Tenhle večerníček jsem v dětství milovala. Svým dětem jsem ho ale přísně zakázala. Mám pro to pádný důvod

Když se řekne večerníček, většině z nás se vybaví pohádky plné vřelé laskavosti, humoru a nekonečné fantazie. Krteček, Rákosníček, Křemílek a Vochomůrka, Maxipes Fík, to všechno jsou postavičky, které nás provázely dětstvím a dodnes nám vykouzlí nostalgický úsměv na tváři. Jenže mezi nimi byl i jeden příběh, který se vryl do paměti trochu jinak. Byl nádherný, poetický a hluboký, ale pro dítě i pořádně smutný. 

Kniha Broučci vyšla anonymně už v roce 1876. Jejím autorem byl evangelický farář Jan Karafiát, který však své jméno při prvním vydání neuvedl. Tehdy si totiž knížky čtenáři příliš nevšímali. Teprve o sedmnáct let později ji dostal na výsluní Jan Herben a po pozitivní recenzi Gustava Jaroše Gammy se kniha teprve dostala do širšího povědomí. Literární historička Věra Brožová připomíná, že Broučci zapadali do tehdejší kulturní atmosféry konce 19. století. V té době se v umění hledal návrat k duchovním kořenům, prostotě a víře. Broučci působili jako symbol čistoty, pokory a jednoduchého mravního řádu, který odpovídal i tehdejšímu estetickému cítění. 

Předloha večerníčku je krásná, ale drsná 

Jenže děj samotné knihy má k idylické pohádce opravdu dost daleko. Malý brouček, jeho rodina a přátelé sice prožívají obyčejné radosti, ale i velmi kruté zvraty. Postupně přichází scény plné pláče, úmrtí a dokonce drastických motivů, které dnešní čtenáře naprosto šokují, například pasáže o upálených koťátkách. Celá broučí rodina, v knižní verzi, nakonec podlehne zimě a umírá.

Jeden z komentujících čtenářů to shrnul takto: „Kniha oproti televiznímu loutkovému seriálu končí kapitolou, kdy Brouček s Beruškou a jejich dětmi nepřežijí krutou zimu.“ Reakce rodičů v diskusích často ukazují překvapení i zklamání. Jedna maminka napsala: „Samá uhořelá koťátka, všude se jen umírá a pláče. Čekala jsem něžnou pohádku, ale konec působil jako studená sprcha.“ Jiná si postěžovala na neustálé moralizování: „Na každé stránce Pán Bůh, Brouček pořád brečí a křičí. Dávat tohle dětem za vzor není dobré.“ 

Poslušnost a smrt jako hlavní motivy 

Podle literární kritiky stojí v centru Karafiátovy knihy dvě základní témata, a to poslušnost a smrtelnost. Všichni hlavní hrdinové, jak bylo už zmíněno, v ní nakonec zemřou, včetně samotného Broučka s rodinou. Některé verze Broučků tyto pasáže vynechaly, a tak se mnozí čtenáři o původním skutečném konci dozvěděli až třeba v dospělosti.

Básník Jan Skácel ale například oceňoval, že Karafiát jako jeden z mála dokázal dětem sdělit, že na světě existuje smrt, aniž by je chtěl vyděsit. Biolog Stanislav Komárek dokonce přiznal, že právě Broučci byli knihou, která mu už v dětství ukázala drsnější stránku života a zásadně ovlivnila jeho pohled na svět. Brožová zároveň upozorňuje, že v literatuře 19. století nebylo téma smrti vlastně ničím výjimečným, zkrátka neposlušné děti umíraly v pohádkách celkem běžně.

Originální na Karafiátovi prý bylo spíš to, že otevřeně popsal i narození dítěte v rodině, čímž se vyhnul tehdy běžným povídačkám o čápech. Pro dnešního čtenáře je ale problematičtější neustálý důraz na poslušnost a když pak komunistická vydání vynechala Boha, byla poslušnost snadno nahrazena poslušností kolektivu. 

Večerníček má jemnější podobu 

Na rozdíl od knihy se televizní večerníček rozhodl jít jinou cestou. Jiří Trnka ztvárnil v roce 1967 loutkovou verzi, která zachovala poetiku a melancholii, ale vynechala tragický závěr. Broučci v ní zimu přežijí a s jarem se znovu probouzejí k životu. Podobně jemnější pojetí měla i novější animovaná verze z roku 1995. Přesto i zde se objevují pochmurné momenty, například epizoda „A byla zima“, v níž Brouček zažívá noční můry a rodina téměř umrzne. Díky posledním zásobám dřeva ale zimu přežijí a příběh tak končí nadějně. Rodiče často oceňují, že večerníček je pro děti emočně stravitelnější. Jak uvedla jedna recenze: „Kniha dětem přišla smutná a těžká, ale večerníček se jim moc líbil. Ke knize se už ale vracet nechtějí.“ 

Odkaz 

Broučci se objevili nejen v knihách a televizi, ale také v řadě audioknih. Některé verze zachovaly tragický konec, jiné jej zmírnily nebo nahradily písní, aby děti neusínaly s pocitem smutku. Ukazuje to, jak silný vliv má příběh a jak rozdílně ho různé generace upravují. Zajímavostí je, že Broučci inspirovali i skautské oddíly světlušek, které je dlouho používaly jako symbolickou oporu své činnosti. V různých obdobích byli vyzdvihováni, zakazováni i využíváni k ideologii. I to dokládá, že nejde jen o obyčejnou pohádku, ale o dílo, které vyvolává debaty už více než 140 let.