Za pár hodin to vypukne: Na ČT1 bude hrát kultovní český film, který nezná jen mimozemšťan

Existují filmy, které známe zpaměti – a přesto se na ně díváme znovu a znovu. A právě jeden takový odvysílá ČT1 už ve čtvrtek večer. Komedie, která kdysi rozesmála národ v neveselých časech, a dodnes platí za poklad české kinematografie. Kdo přepne, přijde o hodinu a půl radosti, které se dnes v televizi hledají těžko. A přepne opravdu jen cvok. 

Tohle není film, tohle je národní rituál. V hlavní roli Luděk Sobota jako František Koudelka, nesmělý mládenec, který věří vědecky sestavenému kondiciogramu. Ten mu má říct, kdy se má pustit do věcí, a kdy raději zůstat doma. Jenže jak už to bývá, osud má jiné plány – a především pořádně ztřeštěné. Scénář Smoljaka a Svěráka, režie Oldřicha Lipského, kamera Jaroslava Kučery a herecké výkony, které zestárly stejně krásně jako staré fotky v rodinném albu. Humor, který není laciný, ale lidský. Situace, které jsou absurdní – a přesto až bolestně známé. 

Proč tenhle film nezevšední? 

Protože se v něm každý najde. František, co hledá štěstí v přesných tabulkách, neoblomná tetička, co ví všechno nejlíp, první láska, co přijde, když to nejmíň čekáte… A pak ty momenty, kdy už se nesmějete, ale spíš se tiše culíte, protože tohle není jen film. Tohle je naše mládí, rodiče za mlada, retro kuchyň, tatínek v teplákách, rozvalený doma u televize na gauči. Také v něm poznáváme sami sebe. Své naivní začátky, své plány, které se sice rozsypaly, ale přesto nás někam posunuly.

Ten film je jako teplá deka, jako vůně starého diáře, jako vzpomínka, která vás rozesměje, i když to zrovna není lehký den. A hlavně – není to film, který by se snažil být vtipný za každou cenu. Je to film, který rozumí lidem. Proto se na něj dívají nejen ti, kdo ho zažili v kinech, ale i jejich děti a vnuci. A všichni se smějí stejně. 

Ze zákulisí filmu, který se stal legendou 

Na první pohled to vypadá jako klasická dobová komedie. Jenže Jáchyme, hoď ho do stroje! vznikal v době, kdy byla komedie víc než žánr – byla únikem. A přestože působí odlehčeně, jeho cesta na plátno byla všechno, jen ne samozřejmá. Luděk Sobota tehdy dostal za roli 240 korun denně, celkem asi 12 000 Kč, což odpovídalo čtyřem měsíčním platům. Přesto to byl jeho životní zlom. Ladislav Smoljak původně nebyl z obsazení nadšený – po premiéře dokonce prohlásil, že film „je zkažený“. Jenže opak byl pravdou: Jáchyme se stal nejúspěšnějším filmem celé slavné dvojice Svěrák–Smoljak a viděly ho tři miliony diváků.

Scénář Svěráka a Smoljaka se vyvíjel doslova do poslední chvíle – přidávaly se nové gagy, hlášky, i slavná opakující se fráze „svěží vítr“. Některé scény vznikly úplnou náhodou, třeba moment, kdy Sobota neplánovaně srazí judistu v tělocvičně. Traktor „Máňa“ se doopravdy nepotopil – do vody šla jen stará střecha. A třeba Josef Dvořák, který hrál Béďu, byl skutečně vyučený automechanik, což jeho postavě dodalo autentičnost. A co je možná nejzajímavější – film vznikl náhodou. Původní scénář „Deset zásad inspektora Trachty“ Barrandov odmítl, a tak režisér Oldřich Lipský přišel s nápadem na příběh o kondiciogramu. A dobře udělal. 

A proč by ho přepnul jen cvok? 

Protože takhle lidskou a současně vtipnou komedii dnes už nikdo nenatočí. Žádná laciná pointa, žádný povrchní gag. Místo toho příběh o tom, jak člověk sám sobě zamotá život – ale taky jak si ho může rozmotat. Bez patosu. Se suchým humorem, genialitou Smoljaka a Svěráka, výborným obsazením a trefnou ironií na celou dobu. Film Jáchyme, hoď ho do stroje, si můžete pustit 21.6.2025 na ČT1 ve 21:15.