Zábava našich prarodičů dnes úplně vymřela. Přitom se bez ní dřív nedokázali dívat ani na televizi

Když sedíme před televizí, obvykle jí nevěnujeme skutečně plnou pozornost. V dnešní době nejčastěji saháme po telefonu, scrollujeme sociálními sítěmi nebo odpovídáme na zprávy. Naši prarodiče ale měli během sledování pohádek a filmů úplně jiné návyky. Jejich ruce nebyly nikdy nečinné a telefon rozhodně nebyl důvod, proč tomu tak bylo. 

Televize kdysi nebyla jen zdrojem zábavy. Byla spíše něčím, kolem čeho se točil rodinný život – nebo minimálně alespoň večer. Lidé se scházeli v obýváku, usedali do křesel a pohovek a čekali na své oblíbené pořady. Televize tehdy nabízela jen pár kanálů a programy začínaly v pevně stanovených časech. 

Dnes si můžeme pustit prakticky cokoliv a kdykoliv díky streamovacím službám, v minulosti lidé čekali na nový díl třeba celý týden. A co dělali během sledování? Rozhodně neseděli jen tak s rukama v klíně.

Práce nepočkala ani večer

Naše babičky a prababičky byly vychovávané jinak než my. Sedět s rukama v klíně a jen tak koukat na televizi? To by je snad ani nenapadlo. Vždycky musely dělat alespoň něco, i když se chtěly trochu pobavit u televize. A tak při Arabele nebo Pan Tauovi vytáhly žehlicí prkno a pustily se do hromady prádla.

Žehlení u televize bylo naprostou klasikou. Ženy si k sobě přitáhly žehlicí prkno a rozložily u televize hromadu vypraného prádla. Košile, sukně, kalhoty, ubrusy, prostěradla, nic nesmělo být pomačkané. V té době totiž platilo, že pomačkaný oděv je známkou špatné hospodyňky.

Dnes si většina z nás nedokáže představit, že bychom večer u televize strávili s žehličkou v ruce. Většina z nás má oblečení z materiálů, které se téměř nežehlí, nebo použijeme sušičku. A když už musíme něco vyžehlit, spíše to neděláme každý večer u svého oblíbeného pořadu.

Druhá směna po práci

Některé ženy i dříve chodily do zaměstnání na plný úvazek, ale to ještě neznamená, že by si mohly večer odpočinout. Čekalo na ně vaření večeře, úklid, praní a samozřejmě také žehlení. Muži se sice občas zapojili do oprav nebo údržby domácnosti, ale běžné domácí práce zůstávaly na ženách. 

Praní patřilo k těm nejhorším činnostem. Zabíralo spoustu času a bylo fyzicky náročné. Teprve postupně se začaly objevovat automatické pračky, které ženám práci alespoň trochu ulehčily. Předtím se pralo ručně, což trvalo hodiny. A po praní přicházelo na řadu žehlení, které bylo stejně náročné.

Tehdejší žehličky nebyly jako ty dnešní lehké parní přístroje. Byly to pořádně těžké železné kusy, které se musely nejdříve nahřát na kamnech nebo plotně. Babičky při žehlení stály a zvedaly kolikrát i kilové náčiní, takže jim aspoň pohádka v televizi trošku zpříjemnila tu dřinu.

Jeden televizor pro celou rodinu

Celá rodina se sešla v obýváku a všichni koukali na stejný pořad. Nikdo se neodporoučel s tabletem do pokoje, protože tablety ani telefony ještě neexistovaly. Ženy při tom žehlily, muži často opravovali něco v domácnosti nebo četli noviny. Děti seděly na zemi nebo na gauči a upřeně sledovaly obrazovku. 

Nikdo neměl pocit, že musí být stále aktivní nebo že ztrácí čas. Byl to klasický večer, kdy se rodina sešla pohromadě a každý přitom dělal to, co bylo potřeba. Dnes máme tendenci vnímat čas strávený u televize jako odpočinek. Ale pro generaci našich prarodičů to byl čas produktivní. Zatímco co sledovali svůj oblíbený pořad, stihli vyžehlit celou hromadu prádla nebo zašít díru v ponožkách.

Moderní doba se podepsala i na vedení domácnosti

Naše babičky měly žehlicí prkno rozložené skoro pořád. My žehlíme možná tak jednou měsíčně, když se nám chce. Oblečení z dnešních materiálů se naštěstí tak nemačká a navíc máme sušičky, které prádlo narovnají pomalu samy.

Změnila se i společenská očekávání. Nikdo už nehodnotí ženu podle toho, jak vypadá prádlo její rodiny. Pomačkaná košile není považována za selhání. Dnes je mnohem důležitější, aby člověk měl čas na sebe, na odpočinek a na své koníčky.