Metráček je film, který by v roce 2025 nejspíš vůbec nepovolili natočit. Přesto patří k nejupřímnějším realistickým příběhům dospívání

Doba a společnost se mění. A s ní i filmové příběhy, které televize nabízí. Co kdysi působilo jako reálný příběh ze života, může být na dnešního diváka až moc neurvalé. A právě jeden takový upřímný příběh nabídne dnes odpoledne televize Nova.

Takovou příležitost bychom měli chytit za pačesy a užít si snímek ze sedmdesátých let, který vypráví o strastech dospívání a o tom, jaké to je úplně nezapadat.

Dospívání v minulém století

Film režiséra Josefa Pinkavy vypráví o dívce Jitce, která se snaží vyrovnat se svou postavou, studem a prvními city. Jitka je totiž obézní a nemotorná, což z ní dělá u spolužáků snadný terč posměchu. Největší utrpení zažívá při hodinách tělocviku, které vede sympatický a dívkami oblíbený tělocvikář Bohoušek. Jitka však potají trénuje střely pro vybíjenou doma ve sklepě, a zdokonalí se natolik, že jsou její rány v podstatě nechytatelné.

Díky tomu se propracuje do školního týmu a později i atletického družstva, kde se věnuje hodu koulí. Celý příběh je samozřejmě proložen romantickou linkou a prvními láskami hlavní hrdinky.

Film, který by dnes neprošel

Z dnešního pohledu by Metráček čelil nejedné kritice. Hlavním problémem je, že na poměry dnešní a, z mého pohledu, vlastně ani tehdejší doby, není hlavní hrdinka nijak výrazně obézní. Jistě má jinou (výraznější) stavbu těla, díky které působí větší, ale rozhodně nejde o dívku, která by se přejídala a žila nezdravým životem. Přesto je ve filmu prezentována jako tlustá a její postava nesplňuje ženské ideály krásy.

Pinkava však, věřím, nechtěl nikoho zesměšnit, ale spíš poukázat na to, že i ti, kteří nezapadají do tabulek a mezi ostatními jsou něčím výjimeční, se mohou realizovat v rozdílných disciplínách. A to jak ve sportu, tak v životě.

V sedmdesátých letech se nejspíš psychika mladých lidí moc neřešila a šikana nebyla brána tak vážně jako dnes. Nicméně ve filmu se objevují scény, kde je chování spolužáků za hranou a díky skvělé režii a hereckému výkonu hlavní hrdinky můžeme cítit, jak osamělá musela být. I díky tomu sklidil ve své době divácké úspěchy a věřím, že mohl posloužit jako komfort pro dívky, které se cítily stejně jako hlavní hrdinka.

Dnes se točí jinak

Metráček nebyl jediným filmem, který se před lety nebál zpracovat realitu takovou, jaká ve společnosti byla. Sedmdesátá léta přála snímkům, které sice vznikaly v době normalizace, ale na druhou stranu uměly nastavit zrcadlo tehdejší společnosti.

V dnešní době se obdobná témata zpracovávají úplně jinak. Namísto syrového pohledu na strasti života na střední škole vznikají spíš osvětové snímky, které současně motivují a jdou příkladem v rámci začleňování dětí do kolektivu a zároveň ukazují, jak může šikana negativně ovlivnit život člověka, který se jí nemůže bránit.

Jedním takovým je například sportovní drama Smečka z roku 2020, kde se musí hlavní hrdina vyrovnat se stěhováním, novým sportovním kolektivem a rozchodem. Ve snímku si zahráli i neherci Dominik Hašek či Robert Záruba a dodali mu tím tu pravou hokejovou autenticitu.

V neposlední řadě je to velmi povedený kousek výtvarnice Kristiny Dufkové s názvem Život k sežrání, což je loutkový snímek o velkém jedlíkovi, který se z lásky rozhodne obrátit svůj život vzhůru nohama a změnit svou životosprávu. Velmi citlivým způsobem tak motivuje děti a dospívající, kterých se to týká k pozitivní změně.

Nezapomeňte si naladit

Ať už jste příznivci dnešních citlivějších zpracování nebo starší upřímnosti, tenhle snímek byste si neměli nechat ujít. Je to vhled do doby, která byla v tomhle ohledu možná trochu víc zraňující, ale tyto výpovědi nám zase ukazují, že i přesto se hlavní hrdinové mohou zvednout, přijmout sami sebe a najít štěstí. Tak si nezapomeňte po obědě ve 13:40 hodin zapnout TV Nova, bude to jako cestovat časem do úplně jiného světa.

Zdroje: tvprogram.idnes.cz, csfd.cz, ct24.ceskatelevize.cz