Nad Českem se objeví vzácný světelný úkaz. Většina lidí ho ještě nikdy v životě neviděla

Nad českým obzorem se v polovině března každý rok na krátkou dobu objeví světelný úkaz, který nemá s počasím ani lidskou činností nic společného. Většina lidí ho nikdy neviděla, protože světelné znečištění českých měst ho doslova přesvětluje. 

Letos jsou ale podmínky výjimečně příznivé a kdo ví, kdy a kam se podívat, může si užít něco opravdu neobvyklého.

Březnová obloha má co nabídnout

Češi mají k přírodě vřelý vztah, ale většinou ho projevují spíše výlety do lesa než koukáním na noční oblohu. To je škoda, protože právě v březnu se nad našimi hlavami odehraje přehlídka, která bude stát za to. Na večerní obloze aktuálně dominuje Venuše, která září tak výrazně, že ji pouhým okem uvidíte i z centra většího města bez jakýchkoliv pomůcek. 

Je to ta jasná hvězda nízko nad západem, kterou si spousta lidí plete s letadlem. Vysoko nad obzorem pak tráví večery Jupiter, největší planeta sluneční soustavy, pozorovatelná téměř celou noc. Kdo má doma jakýkoliv dalekohled, byť ten nejmenší turistický, může rozeznat jeho atmosférické pásy a v jejich okolí čtveřici nejjasnějších měsíců. 

Saturn naopak z oblohy pomalu odchází. Ještě na začátku března ho šlo pomocí dalekohledu spatřit nízko nad obzorem, ale postupně se ztratil v záři Slunce.

Krátké, ale nezapomenutelné setkání

Než Saturn definitivně zmizel z večerní oblohy, stihl ještě jedno pozoruhodné vystoupení. Osmého března se přiblížil k Venuši na vzdálenost pouhého jednoho stupně, což je na noční obloze neuvěřitelně malá vzdálenost. V dalekohledu byly Venuše i Saturn viditelné současně v jednom zorném poli a každá planeta ukázala něco jiného.

Venuše se jevila jako jasný oválek ve fázi dorůstajícího Měsíce, Saturn pak předvedl své nezaměnitelné prstence. Podmínkou byl výhled bez překážek k jihozápadnímu obzoru a trocha trpělivosti, protože obě tělesa se nad obzorem zdržela jen krátce po západu Slunce.

Úkaz, který drtivá většina lidí nikdy na vlastní oči neviděla

Dvacátého března nastane jarní rovnodennost, tedy okamžik, kdy jsou den a noc stejně dlouhé a na scénu nastupuje astronomické jaro. Právě kolem jarní rovnodennosti nastávají ideální podmínky pro pozorování úkazu, který je v Česku pozorovatelný jen krátce a který drtivá většina obyvatel nikdy na vlastní oči neviděla. Nad západním obzorem se v těchto dnech po setmění začíná objevovat mlhavý světelný kužel, který šikmo stoupá vzhůru od místa, kde zapadlo Slunce. 

Netřpytí se ani neproblikává. Jmenuje se zvířetníkové světlo a jde o záři slunečního prachu soustředěného v rovinné oblasti kolem Slunce, který rozptyluje sluneční světlo zpět směrem k Zemi.

Je to prach, konkrétně obrovský, prostorově rozsáhlý disk prachových částic, na který se ze Země díváme z boku, a který za správných podmínek tvoří viditelný světelný kužel.

V období jarní rovnodennosti je sklon tohoto pásu vůči horizontu nejpříznivější a kužel světla stoupá od obzoru nejvýše. V roce 2026 jsou navíc podmínky obzvlášť příznivé, protože Měsíc bude v polovině března v novu a nebude svým jasem záři přesvětlovat. 

Většina Čechů to nikdy neviděla

Zvířetníkové světlo je přibližně sedmdesátkrát slabší než světelný smog, který se vznáší nad velkým českým městem. Z Prahy nebo Brna ho tedy neuvidíte, ať se budete dívat sebevíc. Ve středně velkých městech je situace o něco lepší, ale pořád nedostačující.

Ideální podmínky nabízejí lokality opravdu vzdálené od civilizace, například Šumava, Jeseníky, Beskydy, Novohradské hory nebo Vysočina. Na Slovensku jsou výborné podmínky v horských oblastech Nízkých Tater. Pozorovat je nejlepší hodinu a víc po západu Slunce. Za opravdu tmavé oblohy kužel záře uvidíte pouhým okem.

Viděli jste někdy zvířetníkové světlo na vlastní oči, nebo jste o něm dnes slyšeli vůbec poprvé? Napište nám do komentářů, odkud ho plánujete pozorovat.

Zdroje: astro.cz, astro-novinky.eu, asu.cas.cz