Za Husáka to nosil na krku každý „brigoš“ z JZD. Dnes si to hýčkají milionáři v trezorech

Dříve je brigádníci (zkráceně „brigoši“) běžně nosili na krku, dnes za ně chtějí několik set tisíc. Byly symbolem luxusu. Možná si na ně pamatujete i vy. Nenosili jste je také?

Stejně jako dnes byla i móda něčím, díky čemu se člověk mohl nějak vyjádřit. Vybranými kousky člověk ukáže svůj styl a zároveň se odliší od ostatních. Za dob Husáka se mládenci chtěli odlišit a zároveň vypadat jako frajeři, a tak nosili na krku tuto cetku. Vypadala draze, kluci se s ní cítili prestižně a někteří jim to dokonce záviděli. Dnes byste za podobný kousek nechali majlant.

Všechno luxusní bylo z Tuzexu

Kdo v této době žil, jistě nám dá za pravdu, že Tuzex byl symbolem bohatství a prestiže. Ne každý se do něj mohl dostat a něco si koupit, proto lidé, kteří toto štěstí měli, byli považováni za ty lepší. Pro ty z vás, kteří s Tuzexem neměli tu čest – jednalo se o speciální obchod, ve kterém se prodávalo západní zboží. 

Nedalo se v něm ale platit klasickou měnou, nýbrž bony. Ten, kdo je měl, měl také přístup ke zboží, které normálně nebylo dostupné, stejně jako zlaté řetězy, které chtěl nosit na krku každý druhý mládenec. Jenomže většina z nich na to neměla peníze, jelikož to byli většinou brigádníci a tak místo toho nosili jen levné cetky z tržnice, které těm drahým byly podobné. 

Symbol dobrého statusu aneb „mám to z Tuzexu“ mělo sílu

Kdo si mohl dovolit mít zlatý řetěz na krku, byl rozhodně také dobře finančně zajištěný a měl přístup k bonům. Takové šperky nebyly úplně nejlevnější a rozhodně nebylo jednoduché se k nim dostat. Proto všichni, kteří tento kousek šperku vlastnili, nebyli považováni za nic jiného, než naprosté frajery.

A to se mladíkům pochopitelně líbilo. Mohli s nimi machrovat nejen před svými kamarády, ale také před děvčaty. Doufali přitom, že se díky tomu dívkám zalíbí. Na některé to možná zafungovalo. Ti, kteří si nemohli originál dovolit, se snažili zapůsobit alespoň levnými náhražkami.

Dostat se k bonům nebylo úplně jednoduché. Existovalo na to sice několik možností, ale žádné nebyly tak jednoduché, jak se na první pohled mohlo zdát. Nejsnazší, ale přitom nejrizikovější cestou bylo získat bony od veksláků, tedy pouličních překupníků. Ti zpravidla stáli kousek od Tuzexu a lákali lidi na to, aby si u nich koupili bony. Zkrátka to bylo něco jako dnešní ruličkáři, které můžeme potkávat na různých místech Prahy. Cesta nákupu bonů u veksláků nebyla legální, ale byla nejvíce rozšířená, protože to byla nejjednodušší cesta, jak se k nim dostat. 

Šedá cesta k nablýskanému řetězu

Jak jste z uvedených řádků mohli pochopit, získat pravý zlatý řetěz vůbec nebylo jednoduché. Jednou věcí byly bony, které nebylo snadné sehnat. Druhou věcí pak byla vysoká cena, za kterou se tyto řetízky prodávaly. Aby si ho člověk mohl dovolit, musel vysolit poměrně vysokou částku.

V případě, že jste si bony sehnali od veksláků, jste při jejich směně často zaplatili navíc vysokou přirážku. Nákup v Tuzexu vás pak vyšel o to dráž. „Tisíce lidí však toto riziko podstupovaly, protože magická věta „tohle mám z Tuzexu“ jim zajišťovala vyšší společenský status,” doplňuje portál vary.rozhlas.cz. A tak se řada hochů snažila koupit si originál.

Návrat k těmto šperkům dnes

To, co bylo za Husáka moderní, se postupně vrací do módy i dnes. Zlaté řetězy na krku hochů však nezmizely nikdy. Kluci si tím zvyšují ego, cítí se více sebevědomě a hlavně tím dokáží zapůsobit na určité typy slečen. Vysoká zůstala i jeho cena.

Dříve byste za něj zaplatili několik tisíc, ale v přepočtu na dnešní kurzy by to bylo mnohem horší, než se může stát. Pokud byste chtěli sehnat nějaký opravdu kvalitní zlatý řetěz, můžete se dostat až na cenu ve výši statisíců korun. Co myslíte, stálo by to za to?

Takový řetízek není pouhým módním doplňkem, ale i sběratelským kouskem s vysokou hodnotou. Reprezentují dobu, kdy se musely vyměňovat peníze ta poukázky, abyste si mohli něco koupit. Některé to dohnalo až k překupnictví či šmelení. Není divu – lesklý zlatý řetízek je mnohem více, než jenom šperk. Pro řadu lidí mají nevyčíslitelnou hodnotu a milionáři si ty nejdražší kousky za miliony hýčkají ve svých trezorech. Nedivíme se…