Za Husáka to vonělo po mase. Dnes si kupujeme chemickou past, kterou odborníci řadí mezi jed

Vzpomínáte si na tu vůni, když jste za Husáka vybalili z papíru svačinu? Tehdy jsme měli pocit, že jíme to nejlepší. Dnes, když si v supermarketu vložíte do košíku podobný výrobek, koupíte jen chemicky stabilizovanou emulzi, která má s původní surovinou společný snad jen název. Co se stalo s legendou českých jídelníčků a proč ji odborníci čím dál častěji řadí mezi nejrizikovější potraviny vůbec?

Když přijde řeč na gastronomii 70. a 80. let, spousta lidí se jen kysele ušklíbne. Jasně, vybaví se nám omezený výběr, fronty na banány, podpultovky a nevrlé prodavačky. Jenže v jedné věci mají pamětníci pravdu, a není to jen nostalgické lakování minulosti narůžovo. Tehdejší svět potravin byl sice šedivý, ale normy fungovaly jako železná košile, kterou nešlo jen tak roztrhnout, protože si někdo nahoře řekl, že chce větší zisk.

Nebylo myslitelné, aby se voda vázala chemickými prášky v takovém objemu jako dnes. Nebo aby základ tvořila hmota, kterou by poctivý řezník před padesáti lety nedal ani psovi. Jídlo bylo prostě jídlem. Možná nebylo v hezkém obalu, možná nevydrželo v lednici dva měsíce, ale nemuseli jste na něj brát lupu a chemický slovník.

Doba hojnosti, nebo spíš náhražek?

Dnes žijeme v době hojnosti, regály praskají ve švech, ale v kvalitě některých základních potravin jsme propadli hluboko pod úroveň oněch vysmívaných časů. Moderní technologie totiž umožnily výrobcům zázraky, bohužel v tom negativním slova smyslu. Dokážou vyrobit maso bez masa, chuť bez surovin a barvu bez přírody. A my to jíme. Často s chutí, protože náš mozek je snadno oklamán koktejlem dochucovadel, zatímco naše tělo tiše trpí pod náporem látek, které by ve větším množství dokázaly položit i vola.

Růžová pasta místo masa

Už asi tušíte, o čem je řeč. O fenoménu zvaném uzeniny. Právě tady došlo k největší loupeži za bílého dne. Zatímco za socialismu tvořil základ těchto výrobků skutečný vepřový a hovězí výřez, dnes se vlevo dole na etiketě, pokud máte opravdu dobré brýle, dočtete o strojně odděleném mase.

Říká se mu také separát ze zbytků kostí, kůží a masa, které se pod obrovským tlakem protlačí přes jemná síta. Vyleze z toho levná růžová pasta bez struktury a vlákniny. Aby tahle hmota vůbec držela pohromadě a vypadala chutně jako párek, použije se bramborový škrob, rýžová vláknina, zahušťovadla a další šmakulády.

A co hůř, platíte ještě k tomu za vodu. Uzeniny jsou mistry v zadržování tekutin. Díky polyfosfátům dokáže výrobce do výrobku napumpovat vodu, která by jinak vytekla. Vy si ji pak koupíte za cenu masa. Když takový párek hodíte do vody nebo na pánev, často se stane, že splaskne, nebo naopak praskne a vyteče z něj podivná tekutina, která masový vývar nepřipomíná ani vzdáleně.

Rakovina tlustého střeva jako daň za pohodlí

Skutečný problém, ona „jedovatá past“, se ale skrývá jinde. Světová zdravotnická organizace WHO před lety zařadila zpracované masné výrobky na seznam prokázaných karcinogenů skupiny 1. Ocitly se tak v nelichotivé společnosti vedle tabákového kouře nebo azbestu. Odborníci z Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny IARC dokonce zjistili, že už konzumace pouhých 50 gramů uzenin denně zvyšuje riziko vzniku rakoviny tlustého střeva o celých 18 procent.

Koktejl, který ničí buňky

Hlavním viníkem přitom nejsou jen tuky, jak se dříve myslelo. Aby si šunka nebo salám udržely tu lákavou svěží růžovou barvu a nezešedly, což by bylo pro vařené maso přirozené, používají se dusitanové solicí směsi. Nejčastěji je najdete pod označením E250. Dusitan sodný se v našem trávicím traktu, nebo ještě hůře přímo na pánvi při vysoké teplotě, může přeměnit na nitrosaminy. A to jsou látky, které prokazatelně poškozují DNA našich buněk a startují rakovinné bujení. Když si tedy opečete špekáček nad ohněm do černa, nebo si dáte k snídani osmaženou slaninu či párek, v podstatě si připravujete karcinogenní jídlo.

Musíme se toho vzdát úplně?

Znamená to, že si už nikdy nesmíme dát s chutí plátek šunky? Ne tak docela. Problémem dneška je množství a jak často uzeniny jíme. Když snídáme párky, svačíme obloženou bagetu se šunkou, a k večeři si dáme klobásu, tělo nemá možnost si odpočinout a vyčistit se. Pokud si jednou za týden dopřejete opravdu kvalitní šunku od řezníka, vaše tělo by si s tím mělo poradit. Ale levné měkké salámy a párky ze supermarketových akcí, které tvoří základ jídelníčku mnoha rodin, mohou být skutečně hrozbou pro vaše zdraví.

Zdroje: poznatsvet.cz, stoplusjednicka.cz, denik.cz