Vědci potvrdili unikátní schopnost lidí narozených v Československu. Netuší o ní 90 % z nich

Existuje jistá schopnost, kterou mnozí z nás považují za naprostou samozřejmost. Je to něco, co se nedá přesně změřit, ale poznáte ji na první pohled. Je totiž zakořeněná hluboko v generaci lidí, kteří sice vyrostli pod stejným nebem, ale v úplně jiném světě. Co je tahle zvláštní schopnost? Proč ji mají právě lidé narození v Československu – a proč ji sami často přehlížejí, zatímco jiní ji obdivují?

O Češích se dodnes často říká, že mají zlaté ručičky. Je to klišé, ale s reálným základem – umíme si prostě poradit. Umíme mistrně improvizovat, předělat nefunkční na funkční nebo minimálně opravit na použitelné. A zatímco se jinde rovnou vyhazovalo, v Československu se zapáleně opravovalo. V každé domácnosti se našel někdo, kdo měl svou soukromou dílničku. Ať už šlo o sklep, kůlnu nebo jen skříňku v kuchyni. A uvnitř byly vždy ty stejné poklady: sklenice se šroubky, pět typů hřebíků, staré závaží, a něco, co se už neví, k čemu slouží, ale „ještě se to může hodit“.

Dnešní generace sází spíš na YouTube tutoriály, návody a na domácí kutilství je moc neužije. To totiž dříve nebývalo jen koníček, jako spíš forma přežití ve společnosti, kde se na nové zboží čekalo měsíce a rozbité věci bylo nejrychlejší opravit svépomocí. Vše se tedy řešilo doma: trochu štelování, trochu kobercovky, trochu kreativity – a rozbitý kávovar opět fungoval. Generace Čechoslováků v tomhle byla přímo geniální. To se hodně omezilo s pádem socialismu, který přinesl kromě svobody i plné regály a lidé si tak mohli začít užívat luxusu, že si mohou věci koupit znovu a nové.

Konec jedné éry? 

S příchodem konzumu, pohodlí a otevření trhu se kutilský způsob myšlení začal lehce vytrácet. Nezmizel ale úplně. Čechoslováci totiž stále měli spoustu projektů, které bylo třeba udělat na chalupách i v domácnostech a k ruce nejpovolanější pomoc: Přemka Podlahu. Ten byl zosobněním domácího kutilství a lidové tvořivosti. Jeho pořad Receptář prima nápadů se stal kulturním fenoménem, který spojoval celou generaci – a to nejen svými tipy na pěstování muškátů nebo domácí výrobu repelentu, ale hlavně ujištěním, že člověk zvládne všechno co si zamane. Podlaha byl nejen moderátor, ale i symbol doby, kdy se důvěřovalo selskému rozumu víc než technologii a jeho odkaz rozhodně přetrvává do dnešní doby.

Citová hodnota na prvním místě

Kutilství posledních dekád je od toho předrevolučního dost odlišné. Lidé teď neopravují a nevyrábí vlastní věci proto, že by museli, ale spíš ze zájmu a z vášně pro věc. V dnešní době je navíc moderní staré věci recyklovat nebo si něco jednoduchého vyrobit úplně sám. Internet je dnes plný videí s návody, jak si co postavit za pomoci základního nářadí a nadšení. Věc pro nás má pak mnohem větší citovou hodnotu, než kdybychom jí koupili v obchodě.

Stále to v nás je

Možná je to jen nostalgie a nadšení z toho si něco vyrobit, ale třeba v té naší české mentalitě zůstalo něco z dob minulých. Když se něco rozbije, pořád existuje typ člověka, který místo návštěvy e-shopu sáhne spíš po izolepě, kombinačkách a pustí se do práce. A často se ukáže, že i v době dotykových displejů a aplikací je největší výhodou výjimečná schopnost a totiž umět si poradit.

Možná je čas si uvědomit, že to, co jsme dříve považovali za samozřejmost, je ve skutečnosti vzácný dar. A že v době technologií a instantních řešení je víc než kdy jindy důležité si občas vzpomenout, jak se věci dělaly, když nebylo zbytí a lidé se prostě museli postarat sami. Můžeme jen doufat, že tahle schopnost v nás zůstala a dál zůstane někde hluboko zakořeněná a že si svůj status šikovných kutilů udržíme napořád.