Za socialismu běžný krám a lapač prachu na stole. Dnes by za ni každá designérka zaprodala duši

Naše babičky a prababičky, byť třeba pocházely z venkova a žily v prostých podmínkách, si – stejně jako my dnes – rády svůj příbytek nějak zdobily.

Pravda je, že venkovské ženy se příliš nezaobíraly nějakým stylem; byly rády, když měly k dispozici jakýkoli dekorační předmět. Bez čeho se žádná domácnost neobešla, to byly vázy a vázičky na stole. Alespoň při nedělním obědě.

Váza s lučními květy

Sama si vzpomínám na svou babičku. Žila na malé vesnici, za domem krásné louky, plné kopretin, zvonků, šťovíku, slziček, kominíčků a spousty dalších lučních květin, jejichž názvy jsem dávno zapomněla, ale krása tehdejších luk se mi do paměti vryla navždy. Takové louky už u nás možná ani nejsou. Hospodář nechával trávu i tyto luční květy vyrůst vysoko, aby po posekání a usušení byla v seně dlouhá stébla. A na těch si pak pochutnávali králíci. Teď jsem se trošku zasnila, ale už zase zpátky k vázám.

Umělecké sklo nebo napodobenina?

Babička mívala na stole zajímavě malovanou vázu a ta bývala po celé léto plná právě těchto lučních květin. Sama jsem je o prázdninách nejednou trhala a do vázy vkládala. Zjara v ní bývaly kočičky, pak bříza a narcisky, v zimě smrková větvička. Už jako dítě mě babiččina váza hodně přitahovala. Ona říkala, že ji dostala od svých rodičů ke svatbě. Nic víc jsme o váze nevěděli. Já jsem mezi tím dospěla a zabývala se svou rodinou. A když babička zemřela a vyklízela se pozůstalost, našla jsem vázu rozbitou na střepy. A dva jsem si schovala na památku.

Možná, že jsem je tehdy měla posbírat všechny. Možná to byla právě ta váza, která běžně dekorovala kuchyňské stoly, a nikdo netušil, že je to originální a velmi cenný kousek. Každá designérka by za něj dnes dala svou duši. Jenže tehdejší lidi z venkova vůbec nenapadlo, že by mohli mít doma něco tak cenného.

Umělecké sklo Moser

Protože jsem bydlela nějaký čas v Praze, nedalo mi to, a před lety jsem vzala ty dva střepy a ukázala je starožitníkovi. A ejhle… Ukázalo se, že se s největší pravděpodobností jednalo o malované umělecké sklo Moser. A abych vám vzhled vázy trošku přiblížila, podívejte se na web Aukro, kde jsem něco podobného našla. A ta cena, za jakou se prodává – 120 tisíc korun!!! Kdyby moje babička ještě žila, ta by to nepřežila…

Společnost Moser patří k nejprestižnějším českým sklářským výrobcům. Ludwig Moser ji založil v roce 1857 v Karlových Varech a tato značka je dodnes symbolem precizní řemeslné práce a luxusu.

Unikátní malby na sklo, zdobené zlatem a smalty, byly v oblibě zejména na přelomu 19. a 20. století. Vytvoření malované vázy bylo velice náročné – každý detail a složité dekorace se malovaly ručně. I ti nejlepší sklářští mistři malíři na jedné váze pracovali i několik měsíců. Vázy, žardiniéry a další malované sklo z této sklářské dílny a daného období jsou dnes velmi cennými sběratelskými kousky. Po roce 1914 pak došlo k poklesu kvality malby, takže ty starší kusy se staly o to vzácnějšími a sběrateli vyhledávanými.

Umělecké sklo jako jedinečná investice

Sběratelské sklo Moser má vysoký investiční potenciál – ceny těchto unikátních předmětů většinou neklesají, ale v průběhu času spíš rostou. Umělecké sklo je jako živé; propojuje totiž řemeslnou zručnost, historii a investiční hodnotu. Nikdy proto nevyhazujte nic, co by vám na první pohled připadalo příšerné. Vkus je individuální záležitost a v průběhu času se mění. Možná máte v ruce právě vy něco sběratelsky cenného.

I dnes mohou starožitné vázy zdobit váš příbytek. A protože každý chce mít svou domácnost stylovou, nemusíte sáhnout po každém kuse, který se namane. Můžete si vybírat tak, aby se starožitná váza do vašeho interiéru hodila. Někdo dá přednost secesi, jiný čínskému provedení, další kubismu. To všechno je dnes na trhu k mání. A pokud máte volné finanční prostředky, můžete starožitnou vázu pojmout jako vhodnou investici. Cena těchto vzácných uměleckých předmětů zpravidla neklesá, ale jak tyto věci stárnou, tak se jejich hodnota spíš ještě zvyšuje.