Vzal jsem přítelkyni do kina na tento krásný film. Vytočil ji k nepříčetnosti a dala mi kopačky ještě, než doběhly závěrečné titulky

Někdy stačí jít s partnerem do kina a během pár hodin je po vztahu. Film o podvodném makléři možná vyhrál cenu za nejvíce sprostých slov, ale já jsem si odnesl něco horšího. Tím je poznání, že domácnost sdílím s člověkem, kterému nevadí, když někdo ničí cizí životy kvůli penězům.

Reakce na kontroverzní filmy mohou prozradit hodnoty a postoje, které zůstávají v běžném životě skryté. Když jeden partner oceňuje morálně problematické chování hlavních postav, druhý náhle zjišťuje, s jakým typem člověka vlastně žije.

Film může sloužit jako satira na toxické chování, ale část publika v něm vidí inspiraci a návod k jednání. A právě tento rozpor v interpretaci často vede k nepříjemným odhalením v partnerských vztazích. Konkrétní snímek, o kterém mluvíme, vyvolal po uvedení do kin rozsáhlé debaty. 

Když film vyšel, zvedla se kolem něj pořádná vřava. Feministické organizace se bouřily kvůli tomu, jak jsou v něm zobrazované ženy, rodiče měli obavy, jestli jejich synové nezačnou brát hlavního hrdinu za vzor, a někteří dokonce chtěli film úplně zakázat. Přesto snímek vydělal balík peněz a stal se jedním z nejúspěšnějších filmů roku.

Když divák mine pointu

Nebezpečí přichází ve chvíli, kdy divák přestane rozumět rozdílu mezi kritikou a oslavou. Když místo odsouzení zločinného chování zazní nadšené „kdybych měl takové možnosti“ nebo „takhle by se mělo žít“. Právě tohle může být ve vztahu smrtelná past. 

Člověk najednou zjistí, že jeho druh má úplně jiné představy o morálce a životních hodnotách. Že mu nevadí podvádění, ponižování druhých nebo dokonce násilí, pokud je to zabalené do hvězdného obalu úspěchu.

Podobné kontroverze provázely i jiné snímky. Například Americké psycho s Christianem Balem si našlo publikum, které Patricka Batemana obdivovalo místo toho, aby ho odsoudilo. 

Tříhodinová zkouška charakteru

Řeč je o legendárním snímku Vlk z Wall Street z roku 2013, který natočil Martin Scorsese podle skutečného příběhu Jordana Belforta. Leonardo DiCaprio v něm vystupuje jako makléř, který se dostal na vrchol pomocí podvodů, manipulací a naprostého pohrdání lidskými životy.

Film sleduje Belfortovu cestu od ambiciózního mladíka až po korunovaného krále Wall Street, který dokázal vydělat 22 milionů dolarů za tři hodiny. Jenže každý dolar přišel z kapes nevinných investorů, kteří mu důvěřovali a nakonec přišli o své životní úspory.

Problematické vzory maskulinity

Největší problém přichází, když začnou muži Belforta vnímat jako vzor. Když jeho amorální hlášky považují za životní moudra a jeho bezohlednost za projev síly. Film totiž nebezpečně balancuje na hraně mezi kritikou a obdivem.

Jeden z diváků to ve své recenzi shrnul takto: „Amorální není tenhle film. Amorální je jeho hlavní postava a současná společnost jako celek. Svým chováním odpuzující muž a zločinec, který sice skončil ve vězení (na směšně krátkou dobu), bez přátel a s dluhy, ale nyní si stejně relativně normálně žije.“

Když film míjí svůj účel

Vlk z Wall Street není osamocený případ. Celá řada hollywoodských filmů vytváří nebezpečné vzory maskulinity. Třeba Rychle a zběsile série oslavuje ilegální závody a beztrestnost. Podobné snímky mohou na mladé muže působit ne zrovna dobře. Vytvářejí v nich iluzi, že úspěch se měří počtem dobytých žen, rychlostí aut a výší bankovního konta, a to bez ohledu na způsob, jakým se k nim člověk dostal.

Co však dělat, když se během filmu ukáže, že i váš partner vyznává problematické hodnoty? Psychologové doporučují otevřenou komunikaci. Důležité je zeptat se, proč ho daná postava fascinuje a co na ní vidí pozitivního. Někdy danému člověku pouze stačí připomenout realitu.