díky tomu vznikl fascinující kulturní mix, který dnes na aukcích dosahuje závratných cen.

Nová šance pro staré kousky

Čím víc máme všeho, tím víc oceňujeme to jedinečné. Mladí lidé, kteří vyrostli obklopení rychlou módou a jednorázovými věcmi, najednou, a díky bohu za to, objevují hodnotu ruční práce, udržitelnosti a kvality, což jde kolikrát ruku v ruce. Deka, která přežila sto padesát let a pořád vypadá dobře, udělá mnohem větší parádu než nejnovější iPhone.

Chcete se vrhnout na průzkum půdy nebo navštívit nejbližší vetešnictví? Pak pro vás máme pár tipů, na co si dát pozor. Čím víc toho budete vědět o způsobech zpracování a použitých látkách, tím menší šanci máte, že vám cenný kousek proklouzne mezi prsty nebo že vás někdo oklame.

Nesnažte se nic čistit nebo opravovat sami, nechte to raději na odbornících. A hlavně ne všechno musí skončit v aukci. Někdy je lepší si vybraný kousek nechat doma a radovat se z něj každý den.