Na tomhle místě v Česku leží zlato za 220 miliard. Nikdo si pro něj zatím nedošel

Pamatujete si ten moment, kdy se ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře konečně ukáže, že mapa nebyla jen pohádka? Hrdinové se prodírají krajinou, bandité jsou o krok pozadu a vy čekáte, že za další skálou už bude jeskyně a v ní něco, co vás oslní svojí krásou. Ve filmu je to jednoduché, k pokladu vás dovede mapa a ten leží na jednom místě. Stačí ho jen najít a pak už jen naložit.

Jenže podobný příběh nelze přenést do reálného světa. Zlato u nás neleží v jedné truhle pod kamenem. Je rozptýlené v horninách, často po drobných částečkách, které pouhým okem neuvidíte. Neexistuje jedno místo, kam si zajdete jako do trezoru, kde se otevřou dveře a všechno se zaleskne. Tenhle poklad vypadá spíš jako skládačka. Musíte vědět, kde hledat, čím kopat a hlavně skládat poklad kousíček po kousíčku.

Kde je náš poklad ukrytý

Celkově u nás máme patnáct hlavních ložisek zlata. Asi největším z nich jsou v tuto chvíli Zlaté Hory. Nedávno tam totiž jedna z českých společností dělala průzkum. Konkrétně šlo o státní podnik Diamo. Ten zveřejnil výsledky svého průzkumu, podle nichž se v okolí Zlatých Hor nachází okolo 11 tun zlata. „Některá místa zatím nebyla dostatečně prozkoumaná, takže skutečný potenciál naleziště může být i vyšší,“ uvádí tiskový mluvčí. Vedle zlata tam s největší pravděpodobností leží i velké množství stříbra a dalších kovů, jako je zinek, měď nebo olovo.

Zlaté Hory zároveň nejsou jediným místem, které je známé svojí zlatou rudou. Mezi nejčastěji zmiňované lokality na nerostné bohatství patří i okolí Jílového u Prahy, Kašperské Hory nebo Mokrsko. Všechna ta jména v nás mohou probouzet chuť na dobrodružnou výpravu, ale moderní dobývání zlata je úplně jiná disciplína, než jakou provozovali hledači zlata na Aljašce. V moderní době se totiž řeší i dopad na životní prostředí a ekonomické náklady. Musí se proto dobře promyslet, jestli vytěžit zlato, o kterém se ví, stojí za vedlejší dopady. V tomhle je to zkrátka úplně něco jiného než hledání pokladu na Divokém západě.

Cesta za bohatstvím je trnitá

Těžba zlata u nás skončila v roce 1994 a od té doby se tahle činnost značně zkomplikovala. Dnes je těžba regulovaná různými zákony a zákazy. I když se s růstem ceny zlata názory postupně mění a znovu se otevírají debaty, cesta k dobytí našich ložisek je složitá. Musí se řešit proveditelnost takové operace, povolení od úřadů a také souhlas místních, kteří se například ve Zlatých Horách k těžbě staví odmítavě.

Celkově je u nás asi kolem 77 tun zlata, které by se nejspíš vyplatilo vytěžit, pokud by se vyřídila potřebná legislativa. Zároveň se uvádí, že celkové zásoby na území ČR mohou být v řádu tisíců tun, jenže velká část spadá do kategorie zlata, které se z různých důvodů těžit nedá. Někde brání proveditelnost, jinde ochrana přírody a v neposlední řadě u některých ložisek prostě náklady převyšují potenciální zisk.

Můžeme být bohatí, ale…

Když budeme mluvit o tom, co má smysl těžit, tedy o zmíněných 77 tunách, pak bychom při současných cenách zlata mohli mluvit o hodnotě přibližně 220 miliard korun. Jenže to je hrubý odhad bez započítání nákladů. Takže čistý zisk je zatím ve hvězdách.

Jen si vzít lopatu a je to

Když se řekne zlato v Česku, mnoho z nás si asi představí jedno naleziště, které stačí objevit a jsme za vodou. Jenže je potřeba rozlišovat skutečnost mezi filmem a realitou. Na Stříbrném jezeře stačí najít to správné místo a pak si už může Old Shatterhand odnést, co jeho ruce poberou. Tady je tomu trochu jinak.

Štěchovický a ruský poklad

Možná by stačilo najít legendární Štěchovický poklad, ale když zůstaneme nohama na zemi, je to úplně jiná písnička. I když stát má svá ložiska nerostného bohatství, o kterých se mluví v médiích, nemusí to vůbec znamenat, že takový poklad lze skutečně vytěžit. Jasně, že například Rusko sedí na obrovském bohatství, ale v současné chvíli ho nedokáže využít, protože ho zkrátka nemá jak získat. A v lecčems jsme na tom podobně i my.