Za Husáka se na těchto talířích válela koprovka. Dnes stojí více než degustační večeře v Obecním domě
Skoro v každé české domácnosti leží někde schovaný. Modrobílé nádobí s bohatou historií a tradicí dříve leželo v každé kredenci. Jenže co dřív stálo pár korun a mohl si to dovolit téměř každý, už dnes stojí slušné částky, zejména máte-li zájem o starší kousky. Jeden kompletní servis dokáže vynést víc než měsíční plat učitelky.
Tahle modrá klasika nevznikla v Česku, jak by si mnozí mohli myslet. Vděčíme za ni Johannu Davidu Kretschmarovi, který v roce 1729 pracoval v německé Míšni jako malíř porcelánu. Inspirací mu byly čínské vzory, z nichž chtěl udělat něco ryze evropského, a trefil se do černého.
Kretschmar na porcelán maloval granátová jablka a broskve, na což mu kolegové říkali, že ty kulaté věci vypadají spíš jako cibule. Začali si z něj utahovat a říkat tomu „cibulový vzor“. Tenhle žert se nakonec ujal po celém světě, přestože nikdy na porcelánu cibule nebyly.
Každý kousek na nádobí má svůj význam. Bambusové proutky znamenají, že člověk má být tvrdý v těžkých chvílích. Pivoňky symbolizují krásu a štěstí. A lotosové květy představují čistotu duše.
Jak se dostal na český stůl?
Do Čech dorazil v roce 1885 a usadil se v Dubí u Teplic. Tamní porcelánka ho nejdřív vyráběla pod značkou Meissen, později pod německým názvem Zwiebelmuster. Revoluce byla v tom, že se přestalo malovat ručně a začalo se tisknout. Nádobí se tak dostalo k obyčejným lidem. Dubská továrna šestnáctkrát změnila majitele a sedmnáctkrát název. Přežila obě světové války, pár krizí, celý komunismus, a pořád porcelán vyrábí.
Za socialismu se z cibuláku stal symbol české domácnosti. Zatímco na Západě byl považovaný za luxusní zboží, tady ho měl doma prakticky každý. Stát podporoval domácí výrobu a obyčejná rodina si mohla dovolit kompletní soupravu.
Ceny vyskočily na desítky tisíc korun
Co bylo za komunismu běžné pomalu jako rohlíky, teď stojí jako kvalitní kolo. Kompletní porcelánový servis pro dvanáct lidí se může prodat za padesát tisíc korun. To je víc, než většina lidí vydá za letní dovolenou.
Na internetových aukcích se děje hotové šílenství. Jedna ozdobná váza může vynést patnáct tisíc a takový malý hrnček, ze kterého babička pila čaj, dnes stojí pět set korun a víc. Nejdražší jsou kusy z doby před válkou a vzácné tvary. Prolamované mísy, figurky nebo lampy, to jsou opravdové poklady.
Pozor na padělky a napodobeniny
Ne každý modrý porcelán má ale takovou cenu. Pravý originál pozná zkušené oko na první pohled. Skutečný cibulák dnes vyrábí jen tři až čtyři továrny na světě a dubská porcelánka je jednou z nich. Originál má na dně charakteristickou značku, korunku, kroužek a písmeno D.
Důležitá je technologie výroby. Pravý kus se dělá tak, že se vzor nanese pod glazuru a vypaluje za vysokých teplot. U napodobenin bývá vzor ostřejší a často má jinou značku. Čínské kopie v devadesátých letech zaplavily trh, ale sběratel je pozná podle jiné modré barvy a horší kvality.
Existuje taky takzvaný „falešný cibulák“ od české firmy Thun. Ten není špatný, jen používá jinou technologii a je levnější. Pro sběratele ale nemá takovou hodnotu jako dubský originál.
Nostalgie a zájem kupujících z Japonska
Za vzrůstajícím zájmem stojí několik věcí. Lidé vzpomínají na dětství u babiček a chtějí si koupit nostalgický kousek. Zároveň se ukázalo, že kvalitní porcelán je solidní investice, jeho cena roste opravdu rychle. A mladá generace cibulák bere jako fajn designový doplněk, který se perfektně hodí do moderních minimalistických bytů. Úsměvné je, že největší zájem mají o český cibulák v Asii, hlavně v Japonsku a Jižní Koreji.
Zdroje: idnes.cz, cs.wikipedia.org, teplicky.denik.cz
