Předmět, který máme doma od socialismu, obsahuje vzácné stříbro. Češi ho přitom vozí na skládku

Vyklízíme půdy a sklepní kóje, abychom měli prostor pro nové krámy z e-shopů. Jenže co když mezi tím starým harampádím leží něco cenného? Tato věc vám často leží doma v šuplíku už desítky let a považujete ji za bezcennou. Přitom obsahuje drahý kov a na aukcích je o ni zájem. 

Začnu trochu zeširoka. Nedávno mi volala kamarádka, že vyklízí byt po tetě a neví, co s těmi starými příbory. Prý jsou těžké, zašlé a ani se jí nehodí k modernímu nádobí. Jí už se sice do domácnosti nehodí, místo výhozu si však díky nim může vydělat nějakou tu korunu. Staré příbory mnohdy obsahují zajímavé procento stříbra a sběratelé si je tak rádi koupí.

Odhaduji, že minimálně třetina českých domácností má někde v kredenci nebo na půdě schovanou příborovou sadu z dob socialismu. Většinou uloženou v hnědé koženkové krabici, někdy v dřevěné kazetě. 

Jak to, že v ČSSR měl skoro každý doma stříbro?

Možná vás to překvapí, ale v období socialismu se u nás vyrábělo nečekaně velké množství kvalitních postříbřených příborů. Závody jako Sandrik Dolné Hámre nebo různá výrobní družstva chrlily sady příborů, které měly skutečnou vrstvu drahého kovu. 

Kvalitní příbory se vyvážely na Západ a přinášely valuty. No a v neposlední řadě důvodem, proč se u nás vyráběly příbory obsahující stříbro, je to, že to byla jedna z mála možností, jak si i obyčejní lidé mohli pořídit něco luxusního.

Kdy jde o stříbro a kdy o bezcenný kov

Teď k té praktické části. Máte doma staré příbory a nevíte, jestli mají nějakou hodnotu? První indicií je váha, postříbřené příbory jsou výrazně těžší než moderní nerezové. Když vezmete do ruky starou lžíci a novou z hypermarketu, poznáte rozdíl obvykle na první dobrou. 

Druhým vodítkem při rozpoznávání stříbra může být test s magnetem. Stříbro totiž není magnetické, takže pokud se příbor k magnetu nepřitahuje, máte alespoň určité oprávněné podezření, že by mohlo jít o stříbro. Je ale důležité vědět, že tento test není stoprocentní. Mnoho druhů nerezové oceli je totiž také nemagnetických, takže absence přitažlivosti ještě automaticky neznamená, že předmět je opravdu stříbrný.

Neznalost, strach z údržby a módní trendy

Lidé vidí zašlé staré příbory, které se jim esteticky nelíbí, a první myšlenkou je, že je vyhodí, aby už doma zbytečně nezabíraly místo. Jenže velmi často se jedná pouze o povrchovou oxidaci, která se dá snadno odstranit.

Zároveň mezi nimi panuje přesvědčení, že stříbro vyžaduje neustálou péči, speciální přípravky a hodiny drhnutí, přitom to je také nesmysl. A v neposlední řadě nás minimalistický životní styl učí skladovat doma jen to, co aktivně používáme. A tak letí do popelnic či na skládky věci, které by mohly bezproblémově sloužit dalším generacím.

Antibakteriální účinky stříbra nejsou mýtus

Stříbro má prokázané antimikrobiální vlastnosti. Stříbrné ionty dokážou účinně ničit široké spektrum bakterií a plísní a některé studie ukazují, že mohou působit i proti vybraným virům. V medicíně se této schopnosti využívá už desítky let. Najdete ho například v obvazech na popáleniny, kde pomáhá bránit infekcím a urychluje hojení ran.

Zaměřme se na čísla

Kompletní sada postříbřených příborů pro šest osob se na aukcích prodává za 2 000 až 8 000 korun, podle stavu a značky. Vzácnější kusy nebo sady pro dvanáct osob můžou jít cenově i výš. Jednotlivé kusy mají samozřejmě nižší hodnotu, ale pořád se bavíme o desítkách až stovkách korun za kus. 

Pokud jste objevili, že máte doma stříbrný poklad, hlavně jej nedávejte do myčky na nádobí. Vysoké teploty a tablety do myčky jsou pro stříbrnou vrstvu nevhodné. Ruční mytí vlažnou vodou s kapkou prostředku na nádobí úplně postačí. Drátěnku rovněž nepoužívejte a po opláchnutí nezapomeňte příbory co nejdříve usušit.