Vzpomínáte si na zboží s aurou podpultovky? Dřív se nedalo sehnat, dnes ho nikdo nechce ani zadarmo
Za socialismu byl máločeho dostatek. Bývala různá období, kdy chybělo to či ono. Však je mezi námi ještě dost pamětníků, kteří ví, jak obchody za socialismu vypadaly – tu chyběl toaletní papír a hlášky mezi lidem druhu „tak zase budeme muset používat Rudé právo,“ byly na denním pořádku.
Jindy chyběly dámské hygienické potřeby, pasty na zuby, a typickým fenoménem té doby byly fronty, fronty a zase fronty. Na maso, zeleninu, ovoce – zejména citrusy a další tropické ovoce bylo tak silně nedostatkové, že k běžným rodinám s dětmi se často dostalo jen na Vánoce, kdy byly dodávky trochu vyšší; obdobné to bylo s průmyslovým zbožím, drogerií, auty, ale nedostatkové byly i některé knihy. I ty se prodávaly pod pultem.
Podpultovky…
Kdo si brzy ráno přivstal, občas něco nakoupil, ale spíš obchodníci a šmelináři využívali nedostatku zboží ve svůj prospěch. Prodávalo se takzvaně pod pultem. Zboží se schovávalo pro známé, pro úředníky, kteří se někdy mohli hodit, pro vedoucího z Mototechny nebo Čedoku. A pokud byl člověk jen bezejmenná postava z davu, musel přihodit nějaký ten úplateček, aby domů přinesl alespoň něco. Za totality si lidé u nás hodně stavěli domy svépomocí. A z toho zase těžili obchodníci ze stavebnictví. Nebyly obkladačky, cement ani kvalitní dřevo. To všechno se dalo sehnat jen přes známosti, anebo si to odvezl z prodejny ten, kdo vedoucího víc podmázl.
A elektrospotřebiče? Barevné televizory, automatické pračky, anebo dokonce kazetové magnetofony místo kotoučových – ani jsme nevěděli, že se už něco takového u nás prodává. Na pult se tento sortiment dostal jen výjimečně. Dnes třeba staré televize lidé nechtějí ani zadarmo.
Co se týká stravování, trochu lépe na tom byli lidé na venkově. Každý si na pozemku vypěstoval alespoň část zeleniny a brambory, zahrady byly plné ovocných stromů, v chlívku kvičel čuník, králíkárny byly plné králíků a slepice se hodily na pravidelnou zásobu čerstvých vajec i na polévku. Ovšem s masem v prodejnách to už bylo horší. Běžně se dal sehnat bůček, ale kotlety nebo šunka jen zcela výjimečně. Jako by socialističtí vepři, ani žádné neměli.
A totéž bylo s hovězím. Pravá svíčková? O těch si většina národa mohla nechat jenom zdát. Ty byly pod pultem jen pro známé a úplatkáře. A telecí maso zrovna tak. Dospělý člověk by je oželel, ale patří k vhodnému druhu masa pro stravování malých dětí. A na hácích v masně tehdy nevisel ani jeden kousek. Všechno bylo pod pultem a určeno pouze pro vyvolené zákazníky. Jó, tehdejší vedoucí různých prodejen byli mocní páni.
Ty mně a já tobě…
A vzpomínám si ještě na jeden masný druh. Byla to vepřová játra. Ta by byla šla na dračku, neboť tehdy byla ve velké oblibě. Buď přírodní na rožni, anebo smažená v trojobalu s tatarskou omáčkou. Jenže ta zase byla jen pro někoho. „Pane vedoucí, schoval jste mi ta jatýrka?“ „To víte, milostivá, je toho o kousíček víc, pan manžel se snad nebude zlobit,“ volal ještě vedoucí masny za vedoucí stavebního odboru národního výboru. Nezlobil se manžel, ale ti, co to všechno věděli, ale nedostalo se na ně. Vepřová játra byla prostě pochoutka, a přitom to byl téměř nedostupný produkt. A dneska? Dnes po nich neštěkne ani pes.
Podpultový prodej za socialismu byl založen na osobních vazbách a také protislužbách. Já tobě jatýrka, ty mně obklady. Prodavači schovávali zboží pro známé nebo za úplatek. Říká se, že: „Tento systém byl důsledkem plánovaného hospodářství, které nedokázalo pružně reagovat na poptávku.“
Filmy, zobrazující podpultový prodej
Autentický pohled na fenomén podpultového prodeje i jeho dopad na společnost v období socialismu si můžete dopřát v dokumentu České televize s názvem Bez úplatku ani ránu. Snímek zároveň současné generaci poslouží jako zdroj informací o tehdejším každodenním životě. V roce 2023 uvedla ČT seriál Volha, jehož děj se odehrává v období normalizace. A přitom detailně zachycuje život tehdejší společnosti. Jedním z témat filmu je právě i podpultový prodej.
