Z tohoto křesla se dřív koukalo na Večerníček nejlépe. Dnes na něm sedí jen česká smetánka
Možná ho máte doma na půdě a ani nevíte, jaký poklad tam schováváte. Za křeslo s výraznými područkami, ve kterém si v dřívějších letech četl noviny každý pořádný Čechoslovák, dnes bohatí sběratelé platí jako za slušné auto. Navrhl ho syn moravského stolaře, který dokázal z obyčejného sedátka udělat umělecké dílo. A když se pořádně podíváte na staré rodinné fotky, třeba tam právě takové uvidíte.
Šikovné ruce měl Jindřich Halabala vrozené. Otec Štěpán vedl v Koryčanech stolařskou dílnu, kde mu syn už jako malý pomáhal. Jenže místo výroby venkovských kredencí a truhel snil mladý Jindřich o něčem úplně jiném. Po vyučení zamířil do Valašského Meziříčí na odbornou školu zpracování dřeva a pak rovnou do Prahy na prestižní Uměleckoprůmyslovou školu. V ateliéru Pavla Janáka se učil navrhovat nábytek, který nebyl jen praktický, ale i krásný. A hlavně dostupný pro běžné lidi.
Když v roce 1928 uviděl inzerát brněnských UP závodů, neváhal. Přihlásil se na místo vedoucího pražské prodejny a uspěl. Tím začala jedna z nejúspěšnějších kapitol československého designu.
Firma, která učila Čechy bydlet stylově
UP závody nebyly ledajaká firma. V meziválečném období to byla největší nábytkářská společnost střední Evropy. Vedení dalo mladému Halabalovi jasný úkol, tedy vytvořit moderní, kvalitní nábytek, který si bude moci dovolit každá rodina.
Halabala se pustil do práce s vervou. Navrhoval židle, stoly, komody, ale i koberce a lampy. Dokázal spojit eleganci art deca s praktičností funkcionalismu a výsledek očaroval celé Československo.
Firma navíc skvěle rozuměla marketingu. Nábytek ochotně půjčovala filmařům, takže jej diváci mohli obdivovat v kinech. A v Brně dokonce otevřela obří prodejnu s kompletně zařízenými pokoj.
Křeslo s lyžemi, které si zamilovala celá republika
Roku 1933 Halabala navrhl křeslo, které dostalo tovární označení H 269. Díky neobvykle dlouhým područkám mu lidé začali rychle přezdívat „lyže“. A toto jméno už mu zůstalo. Konstrukce byla promyšlená do posledního detailu. Nechyběly oohýbané bukové područky v jednom kuse, vlnité pružiny, kvalitní čalounění.
Výsledkem bylo křeslo, které nabízelo nevídaný komfort za rozumnou cenu. Vyrábělo se v několika variantách, od klasického modelu po rozkládací verzi s názvem Siesta. Nejoblíbenější ale zůstávala právě ta základní verze s charakteristickými lyžemi.
Hugo Haas i váš soused měli stejný nábytek
Karel Čapekv něm odpočíval po psaní. Herec Hugo Haas jej měl v obývácím pokoji a dirigent Václav Talich v něm relaxoval po koncertech. Nicméně křeslo H 269 nebylo jen pro bohaté a slavné. Průměrná československá rodina si ho mohla také dovolit. Zejména ve třicátých a čtyřicátých letech stálo takové křeslo v tisících českých domácností. Děti na něm seděly při čtení pohádek, dospělí si v něm četli noviny.
Co přinesla válka a znárodnění
Po roce 1946 Halabala odešel z UP závodů a věnoval se učení na vysokých školách. Firma mezitím prošla znárodněním, ale kvalita výroby se ještě nějaký čas udržela. Výroba křesla H 269 pokračovala až do padesátých let. Jindřich Halabala zemřel v roce 1978, ale jeho křesla jej přežila.
Jak se ceny Halabalových křesel zvedly o tisíce procent
Ještě na začátku tisíciletí křesla H 269 často končívala na smetištích. Byly považována za zastaralý nábytek po babičkách, který jen zabírá místo. Mladí lidé je vyhazovali při úklidu pozůstalostí. Pak se ale něco změnilo a renovátoři i sběratelé začali křesla skupovat a obnovovaly je do původní krásy.
Pár křesel H 269 v dobrém stavu se prodává za 70 až 130 tisíc korun.To je víc, než stojí malé ojeté auto a cena dostupná pouze pro smetánku. Jednotlivé kusy začínají na 20-25 tisících a mohou vyšplhat až k 50 tisícům korun. Cena závisí na stavu, původu a kvalitě případné renovace.
Pro srovnání: novou licencovanou repliku si dnes můžete koupit od 63 tisíc korun. Paradoxně tak originál z třicátých let často stojí víc než současná výroba.
Zdroje: fm.denik.cz, archspace.cz, cs.wikipedia.org
