Zapomenutá hračka z roku 1974 rozpoutala dražební masakr. Její cena je teď mimo realitu

Všichni ji znáte. Spousta z vás ji má doma. Málokdo ji dokáže složit, ale každý to alespoň jednou zkusil. Vznikla před padesáti lety v Maďarsku a rázem se stala nejprodávanější hračkou planety. Pár let nazpět se kvůli ní dokonce rozpoutala válka v aukční síni.

Tušíte už, o čem mluvím? Je to Rubikova kostka, ta barevná krychle, která dokáže lidi po určité době dovést až na pokraj zoufalství. Zeptejte se na rodinné oslavě, kdo ji dokázal složit. Polovina se bude chlubit, že to zvládli za minuty. Druhá polovina upřímně přizná, že po hodině zoufalství kostku zahodili a už se k ní nevrátili.

Maďarský pedagog a architekt Ernő Rubik hledal způsob, jak studentům vysvětlit geometrii a prostor. Vytvořil tedy kostku s otočnými vrstvami. Pravděpodobně si myslel, že bude užitečná jen ve výuce. Místo toho se z ní ale stala věc, která pohltila miliony lidí.

Sám Rubik později v rozhovoru přiznal, že ke kostce má podobný vztah jako k potomkovi. Bojoval s jejími nedostatky, vylepšoval ji, ladil detaily. I když už miliony lidí po světě měly kostku doma, on pořád hledal způsob, jak ji udělat ještě lepší.

Desítky dílů nabízí nekonečné možnosti

Když vezmete kostku do ruky, držíte konstrukci složenou z desítek dílů, které dohromady vytvářejí biliony možných uspořádání. Číslo je tak vysoké, že by trvalo déle než lidský život vyzkoušet všechny kombinace. Já jsem ji jako dítě nikdy nesložila. Místo toho jsem odlepila barevné samolepky a nalepila je znovu tak, aby to vypadalo, že jsem úspěšná. 

Princip je přitom jednoduchý. Každá strana má svou barvu určenou nepohyblivým středem. Otáčením vrstev musíte dosáhnout stavu, kdy celá plocha ukazuje stejnou barvu. Jenže když si to zkusíte na vlastní kůži, rázem zjistíte, že to vůbec není tak snadné, jak se zdá. 

Mistři, kteří to zvládnou za vteřiny

Dnes se po celém světě konají závody ve skládání. Funguje to tak, že dostanete kostku a máte patnáct vteřin na to, abyste si ji prohlédli a zapamatovali, jak vypadá. Pak začne měření času. Nejlepší závodníci na světě ji složí už za tři až čtyři sekundy.

Abyste si to dokázali představit, za tu dobu normálně stačíte udělat jeden nebo dva pohyby s kostkou. Kdežto oni ji za tu dobu mají složenou celou. Existují i disciplíny, kde lidé skládají se zavázanýma očima nebo třeba jen jednou rukou. Podle matematiků žádná kombinace nevyžaduje víc než několik desítek tahů. 

Umělci objevili nové využití

Francouz jménem Invader přišel s nápadem, že kostky využije k tvorbě umění, nikoliv ke skládání. Otáčí je tak dlouho, dokud nezíská podobu, kterou potřebuje, a pak z toho všechno skládá mozaiku. Nikdo neví, jak tento umělec vypadá, protože vždy nosí masku. Označuje se jako svobodný umělec bez identity.

Před několika lety pařížská galerie nabídla k prodeji výjimečný kus. Invader ze stovek barevných kostek sestavil repliku slavného portrétu Mona Lisy. Což odborníci označili za mistrovské dílo. Startovní částka byla stanovena na několik milionů korun a dražba se konala při výročí pěti set let od smrti Leonarda da Vinciho.

Pro Invadera to nebyla první úspěšná aukce. Jeho mozaiky běžně dosahují cen v řádu milionů. 

Symbol inteligence i frustrace

Rubikova kostka není jen hračka. Je to malý test trpělivosti a sebevědomí, který se během let stal tak trochu symbolem. Filmové postavy ji svírají pokaždé, když mají působit jako géniové nebo outsideři uzavřeni ve svém vnitřním světem. Jedni ji skládají s lehkostí, druzí s ní bojují do chvíle, kdy rezignovaně odloží svůj neúspěch na stůl.

Není divu, že si jí všimli i umělci. Začali z ní tvořit obrazy, které dnes vypadají jako plnohodnotné galerijní exponáty. Vznikají portréty známých tváří, panoramata měst i odvážnější kousky. 

Zdroje: e15.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.org