Zapomenutá vesnice na Moravě zažívá boom. Lidé tam míří kvůli jedinému filmu

Na severní Moravě leží obec, kterou byste na mapě hledali celkem dlouho. Nemá žádné vinice, instagramové vyhlídky ani velký honosný zámek z pohádky o princezně. Přesto sem proudí desítky tisíc turistů ročně a jejich počet stále roste. Za všechno může jediný snímek, který vznikl v době, kdy ještě naši rodiče nebo prarodiče chodili do školy. 

Vyrazíte ze Šumperka severním směrem a během pár minut se ocitnete v krajině, kde jste od civilizace najednou docela daleko. Čekají tu na vás kopce porostlé smrky, údolí, kterými se klikatí říčka Desná, a ticho, které v Praze nebo Brně nezažijete ani o půlnoci. Tahle část Jeseníků je opravdu málo známá.

Možná právě proto sem začali jezdit lidé, kteří mají plné zuby přeplněných turistických destinací. V místní hospodě vám nalijí pivo za cenu, za kterou byste v Praze nedostali ani vodu z kohoutku. Na návsi potkáte spíš kočku než průvodce s deštníkem. Ale pozor, tohle poklidné zdání klame. 

Všechno začalo kvůli jedné krávě

Vraťme se na skok do 17. století. Chudá žena z okolní vesnice tu řeší prozaický problém. Její kráva přestala dojit. Dostane radu, aby zvířeti podala posvěcenou hostii, prý jí pomůže. Při nedělní mši si tedy kousek chleba schová do šátku. Jenže ji přistihne ministrant, poví to knězi a z banální příhody se během několika týdnů stane záležitost, která nakonec připraví o život víc než sto nevinných lidí. 

Na panství totiž přijel muž, kterého si pozvala místní urozená dáma. Pověrčivá regentka panství se jmenovala Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, a měla z celé události panický strach. Muž, kterého povolala, se jmenoval Jindřich František Boblig z Edelstadtu. 

Údajný odborník na čarodějnictví byl ve skutečnosti bezskrupulózní vyděrač s právnickým vzděláním. A ten tu rozpoutal hotové peklo.

Přiznání za každou cenu

Bobligovy metody byly jednoduché a účinné. Obviněným nasazoval palečnice, natahoval je na skřipec a používal další nástroje, které raději ani popisovat nebudeme. Podstatné je, že pod takovým tlakem se přiznal úplně každý, a to k čemukoliv, co si inkvizitor vymyslel. A Boblig si vymýšlel hodně, protože majetek odsouzených propadával soudu. 

Takže z honu na čarodějnice se rychle stal hon na peněženky. Celé ty procesy neměly s žádným nadpřirozenem nic společného. Šlo o cynické zneužití moci, o systém, ve kterém se lidé báli promluvit, protože každý mohl být dalším na řadě. Kdo se ozval, skončil na hranici. Kdo mlčel, mohl být udán svým sousedem. 

Děkan, který se proti všem postavil

Jedním z mála, kdo měl odvahu se ozvat, byl šumperský děkan Kryštof Lautner. Byl to vzdělaný, respektovaný kněz, který veřejně zpochybňoval Bobligovy praktiky a snažil se dokázat, že jde o podvod. Za svou statečnost zaplatil tím nejhorším, byl obviněn z čarodějnictví, krutě mučen a v roce 1685 upálen na náměstí v Mohelnici. 

Lautner ale přece jen dokázal jednu zásadní věc. Před smrtí prohlásil, že na údajném sletu čarodějnic na Petrových kamenech seslal ďábel tmu a on proto nikoho z přítomných nepoznal. Tím vlastně odmítl udat další lidi a zastavil řetězec obviňování, který by jinak pokračoval dál a dál. 

Film, který z téhle obce udělal magnet

Místem, kam se hrnou turisté, jsou Velké Losiny v Olomouckém kraji. A filmem, který za tím stojí, je Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry z roku 1969. Natáčelo se přímo na zdejším renesančním zámku, v jeho komnatách, na arkádovém nádvoří i v okolní krajině. Takže když film sledujete, díváte se vlastně na Losiny v plné parádě. 

Na scénáři spolupracovala s Vávrou legendární Ester Krumbachová a oba do příběhu záměrně vetkali paralelu s politickými procesy padesátých let. Film vznikal na jaře 1969, tedy v době těsně po srpnové invazi a smrti Jana Palacha. Není proto překvapením, že po krátké distribuci putovalo Kladivo na čarodějnice na dvacet let do trezoru.

Viděli jste Kladivo na čarodějnice? A byli jste někdy ve Velkých Losinách?

Zdroje: olomoucky.denik.cz, nasregion.cz, csfd.cz, sumpersky.denik.cz